20 Cdo 750/2024-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České republiky – Obvodního soudu pro Prahu 2, se sídlem v Praze 2, Francouzská č. 808/19, identifikační číslo osoby 00024392, proti povinnému J. F., pro 7 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 21 EXE 96/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2023, č. j. 20 Co 192/2023-130, takto: Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2023, č. j. 20 Co 192/2023-130, podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, pro nepřípustnost odmítl, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), neboť dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. V části, v níž dovolatel brojí proti výroku o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, je dovolání nepřípustné rovněž podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Co se týče soudního poplatku, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. července 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, vysvětlil, že v případě odmítnutí dovolání nepřípustného podle § 238 o. s. ř. vzniká poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. O této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (§ 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích). Dovolatel v dovolání dále navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem povinného na odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu nezabýval. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 3. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu