20 Cdo 738/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly, v exekuční věci oprávněné KAPEX s. r. o., sídlem v Praze 6, Matějská č. 2544/26, identifikační číslo osoby 28082745, zastoupené JUDr. Marcelou Skalkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1107/15, proti povinnému Z. K., zastoupenému Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Jeronýmova č. 1750/21, za účasti soudního exekutora JUDr. Iva Luhana, Exekutorský úřad Praha 1, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 17, pro 25 201 252,65 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M, Exekutorský úřad Frýdek-Místek, pod sp. zn. 142 EX 01129/24, o dovolání soudního exekutora JUDr. Iva Luhana proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. prosince 2024, sp. zn. 24 Co 1405/2024, takto:
I. Dovolání soudního exekutora JUDr. Iva Luhana se odmítá. II. Soudní exekutor JUDr. Ivo Luhan je povinen zaplatit oprávněné na nákladech dovolacího řízení částku 7 840 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Povinný nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Soudní exekutor JUDr. Ivo Luhan (dále jen „původně pověřený soudní exekutor“) usnesením ze dne 9. září 2024, č. j. 099 EX 5377/24-372, částečně zastavil exekuci vedenou na základě pověření Okresního soudu v Prachaticích ze dne 11. prosince 2019 pod č. j. 6 EXE 3580/2019-9 v rozsahu exekučního příkazu prodejem nemovitých věcí povinného ze dne 22. ledna 2020, č. j. 156 EX 185/19-11 (výrok I), oprávněné uložil povinnost zaplatit mu náklady částečně zastavené exekuce ve výši 1 612 571,84 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o částečném zastavení exekuce (výrok III). Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání oprávněné v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení původně pověřeného soudního exekutora ve výroku II tak, že oprávněná není povinna uhradit původně pověřenému soudnímu exekutorovi náklady částečně zastavené exekuce ve výši 1 612 571,84 Kč (výrok I), právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků nepřiznal (výrok II). Původně pověřený soudní exekutor napadl výrok I usnesení odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Jelikož byl napaden výhradně výrok o nákladech exekuce, proti němuž však v souladu s § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. června 2019, sp. zn. 20 Cdo 957/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2020, sp. zn. 20 Cdo 1912/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2023, sp. zn. 20 Cdo 1432/2023), Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Nadto je třeba poznamenat, že ani nesprávné poučení přípustnost dovolání založit nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 4. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu