20 Cdo 748/2022-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Společenství vlastníků jednotek domu čp. 1829-1831 se sídlem v České Lípě, Větrná č. 1831/12, identifikační číslo osoby 25497430, zastoupeného JUDr. Jarmilou Holovčákovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova č. 400/9, proti povinným 1) A. F., narozené dne XY a 2) J. F., narozenému dne XY, oběma bytem v XY, oběma zastoupeným JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Jižní č. 1820, pro 84 780 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 24 EXE 244/2018, o dovolání povinných 1) a 2) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. srpna 2018, č. j. 35 Co 139/2018-88,
Dovolání povinných 1) a 2) se odmítá.
1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací k odvolání povinných 1) a 2) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 29. 3. 2018, č. j. 24 EXE 244/2018-77, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinných 1) a 2) na zastavení a odklad exekuce. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že exekučním titulem jsou v projednávané věci rozsudky Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 11. 2013, č. j. 39 C 473/2009-191, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29.
10. 2014, č. j. 35 Co 102/2014-215, a rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 4. 2017, č. j. 36 C 317/2016-23, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. 10. 2017, č. j. 36 Co 246/2017-44, jimiž byla povinným uložena povinnost zaplatit oprávněnému celkem 84 780 Kč s příslušenstvím plynoucí z uplatněného nároku oprávněného na zaplacení záloh na služby spojené s užíváním bytu, příspěvku do fondu oprav, nedoplatku za služby spojené s užíváním bytu zjištěného v rámci konečného ročního vyúčtování a poplatku za rozúčtování jednotlivých služeb.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že v projednávané věci není dán důvod pro zastavení exekuce, neboť povinnost platit zálohy na opravy, udržování a správu domu povinným nezanikla, a to ani dnem, kdy oprávněnému vznikla povinnost vyúčtovat podíl nákladů na jejich byt se započtením jimi zaplacených záloh, neboť zákon č. 72/1994 Sb., občanský zákoník, ani jiný právní předpis s nesplněním této povinnosti zánik povinnosti vlastníka jednotky platit tzv. příspěvky do fondu oprav nespojuje.
Povinní svými tvrzeními zpochybňují věcnou správnost exekučních titulů, jejíž přezkum však v exekučním řízení není možný.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní 1) a 2) dovolání, jehož přípustnost zakládají na řešení právní otázky, zda došlo k započtení pohledávky povinných z titulu zaplacení zákonné pokuty oproti soudem přiznané pohledávce oprávněného, když právě z důvodu započtení dovozují zánik práva oprávněného po vydání exekučního titulu a shledávají tak důvod pro zastavení exekuce. Namítají, že podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 má majitel povinnost vyúčtovat služby nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období a v případě, že poskytovatel tuto svou povinnost vůči příjemci služeb nesplní, má podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., právo požadovat zaplacení zákonné pokuty ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení. Povinným tak vůči oprávněnému vznikla pohledávka, jejímž započtením proti pohledávce oprávněného pohledávka oprávněného zanikla. Soud prvního stupně ani soud odvolací se nezabývaly otázkou, jestli skutečně nedošlo k vyúčtování služeb a proč toto vyúčtování nebylo povinným doručeno, a především, zda poté v důsledku uplatnění sankce za nesplnění této povinnosti nedošlo v důsledku započtení k zániku vymáhané pohledávky a není tak dán důvod pro zastavení exekuce. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatelé v dovolání rovněž navrhli odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání povinných 1) a 2) není přípustné.
4. Dovolatelé přípustnost svého dovolání zakládají na řešení otázky zániku vymáhané pohledávky z důvodu započtení. Dovozují, že na základě zákona č. 67/2013 Sb. jim vzniklo právo vůči oprávněnému na zaplacení pokuty za prodlení s předložením řádného vyúčtování služeb, a proto pohledávka oprávněného zanikla v důsledku započtení. Předně nelze uzavřít, že by se odvolací soud námitkou započtení opomenul zabývat, neboť dovolatelé takovou námitku v řízení vůbec nevznesli (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1138/2021). Námitka započtení přitom nemůže být dovozena z předcházejících tvrzení povinných v řízení stran zániku práva oprávněného; musí být uplatněna konkrétně a jednoznačně, exekuční soud otázku započtení pohledávky nezkoumá z úřední povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5510/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 95/2016). Dovolatelé tak ve svém dovolání pomíjí, že rozhodnutí odvolacího soudu na řešení jimi vymezené právní otázky nestojí. Rozhodnutí odvolací soudu stojí na závěru, že povinnost platit zálohy na opravy, udržování a správu domu povinným nezanikla, a to ani dnem, kdy oprávněnému vznikla povinnost vyúčtovat podíl nákladů na jejich byt se započtením jimi zaplacených záloh, neboť zákon č. 72/1994 Sb., občanský zákoník, ani jiný právní předpis, s nesplněním této povinnosti zánik povinnosti vlastníka jednotky platit tzv. příspěvky do fondu oprav nespojuje. Dále dovodil, že povinní svými tvrzeními zpochybňují věcnou správnost exekučních titulů, jejíž přezkum však v exekučním řízení není možný. Dovolateli předestřené otázky tak nemohou přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. založit, neboť napadené usnesení odvolacího soudu na jejich řešení nezávisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1242/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3609/2018).
5. Vylíčení přípustnosti dovolání tedy dovolatelé nevztáhli k žádné otázce procesního nebo hmotného práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (nebo na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená § 237-283a o. s. ř.). Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolateli uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 311/2015, uveřejněné pod číslem 50/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. Dovolací soud proto dovolání povinných 1) a 2) podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
7. Dovolatelé současně navrhli odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu nezabýval.
8. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 4. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu