20 Cdo 880/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného S. o. u. H., zastoupeného advokátkou, proti povinnému K. L., pro 11.580,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. E 1629/98, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2004, č.j. 25 Co 443/2003-103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 7. 11. 2003, č.j. E 1629/98-90, jímž Okresní soud v Jičíně zastavil podle ustanovení § 326a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), výkon rozhodnutí (nařízený podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 12. 3. 1997, sp. zn. Ro 10/97, usnesením ze dne 1. 12. 1998, č.j. E 1629/98-6). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními, jež učinil soud prvního stupně (že při – v pořadí druhém – soupisu nebyly v bydlišti povinného nalezeny věci, jež by mohly být prodány, že přívěsy za automobil sepsané již 29. 3. 1999 nejsou zpeněžitelné, neboť jeden z nich již neexistuje a náklad na odtah druhého by překročil případný výtěžek dražby, a že další věci /traktory Zetor Super, a Zetor 5511,/ označené oprávněným nebylo možno sepsat, protože – existují-li – otec povinného, který je má u sebe, je nevydá) a uzavřel, že podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí za situace, kdy oprávněný jiné místo, kde jsou umístěny věci povinného, neoznačil, jsou splněny.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadlo oprávněné dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Argumentace dovolatele se připíná k rozhodnutím, jimiž soud prvního stupně zastavil výkon prodejem id. 1/4 traktoru Zetor 7711, resp. řízení o výkon rozhodnutí prodejem jeho id. 3/4 (usnesení ze dne 4. 2. 2002, č.j. E 1629/98-45, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 4. 2002, č.j. E 1629/98-53, a usnesením ze dne 18. 11. 2002, č.j. E 1629/98-72), a ústí v hodnocení, podle něhož soud procesně nepřípustným způsobem vyloučil tuto věc z exekuce. Podle dovolatele neměl být výkon rozhodnutí pro absenci jiných věcí zastaven „bez zaujetí právního názoru k odvolání oprávněného … ze dne 18. 9. 2002,“ jímž napadl usnesení vyššího soudního úředníka ze dne 30. 8. 2002, č.j. E 1629/98-66. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit pouze ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci). Tímto důvodem je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatel – jak se podává z obsahu dovolání – nenamítá, že odvolací soud vystavěl své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení předpokladů nezbytných pro zastavení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, nýbrž kritiku směřuje proti těm rozhodnutím, jež soud prvního stupně vydal v průběhu provádění výkonu a jejichž správnost odvolací soud posuzovat nemohl, protože k tomu neměl vytvořen procesní prostor. Výtky obsažené v dovolání – podřaditelné důvodu uvedenému v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., který (obecně) k přípustnosti, jež může být založena toliko ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., není s to vést – se tak právního závěru určujícího pro napadené rozhodnutí netýkají.
Absence dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. znamená, že chybí hledisko pro vyhodnocení napadeného rozhodnutí jako zásadně právně významného; odtud současně vyplývá závěr, že podmínky přípustnosti dovolání nejsou dány ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (povinný, který by na jejich náhradu měl právo, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu