Nejvyšší soud Usnesení občanské

20 Cdo 921/2008

ze dne 2008-04-24
ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.921.2008.1

20 Cdo 921/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné b.cz, s.r.o., proti povinnému M. S., zastoupenému advokátem, pro částku 127.369,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 11356/2003, o dovolání povinného proti usnesení městského soudu v Praze z 2. 11. 2007, č. j. 16 Co 340/2007-179, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Shora označeným rozhodnutím městský soud usnesení obvodního soudu ze 17. 5. 2007, č. j. 25 Nc 11356/2003-168 (kromě toho, že je ve výrocích I.-III. o zastavení exekuce, jejích nákladech a náhradě nákladů řízení potvrdil), ve IV. výroku o odkladu exekuce ve spojení s opravným usnesením z 13. 9. 2007, č. j. 25 Nc 11356/2003-176, zrušil (I. výrok dovoláním napadeného

usnesení) a II. výrokem rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Svůj rušící výrok odvolací soud s poukazem na ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. v rozhodném znění odůvodnil závěrem, že výrok, jímž obvodní soud exekuci „do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce“ odložil, je nadbytečný, jelikož exekuce byla zastavena podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) o.s.ř., tedy pro nedostatek vykonatelnosti titulu (nikoli např. podle § 268 odst. 1 písm. g/ či h/ o.s.ř., kdy zkoumání důvodů pro zastavení exekuce je složitější). V takovémto případě, uzavřel odvolací soud, účinky zastavení exekuce nastaly doručením tohoto usnesení a v provádění exekuce nemůže být pokračováno.

Rozhodnutí dovolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Podle § 237 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že rozhodnutí odvolacího soudu není v napadeném výroku rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.

Z téhož důvodu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. (jak nesprávně dovozuje povinný), jelikož i přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení přichází v úvahu jen za splnění podmínek předepsaných ustanovením § 237 odst. 1, 3 o.s.ř., jež v těchto případech platí podle ustanovení § 238a odst. 2 o.s.ř. obdobně.

Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení § 238 a § 239 o.s.ř., jelikož usnesení, jímž odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. (tedy, jak uvedl odvolací soud, „bez náhrady“) v jejich taxativních výčtech uvedeno není.

Dovolání směřuje výslovně také do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, ani v této části však přípustné není.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné, již proto, že usnesení o nákladech odvolacího řízení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1998 pod poř. č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11/1997 pod poř. č. 88); kromě toho ovšem opět nejde o rozhodnutí měnící ani potvrzující.

Protože tedy dovolání není přípustné ani do jednoho z obou výslovně napadených výroků rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak na náhradu nákladů dovolacího řízení měla právo, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; takové procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2008

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu