20 Cdo 742/2022-250
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné I., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Petrem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 9, Boušova č. 792, proti povinnému P. H., narozenému dne XY, bytem XY, pro 161 226,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 24 EXE 32/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. listopadu 2020, č. j. 35 Co 216/2020-123, t a k t o:
Dovolání povinného se odmítá.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 25. listopadu 2020, č. j. 35 Co 216/2020-123, potvrdil usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. června 2020, č. j. 24 EXE 32/2020-78, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že elektronické podání povinného učiněné prostřednictvím datové schránky právnické osoby odlišné od povinného a bez procesního vztahu k povinnému nelze pokládat za podání ve smyslu § 42 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.
s. ř.“) účinně podepsané povinným, ale pouze za podání podepsané právnickou osobou, které datová schránka náleží. Není-li takové podání poté ve stanovené lhůtě doplněno o originál či písemné podání shodného znění, soud k němu podle § 42 odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží. Proto odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že k podání ze dne 11. ledna 2019 („odvolání povinného“ proti exekučnímu titulu) se nepřihlíží, exekuční titul marným uplynutím odvolací lhůty nabyl právní moci, uplynutím lhůty k plnění též vykonatelnosti, a proto není důvod exekuci zastavit podle § 268 odst. 1 písm. a) o.
s. ř. pro nevykonatelnost exekučního titulu. Rovněž uplatněné námitky týkající se správnosti podkladového rozhodnutí nemohou zakládat důvod pro zastavení exekuce z jiného důvodu podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž uvádí, že se odvolací soud (stejně jako i soud prvního stupně) odchýlil od judikatury Ústavního soudu, když nepřihlédl ke skutečnosti, že proti rozsudku Okresního soudu ze dne 22. listopadu 218, č. j. 14 C 74/2016-30 (exekuční titul v této věci) podal povinný odvolání, a exekuční titul tak nemohl nikdy nabýt právní moci.
Proto je podle názoru dovolatele dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolatel uvádí, že byť bylo dané odvolání proti exekučnímu titulu podáno prostřednictvím datové schránky jiné osoby (společnosti 1.J. l., identifikační číslo osoby XY), tato osoba měla být podle tvrzení dovolatele povinným k podání odvolání zmocněna. Skutečnost, že nebyla plná moc soudu předložena a naopak soudu bylo (podle tvrzení dovolatele nesprávně) předloženo čestné prohlášení dovolatele, že všechny dokumenty zasílané prostřednictvím datové schránky shora uvedené společnosti zasílá soudu sám povinný, neboť zůstal bez finančních prostředků a nemá k dispozici funkční tiskárnu, a že je jedinou osobou s přístupem k dané datové schránce, podle dovolatele nic nemění na oprávnění společnosti 1.J.
l. k odesílání i přijímání datových zpráv za povinného. Podle dovolatele proto bylo odvolací řízení proti exekučnímu titulu řádně zahájeno a nebylo nutné následně ve lhůtě 3 dnů dokládat originál odvolání v listinné podobě. Pokud měly soudy pochybnosti o tom, zda je uvedená společnost oprávněná jednat za povinného, měly jej podle § 43 o. s. ř. vyzvat k odstranění vad podání. Dovolatel dále namítá, že odvolací soud se vůbec nezabýval dovolatelem tvrzeným důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst.
1 písm. h) o. s. ř., který měl spočívat v zastavení exekuce v části týkající se nesprávně stanovených nákladů nalézacího řízení. Dovolatel uvádí, že bývalá právní zástupkyně žalobkyně (zde oprávněné) Š. M. byla zároveň i členem představenstva oprávněné, a náklady právního zastoupení proto nelze považovat za účelně vynaložené. Podle dovolatele jde o případ popření základních principů právního státu a zjevné nespravedlnosti, v němž lze podle judikatury Ústavního soudu prolomit zásadu zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu v exekučním řízení.
Tuto skutečnost měl přitom dovolatel tvrdit již v návrhu na zastavení exekuce. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.). Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241a odst. 3 se důvod dovolání
vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Tvrdí-li dovolatel, že společnost 1.J. l. byla k podání odvolání proti exekučnímu titulu povinným zmocněna, jde o nepřípustné uplatnění nové skutečnosti, ke které nelze v dovolacím řízení přihlížet (§ 241a odst. 6 o. s. ř.) a tato dovolací námitka nemůže založit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že pokud povinný nedoložil odvolacímu soudu (ani soudu prvního stupně) plnou moc, a naopak doložil shora uvedené čestné prohlášení, neměl odvolací soud žádný důvod k pochybnosti o tom, zda je uvedená společnost oprávněna jednat za povinného. Neexistoval proto ani důvod vyzvat povinného k odstranění vad podání podle § 43 o. s. ř.
Tvrdí-li dále dovolatel, že se odvolací soud nezabýval dovolatelem tvrzeným důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., který měl spočívat v zastavení exekuce v části týkající se nesprávně stanovených nákladů nalézacího řízení, neboť bývalá právní zástupkyně žalobkyně (zde oprávněné) Š. M. byla zároveň i členem představenstva oprávněné a náklady právního zastoupení proto nelze považovat za účelně vynaložené (což má představovat popření základních principů právního státu a zjevnou nespravedlnost), jde rovněž o nepřípustné uplatnění nové skutečnosti, ke které nelze v dovolacím řízení přihlížet (§ 241a odst. 6 o.
s. ř.) a ani tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání. Povinný v návrhu na zastavení exekuce mimo jiné (vedle řady dalších námitek, jež nejsou předmětem tohoto dovolacího řízení, a invektiv vůči oprávněné, jejímu právnímu zástupci, soudcům a soudům) uvedl: „…PROTO s VŮČI MÉ OSOBĚ nařízenou a ZAHÁJENOU EXEKUCÍ Vaším úřadem pod č. j. 124 EX 7029/19 REZOLUTNĚ NESOUHLASÍM A ZCELA JÍ ROZPORUJI JAKO PROTIPRÁVNÍ A NEZÁKONNOU, PROTOŽE CHCETE VYMÁHAT PROTIPRÁVNĚ NEZÁKONNÉ A NEOPRÁVNĚNÉ NÁROKY LICHVÁŘSKÉ spol.
I., A PODLE „PRAVOMOCNÉHO“ NEZÁKONNÉHO ROZSUDKU KE KTERÝM PROKAZATELNĚ A OČIVIDNĚ DOŠLO za spáchání souběhu několika trestných činů ze strany představitelů a právních zástupců společnosti I., a to paní M. i jejího současného advokáta P. M., ale i předchozího mladého advokáta, zastupujícího I. na jednání 22. 11. 2018 a podvodně si vykazujícího ÚMYSLNĚ NADHODNOCENÉ a řádně nedoložené náklady řízení, na což jsem ve svém včas podaném odvolání upozorňoval. To vše proběhlo za oboustranné aktivní a očivodné spolupráce korupčně ovlivněného a podvodně jednajícího rozhodujícího samosoudce…“ Okresní soud v České Lípě se ve svém usnesení ze dne 1.
června 2020, č. j. 24 EXE 32/2020-78, kterým byl návrh povinného na zastavení exekuce zamítnut, k uvedeným tvrzením vyjádřil tak, že povinný neuvedl žádné konkrétní okolnosti o souběhu několik trestných činů či informace o korupčně jednajícím soudci a z ničeho není zřejmé, že by zásadním a přímým předpokladem pro vydání exekučního titulu bylo úmyslné protiprávní jednání či soudce rozhodujícího v nalézacím řízení. Exekuční soud proto uzavřel, že nezjistil žádné zásadní vady dle závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 1.
dubna 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18. Povinný v následném odvolání proti citovanému usnesení svou námitku nedoplnil ani neupřesnil tak, jak nepřípustně činí až v dovolání.
Dovolatel z výše uvedených důvodů požadavku na vymezení přípustnosti dovolání a dovolacího důvodu nedostál. Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř., odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 4. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu