20 Cdo 859/2011
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného UNIDERMA s.r.o. (dříve ESFIN spol. s r.o.), se sídlem v Semilech, 28. října 32, identifikační číslo osoby 632 19 158, proti povinnému M. H., zastoupenému JUDr. Ladislavem Poláčkem, advokátem se sídlem v Semilech, nám. Dr. Fr. Lad. Riegra 16, pro 1.270.488,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. Nc 2298/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. července 2010, č. j. 24 Co 352/2010 - 35, takto:
Dovolání se o d m í t á.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 26. 3. 2010, č. j. Nc 2298/2005 - 26, jímž Okresní soud v Semilech zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (obsažený v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto, že na místo oprávněné AUQA spol. s r.o. v likvidaci, vstupuje do řízení ESFIN spol. s r.o., se sídlem v Semilech, 28. října 32, IČ 632 19 158, od 25. 11. 2009 UNIDERMA s.r.o.), nařízené usnesením téhož soudu ze dne 2. 12. 2005, č. j. Nc 2298/2005 - 9 (podle pravomocného a vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 1999, sp. zn. Sm 233/99, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 43 Cm 220/99, a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2005, č. j. 6 Cmo 173/2004 - 267). Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žádný ze zákonných důvodů pro zastavení exekuce nebyl naplněn, jelikož exekuční tituly nebyly zrušeny ani nepozbyly vykonatelnosti, a povinný netvrdí ani neprokazuje, že vymáhanou pohledávku byť jen zčásti dobrovolně uspokojil [§ 268 odst. 1 písm. b), g), h) o. s. ř.]. K jeho tvrzení, že směnka, na jejímž základě byly exekuční tituly vydány, byla vystavena jako neobchodovatelná, krajský soud uvedl, že tato okolnost nebrání tomu, aby po vydání exekučních titulů byla pohledávka jimi přisouzená postoupena dalším subjektům, neboť směnka představuje toliko hmotněprávní důvod plnění přisouzeného titulem, a že v případě převodu pohledávky nedochází k obchodování směnky, nýbrž toliko k postoupení vymahatelné pohledávky podle § 524 a násl. obč. zák. Převod vymáhané pohledávky na současného oprávněného tak nebrání v pokračování exekuce a oprávněný je i nadále aktivně věcně legitimován k jejímu vymáhání.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci a z důvodu „podvodu a účelovosti“. Uvedl zejména, že směnku, „dokladově uvedenou jako neobchodovatelnou“, podepsal jako avalista a soukromá osoba, a pokud se směnka stala obchodovatelnou, je neplatná, a tudíž je neplatný i směnečný platební rozkaz, který byl vydán proti třem žalovaným, že „byl uveden v omyl“, neboť „společnost Semileas spol. s r.o. neměla v předmětu podnikání leasingovou činnost, a kdyby nenabídla zpětný leasing, k této situaci by nedošlo“. Dále poukázal na to, že je nemajetný a že je proti němu vedena řada exekucí (srážkami z důchodu). Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.); po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 130 exekučního řádu přípustné.
Dovolatel argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde. Takovou zásadní právní otázkou nemohou být výhrady, jimiž povinný zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud v exekučním řízení není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučních titulů (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nepříznivé majetkové poměry mohou být při splnění zákonem stanovených podmínek důvodem k odkladu exekuce, popř. k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (a § 52 zákona č. 120/2001 Sb.), podle něhož výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů (z tohoto důvodu ovšem povinný návrh na zastavení exekuce u soudu prvního stupně nepodal a tvrzení o své nemajetnosti uplatnil až v dovolacím řízení - dovolací soud se touto námitkou tudíž nemohl zabývat).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. října 2011
JUDr. Olga Puškinová , v. r.
předsedkyně senátu