20 Cdo 802/2021 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného BESTER GENERACION UK LIMITED, se sídlem Suite 163, 2 Lansdowne Row, Mayfair, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 08409842, zastoupeného Mgr. Lukášem Nývltem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, proti povinné PBS ENERGO, a. s., se sídlem ve Velké Bíteši, Vlkovská 279, identifikační číslo osoby 27678741, zastoupené Mgr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, pro 540 385 169,92 Kč s přísl., vedené u soudního exekutora Mgr. Davida Vybírala, LL.M., Exekutorský úřad Praha 6, Vítězné nám. 829/10, pod sp. zn. 148 EX 372/20, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2020, č. j. 20 Co 185/2020-84, takto:
Právní moc usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2020, č. j. 20 Co 185/2020-84, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání oprávněné podaném proti tomuto usnesení.
1. Oprávněná napadla dovoláním shora uvedené usnesení, jímž Krajský soud v Brně potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Davida Vybírala, LL.M., který zamítl exekuční návrh oprávněného ze dne 7. 5. 2020 a rozhodl o nákladech řízení. Současně podáním ze dne 11. 5. 2021 oprávněná požádala o odklad právní moci usnesení krajského soudu, a to do doby, než bude rozhodnuto o dovolání proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2021, č. j. 20 Co 265/2020-1246, a č. j. 20 Co 231/2020-1224, kterými nebyly uznány cizozemský rozsudek a příkaz (exekuční tituly v této věci) v České republice. Nejvyšší soud přitom odložil právní moc těchto rozsudků do právní moci rozhodnutí o dovolání proti nim. Za současné situace je ohroženo právo oprávněného na vymožení přiznané pohledávky.
2. Podle § 243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
3. Nejvyšší soud, aniž by předjímal výsledek dovolacího řízení, dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení, a proto jeho právní moc odložil do právní moci rozhodnutí o dovolání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 5. 2021 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu
soudního exekutora a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před oběma stupni. Odvolací soud konstatoval, že v mezidobí skončila odvolací řízení vedená proti rozsudkům Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 16. 4. 2020, č. j. 7 C 74/2020-621, a ze dne 22. 4. 2020, č. j. 7 C 78/2020-550, přičemž odvolací soud v obou případech rozsudky potvrdil (rozsudkem č. j. 20 Co 231/2020-1224 ze dne 7. 12. 2020 a rozsudkem č. j. 20 Co 265/2020-1246 ze dne 7. 12. 2020). Tím bylo rozhodnuto, že rozsudek a příkaz britského soudu se v České republice neuznává.
Jakmile rozhodnutí odvolacího soudu budou doručena, stanou se pravomocnými. V čl. 45 nařízení je dána možnost odepření uznání rozhodnutí v samostatném řízení, které má povahu předběžného opatření sui generis a jehož cílem je v konkrétně stanovených případech zabránit nutnosti vedení standardního vykonávacího řízení (v souladu se zásadou procesní ekonomie). Rozhodnutí, jehož uznání bylo v samostatném řízení odepřeno, nelze na území České republiky vykonat, neboť nesplňuje předpoklady pro to, aby na jeho základě mohla být vedena exekuce.
V takovém případě musí být exekuční návrh zamítnut (§ 39 odst. 3 e. ř.).
6. Oprávněný napadl v záhlaví uvedené usnesení dovoláním, které založil na stejné argumentaci jako dovolání proti rozsudku vydanému v řízení o návrhu na odepření uznání rozhodnutí britského soudu v České republice, jelikož má za to, že zamítnutí exekučního návrhu v této věci vychází z totožných závěrů. Podle dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek dovolacím soudem dosud neřešených, případně otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Konkrétně jde o řešení otázky, (i) zda je v řízení o návrhu na odepření uznání rozhodnutí cizozemského soudu dle čl. 45 nařízení rozhodováno bez slyšení druhé strany a zda je v řízení o odvolání proti rozhodnutí o odepření uznání rozhodnutí cizozemského soudu rozhodováno bez nařízení jednání a bez provedení dokazování, (ii) zda postupem britských soudů spočívajícím v nepřipuštění odvolání proti rozsudku byly porušeny zásady českého procesního práva, na nichž je nutno bez výhrady trvat, a proto jsou účinky britských rozhodnutí v rozporu s veřejným pořádkem České republiky, (iii) zda britský soud v rozsudku řádně odůvodnil nárok přiznaný oprávněnému a zda účinky rozsudku a na jeho základě vydaného příkazu jsou v rozporu s veřejným pořádkem České republiky, a (iv) zda zamítnutím nároku povinné, případně jí uplatněné kompenzační námitky, britský soud odepřel povinné právo na projednání věci nezávislým soudem.
Dovolatel namítá, že odvolací soud uvedené otázky nesprávně posoudil. Vytýká soudu svévolnou interpretaci platného práva ohledně povahy řízení o odepření uznání cizozemského rozhodnutí, vedoucí k omezení základních procesních práv účastníka řízení, resp. k porušení práva na spravedlivý proces, garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny, potažmo porušení práva na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny), když brání oprávněnému vykonat na území České republiky pravomocná rozhodnutí britských soudů, přiznávající oprávněnému nárok vůči povinné.
Dovolatel jednotlivé otázky následně podrobně rozvíjí. Protože odvolací soud v této věci byl vázán rozsudky o odepření uznání, které nejsou správné, není správné ani usnesení, jímž odvolací soud v této věci potvrdil usnesení o zamítnutí exekučního návrhu. Dovolatel tedy navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
7. Povinná ve svém vyjádření poukazuje na to, že dovolatel předložil Nejvyššímu soudu k přezkumu otázky, které nekorespondují s právními závěry, na nichž je napadené usnesení založeno. Dovolatel takto usiluje o přehodnocení skutkových závěrů soudu učiněných v odlišném řízení. Jeho argumentace se nevztahuje k předmětu tohoto řízení. Napadené usnesení nezávisí na otázce, zda je rozsudek ve věci odepření uznání cizozemského rozhodnutí správný, nýbrž na otázce, jaký důsledek má takové rozhodnutí na exekuční řízení, tj. zda existence rozsudku odvolacího soudu o potvrzení odepření uznání cizozemského rozhodnutí zakládá důvod pro zamítnutí exekučního návrhu směřujícího k vymožení povinnosti uložené tímto cizozemským rozhodnutím. Tuto otázku však dovolatel k přezkumu nenabízí. Povinná považuje dovolání za nepřípustné a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
8. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
11. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
12. Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu § 237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Takovou otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé zvlášť.
13. Dovolatel své povinnosti řádně vymezit přípustnost dovolání nedostál. Neformuloval žádnou konkrétní procesněprávní či hmotněprávní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a při jejímž řešení se současně soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, případně otázku, která by dovolacím soudem dosud řešena nebyla. Soustřeďuje se výhradně na okolnosti, jež byly (resp. mohly nebo měly být) předmětem posouzení soudu v řízení o odepření uznání cizozemského rozhodnutí. Poukazuje na případné vady řízení o odepření uznání cizozemského rozhodnutí a na porušení zásad českého procesního práva před britským soudem. Ty jsou ale v dané situaci bez významu.
14. Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§ 241 b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení.
15. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 9. 2021
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu