20 Cdo 937/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných V. D. a H. D., proti povinným L. V. a S. V., pro 251.000,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. E 1131/99, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2000, č.j. 11 Co 87/2000-17, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Povinní jsou povinni zaplatit oprávněným na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.870,- Kč.
Usnesením ze dne 7. 12. 1999, č.j. E 1131/99-8, Okresní soud v Mostě odložil provedení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením z 19. 5. 1999, č.j. E 1131/99-4, k vydobytí pohledávky ve výši 251.000,- Kč s příslušenstvím prodejem označených nemovitostí) „do pravomocného skončení řízení vedeného Okresním soudem v Mostě pod sp. zn. 15 C 3520/98.“ S odkazem na ustanovení § 266 odst. 2 občanského soudního řádu dovodil, že úspěch povinných v probíhajícím řízení, jehož předmětem je nárok z důvodu slevy z kupní ceny za prodej nemovitostí uplatněný proti oprávněným, by měl za následek, že „povinní by … jistě učinili úkon směřující k započtení, čímž by způsobili zánik vymáhané pohledávky.“
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutí změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na odklad provedení výkonu zamítl. Za „nepodloženou spekulaci“ označil tvrzení, že povinní budou mít za oprávněnými k započtení způsobilou pohledávku, jež je dosud předmětem sporu. Důvodem odkladu – argumentuje odvolací soud – nemohou být skutečnosti, o nichž není jisté („dokonce ani ve větší míře pravděpodobné“), že nastanou; pro úvahu, že výkon rozhodnutí bude zastaven, tedy není spolehlivý podklad. Nepříznivé důsledky provedení výkonu – i kdyby byly prokázány – nejsou ve vztahu k zájmu oprávněných na uspokojení jejich pohledávky v dohledné době převažujícím hlediskem.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní (zastoupeni advokátem) dovoláním, které odůvodňují tím, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241 odst. 3 písm. c/ občanského soudního řádu), a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu). První z uvedených dovolacích důvodů spojují dovolatelé pouze se zjištěními, že jejich pohledávka za oprávněnými je neodůvodněná a úspěch v řízení vedeném u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 15 C 3520/98 nepravděpodobný. Dále uvádí, že budou-li nemovitosti prodány, je existence nepříznivých důsledků zcela reálná a objektivně podložená, neboť z rodinného domu budou vystěhování i s nezletilými dětmi. Navrhují proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávnění se ve vyjádření ztotožnili s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhli, aby bylo dovolání zamítnuto.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o.s.ř.“ (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení, kterým odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně (§ 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.); důvodné však není.
Podle ustanovení § 266 o.s.ř. může předseda senátu na návrh odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé důsledky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen (odstavec 1/). I bez návrhu povinného může předseda senátu odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude – podle § 268 – zastaven (odstavec 2/).
Závěr odvolacího soudu, že probíhající (nalézací) řízení, jehož předmětem je nárok povinných vůči oprávněným na zaplacení částky 300.000,- Kč (slevy z kupní ceny předmětných nemovitostí), nemůže být důvodem odkladu výkonu podle § 266 odst. 2 o.s.ř., dovolatelé (jak se podává z obsahu dovolání) nenapadají. Jejich námitky – podřaditelné důvodu podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. – se soustřeďují výlučně ke zjištěním týkajícím se potenciální úspěšnosti povinných v probíhajícím sporu; takovou argumentaci však za výtku z nesprávného právního posouzení považovat nelze. Okolnost, zda lze očekávat úspěch povinných ve sporu s oprávněnými, není v řízení o návrhu na odložení provedení výkonu z důvodu podle § 266 odst. 2 o.s.ř. významná, neboť povinným nic nebránilo, aby – byť šlo o pohledávku nejudikátní – navrhli zastavení výkonu rozhodnutí s tvrzením, že vymáhané právo zaniklo započtením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1966, sp. zn. 4 Cz 84/66, uveřejněný pod č. 34/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože tedy o zjištění, která by byla pro rozhodnutí dané věci podstatná, nejde, není třeba se jimi z pohledu důvodu podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. zabývat.
V té části dovolání, jíž poukazují na (pro ně a jejich děti nepříznivé) následky nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nejde – posuzováno podle obsahu podání – o uplatnění žádného z dovolacích důvodů taxativně vyjmenovaných v ustanovení § 241 odst. 3 pod písmeny a/ až d/ o.s.ř.
Protože vady uvedené v § 237 odst. 1 o.s.ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, v dovolání namítány nebyly a ze spisu se nepodávají (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), lze uzavřít, že z pohledu uplatněných důvodů, jimiž je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je napadené rozhodnutí odvolacího soudu správné; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§ 243b odst. 1, část věty před středníkem, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4, větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1, větu první, o.s.ř. (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 10. zákona č. 30/2000 Sb.). Dovolatelé nebyli v dovolacím řízení úspěšní, a proto jsou povinni nahradit náklady, které oprávnění (zastoupeni advokátem) účelně vynaložili. Tyto náklady představují (při zastupování dvou osob) odměnu advokáta za úkon právní služby – vyjádření k dovolání – ve výši jedné poloviny, tj. 4.720,- Kč (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. e/, odst. 3, § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb / advokátní tarif/, ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb.) a náhradu výdajů (režijní paušál) ve výši 2 x 75,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu), tedy celkem 4.870,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. března 2004
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu