20 Cdo 907/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu O. proti povinnému Ing. L. M., zastoupenému advokátkou, pro 724.680,- Kč prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 52 E 395/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2003, č.j. 10 Co 578/2003-17,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 12 2002, č.j. 52 E 395/2002-11, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil na podkladě specifikovaných správních rozhodnutí k vymožení pohledávky 724.680,- Kč výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí, povinnému zakázal, aby nemovitosti převedl nebo je zatížil, a uložil mu oznámit soudu, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí způsobem, který oprávněný navrhl, shledal odvolací soud splněny (§ 251, § 335 odst. 1, § 335a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“), zejména uzavřel, že podkladová rozhodnutí jsou opatřena otiskem úředního razítka se státním znakem, jak to ukládá ustanovení § 32 odst. 2 písm. g/ zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 337/1992 Sb.“); k námitce povinného, že otisk státního znaku neodpovídá požadavkům zákona, odvolací soud poznamenal, že provedení státního znaku v barvách uvedené ustanovení nevyžaduje.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.
zpochybňuje právní posouzení podkladových rozhodnutí coby vykonatelných exekučních titulů ve smyslu § 274 písm. f/ o.s.ř. Podle dovolatele trpí tato rozhodnutí nicotností, neboť „neobsahují zákonem stanovený otisk razítka s odpovídajícím státním znakem.“ Ze zákona č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky (dále jen „zákon č. 3/1993 Sb.“), vyplývá, že malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí; jelikož v době, kdy byla vykonávaná rozhodnutí vydána, zákon o správě daní a poplatků neupravoval, jak má být otisk úředního razítka se státním znakem proveden, tj. zda státní znak je barevný či jednobarevný, je nezbytné vycházet z ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 3/1993 Sb. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl výkon nařízen, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, jehož také dovolatel v daném případě využil, je dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zásadního právního významu, a hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze; k přezkumu nabídnutou (právní) otázku – zda exekuční tituly jsou materiálně vykonatelné – vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1280/2003).
Ve výše uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že užívání malého státního znaku České republiky na listinách, pečetích a úředních razítkách neupravoval – jak mylně dovozuje dovolatel – zákon č. 3/1993 Sb., nýbrž do 4. 10. 2001 zákon č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku, státní vlajky a ostatních státních symbolů České republiky, ve znění pozdějších předpisů (§ 3 odst. 1, 2, 3), a od 5. 10. 2001 zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů (§ 6). Zákon č. 68/1990 Sb. barevné provedení pro otisky úředních razítek nestanovil a zákon č. 352/2001 Sb. výslovně předepsal provedení jednobarevné. Předmětem úpravy zákona č. 3/1993 Sb. je pouze barevnost samotných státních symbolů, nikoli úředních razítek. Podkladová rozhodnutí opatřená jednobarevnými otisky úředních razítek se státním znakem tudíž požadavku vyjádřenému ustanovením § 32 odst. 2 písm. g/ zákona č. 337/1992 Sb. vyhovují.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. ledna 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu