20 Cdo 829/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci
výkonu rozhodnutí oprávněného J. V., správce konkurzní podstaty H. z. z. p. v
likvidaci, zastoupeného advokátem, proti povinnému L. K., prodejem movitých
věcí, pro 3.018.-Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod
sp. zn. 34 E 1329/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 30. června 2004, č. j. 13 Co 302/2004-21, takto :
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2004, č. j. 13 Co
302/2004-21, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 7. ledna 2002, č. j. 34 E 1329/2001-4, nařídil soud prvního
stupně na základě platebního výměru vydaného H. z. z. p. dne 6. září 1999, č.
j. PV/90/11/0875/99 výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného k
vymožení pohledávek ve výši 3.018,- Kč s příslušenstvím.
K odvolání povinného co do částky 1.000,- Kč odvolací soud shora označeným
usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na výkon
rozhodnutí ohledně částky 1.000,- Kč zamítl s odůvodněním, že uplynula tříletá
prekluzivní lhůta podle ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o
správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní
řád“), a rozhodnutí tak nelze vykonat bez ohledu na to, z jakého důvodu se tak
stalo.
Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný včasným dovoláním, jímž namítá, že
napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť úprava vymáhání pojistného na zdravotní
pojištění podle § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné
zdravotním pojištění, je ve vztahu k obecné úpravě zakotvené ve správním řádu
úpravou speciální, umožňující pojistné na všeobecné zdravotní pojištění vymáhat
návrhem na soudní výkon rozhodnutí podaným do pěti let od právní moci
příslušného platebního výměru. Oprávněný dále poukázal na skutečnost, že právní
úprava vymáhání pojistného na všeobecné zdravotní pojištění dle zákona č.
592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotním pojištění, je postavena na
institutu promlčení a nikoliv prekluze, a tedy bylo možno k případnému
promlčení přihlédnout toliko za situace vznesení námitky promlčení ze strany
povinného a nikoliv ex offo, jak to učinil odvolací soud.
Dovolání (přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a § 237
odst. 1 písm a/ o.s.ř. ) je důvodné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice
správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Odvolací soud postavil své rozhodnutí na právním názoru, že k výkonu rozhodnutí
navržený platební výměr (titul pro výkon rozhodnutí) nelze vykonat proto, že
již uplynula lhůta stanovená v ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu. Právě
správnost tohoto názoru zpochybňuje dovolatel, když namítá, že věc měla být
posouzena podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb.
Podle ustanovení § 71 odst. 1 věty první správního řádu nesplní-li účastník
řízení ve stanovené lhůtě dobrovolně povinnost uloženou mu rozhodnutím,
které je vykonatelné (§ 52 odst. 2), nebo smírem schváleným správním orgánem
nebo výkazem nedoplatků jím sestaveným, jejich výkon se provede. Podle odstavce
třetího téhož ustanovení rozhodnutí lze vykonat nejpozději do tří let po
uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti.
Podle ustanovení § 251 o. s. ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá
vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Toto ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském
soudním řízení; podle § 274 písm. f/ o. s. ř. jsou titulem, podle kterých lze
nařídit soudní výkon rozhodnutí, také jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené
smíry, jejichž soudní výkon připouští zákon. Podle § 53 odst. 1 věty druhé
zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojišťovny rozhodují platebními výměry, které
jsou vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních.
V předmětné věci šlo o soudní výkon vykonatelného platebního výměru H. z. z. p.
v likvidaci č. j. PV/90/11/0875/99 ze dne 6. září 1999. Dle ustanovení § 16
odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“) se právo vymáhat
pojistné na všeobecné zdravotní pojištění promlčuje ve lhůtě pěti let od právní
moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. Podle § 26 odst. 1 téhož zákona za
neplnění nebo porušení povinností stanovených v § 22 odst. 3 písm. a) a b), §
24 odst. 2 a 3, § 25 a § 28 větě druhé může příslušná zdravotní pojišťovna
uložit plátci pojistného pokutu až do výše 50000 Kč za jednotlivé nesplnění
nebo porušení povinnosti; dle odst. 3 pokud jde o způsob placení a vymáhání a
promlčení pokut, postupuje se stejně jako u pojistného.
Jestliže tedy speciální právní předpis stanoví, že se právo na vymáhání pokuty
uložené za nedoplatky pojistného promlčuje ve lhůtě pěti let od právní moci
výměru (§ 16 odst. 2 a § 26 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb.), pak nelze než
dovodit, že touto zvláštní právní úpravou je úprava obecná, v daném případě
zakotvená v ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu, vyloučena (obdobně také
usnesení Nejvyššího soudu z 28. dubna 1999 a z 28. července 1999, sp. zn. 21
Cdo 1262/98 a 20 Cdo 437/99, uveřejněná v časopise Soudní judikatura č.11,
ročník 1999 pod poř. č. 120 a č. 1, ročník 2000 pod poř. č. 11).
Z již výše zmíněného ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 582/1992 Sb. plyne, že
právo vymáhat pojistné na zdravotní pojištění na základě vykonatelného
platebního výměru nezaniká uplynutím doby (v důsledku překluze) a že jeho
vymahatelnost ve vztahu k časově významným skutečnostem je založena na principu
promlčení, k němuž lze přihlédnout toliko k námitce povinného.
Z výše uvedeného se podává, že právní názor odvolacího soudu, podle něhož
platební výměr nelze vykonat po uplynutí tříleté prekluzívní lhůty stanovené v
§ 71 odst. 3 správního řádu, správný není. Protože na tomto nesprávném právním
posouzení napadené usnesení spočívá (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.),
Nejvyšší soud je aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) -
usnesením zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 5 o. s. ř.) a věc
podle § 243b odst. 3 věty první o. s. ř. odvolacímu soudu vrátil k dalšímu
řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů
řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. srpna 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu