20 Cdo 756/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Ing. B. R., proti žalované O., a. s., člen koncernu K., a. s., (ve věci týkající se odštěpného závodu O., a. s., v O.), o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu Ostravě pod sp. zn. 26 C 338/97, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2000, č.j. 16 Co 336/2000-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 13. 9. 1999, č.j. 26 C 338/97-25, kterým Okresního soudu v Ostravě zamítl návrh na povolení obnov řízení vedených u téhož soudu pod spisovými značkami 26 C 89/87, 26 C 198/87 a 26 C 19/88. Se soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil v závěru, že návrh na obnovu uvedených řízení byl podán opožděně (§ 230 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce (zastoupen advokátkou) dovoláním, jímž namítal, že v řízeních, jejichž obnovu navrhl, byly důkazy „špatně zhodnoceny a provedeny poplatně, … tj. ve prospěch státního podniku O v O.“, a že předsedkyně senátu jednala pod tlakem „protiprávního systému aplikovaného lékaři a vybranými pracovníky O.“ Odvolacímu soudu vytýká, že zmíněný „tendenční postup poplatný době komunismu“ odmítl uznat za důvod obnovy ve smyslu § 228 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož rozhodnutí soudů v řízeních, jejichž obnova je navrhována, byla vydána přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (část dvanáctá, hlava I, bod 16. cit. zákona), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. 12. 2000.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení § 238a o.s.ř.; o žádný z případů zde zmíněných však ve věci nejde (a žalobce se jich ani nedovolává). Použitelnost ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Podle ustanovení § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné již proto, že rozhodnutí o povolení (případně nepovolení) obnovy řízení podle § 234 o.s.ř., a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešit č. 10, pod poř. č. 61).
Protože vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné není; Nejvyšší soud je proto – bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) – aniž se mohl zabývat věcnými námitkami dovolatele, odmítl (§ 243b odst. 4 věta první, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř. (žalovanému, jemuž by příslušela jejich náhrada, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a žalobce na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. února 2003
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu