20 Cdo 969/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce M. K. V. proti žalovanému
L. Č., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp.
zn. 12 C 384/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 30. listopadu 1999, č.j. 11 Co 150/99 - 18, ve znění opravného usnesení
téhož soudu ze dne 23. února 2000, č.j. 11 Co 150/99 - 31, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. listopadu 1999, č.j. 11 Co
150/99 - 18, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 23. února 2000,
č.j. 11 Co 150/99 - 31, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odvolací soud shora uvedeným usnesením (ve znění opravného usnesení) odmítl
podle § 218 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 202 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř."),
odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání, jímž soud prvního stupně
uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený žalobci předat ve výroku
specifikovaný byt; současně potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně o
nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Své rozhodnutí
odůvodnil tím, že odvolání není přípustné, neboť pro vydání rozsudku pro
zmeškání byly splněny všechny zákonné podmínky a není zde žádný z důvodů, pro
které by bylo možno podat odvolání. Za opodstatněnou neuznal námitku
žalovaného, že mu nebylo doručeno předvolání k jednání soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (zastoupen advokátem) včas
dovolání, v němž - s výslovným odkazem na ustanovení § 237 odst. 2 (správně
odst. 1) písm. f/ o.s.ř. - namítá nesprávnost závěru o splnění předpokladů
umožňujících vydání rozsudku pro zmeškání; předvolání k prvnímu jednání ve věci
mu totiž nebylo řádně doručeno. Žalovaný proto navrhl rozhodnutí zrušit a věc
vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné, neboť směřuje proti pravomocnému usnesení
odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), kterým bylo odvolání odmítnuto ( §
238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v
dovolání. K vadám taxativně vyjmenovaným v § 237 odst. 1 o.s.ř., které
způsobují zmatečnost rozhodnutí odvolacího soudu, a - pokud je dovolání
přípustné - i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), však dovolací soud přihlédne, i když
nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).
V rozhodnutích uveřejněných pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek i v mnoha rozhodnutích dalších Nejvyšší soud opakovaně
vysvětlil, že po změnách, jichž s účinností od 1. ledna 1996 doznalo ustanovení
§ 237 písm. f/ o.s.ř. (tím, že za slovo „byla" byla vložena slova „v průběhu
řízení nesprávným"), je za „postup soudu v průběhu řízení" možno považovat jen
činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní
rozhodovací akt soudu, jehož úkolem je průběh řízení zhodnotit. Rozhodnutím
odvolacího soudu o odmítnutí odvolání (srov. § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) - v
něm projeveným hodnotícím úsudkem, že předpoklady pro vydání rozsudku pro
zmeškání byly splněny - tedy zmatečnost podle § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.
založit nelze a potud je dovolání, jež k jinému „postupu soudu v průběhu
řízení" uplatněné argumenty nepřipíná, zjevně neopodstatněné.
Řízení je však postiženo vadou uvedenou v § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný včas (v době, kdy rozsudek pro
zmeškání ještě nenabyl právní moci) navrhl (spolu s podáním odvolání), aby byl
rozsudek pro zmeškání podle § 153b odst. 4 o.s.ř. - při současném jeho
napadení odvoláním - zrušen. Soud prvního stupně, aniž na tento návrh reagoval,
spis předložil odvolacímu soudu, který rozhodl o odvolání.
Podle ustanovení § 153b odst. 4 o.s.ř. zmešká- li žalovaný z omluvitelných
důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud
na návrh žalovaného tento rozsudek zruší a nařídí jednání. Takový návrh může
účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání. Soud o něm
rozhodne usnesením, proti němuž je odvolání přípustné. Je - li návrhu na
zrušení rozsudku vyhověno a žalovaný kromě tohoto návrhu podal proti rozsudku
pro zmeškání i odvolání, platí, že odvolání bylo vzato zpět (§ 153b odst. 5
o.s.ř.).
Občanský soudní řád tedy poskytuje žalovanému obranu proti rozsudku pro
zmeškání jednak formou návrhu na jeho zrušení, jednak podáním odvolání z důvodů
uvedených v § 202 odst. 1 o.s.ř. Brojí-li žalovaný proti rozsudku pro zmeškání
oběma způsoby (jako je tomu v projednávané věci), svědčí ustanovení § 153b
odst. 5 o.s.ř. o tom, že zákon dává přednost rozhodování soudu prvního stupně o
návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání (to však neznamená, že usnesení
odvolacího soudu o odmítnutí odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání
podle § 202 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jež bylo vydáno před
rozhodnutím o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, konzumuje návrh na jeho
zrušení, a že soud prvního stupně již nemusí o tomto návrhu v intencích § 153b
odst. 4 o.s.ř. rozhodnout).
Z priority rozhodování o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání před
rozhodnutím o odvolání plyne, že výsledek řízení o návrhu na zrušení rozsudku
pro zmeškání je významný i pro rozhodnutí v odvolacím řízení; jakékoliv
rozhodnutí odvolacího soudu - a to ani podle § 207 odst. 2 o.s.ř. -
nepřichází v úvahu, jestliže soud prvního stupně sám rozsudek pro zmeškání
postupem upraveným v § 153b odst. 4 o.s.ř. odstranil. O odvolání proti rozsudku
pro zmeškání proto není důvod rozhodnout dříve, než rozhodne soud prvního
stupně o návrhu žalovaného na zrušení tohoto rozsudku.
V posuzované věci nepostupoval soud prvního stupně správně, předložil-
li věc odvolacímu soudu bez toho, že o tomto návrhu rozhodl. Jestliže ani
odvolací soud - zabývaje se nesprávně v odvolacím řízení i otázkou
omluvitelnosti žalovaným tvrzených důvodů zmeškání jednání, která je však z
pohledu odvolacích důvodů vymezených v § 202 odst. 1 o.s.ř. nerozhodná - před
vydáním napadeného usnesení nevyčkal rozhodnutí soudu prvního stupně podle §
153b odst. 4 o.s.ř., nemohla se uplatnit případná fikce zpětvzetí odvolání ve
smyslu § 153b odst. 5 o.s.ř. Řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.).
Okolnost, že povinnost soudu prvního stupně rozhodnout o návrhu na
zrušení rozsudku pro zmeškání není usnesením o odmítnutí odvolání proti
rozsudku dotčena, nemá na tento závěr žádný vliv. Tam, kde je to možné (typicky
v situaci, kdy usnesení odvolacího soudu je napadeno včasným a přípustným
dovoláním), je totiž nutno předejít právně nežádoucí situaci, k níž dojde,
jestliže po právní moci usnesení o odmítnutí odvolání soud prvního stupně v
řízení o návrhu podle § 153b odst. 4 o.s.ř. rozsudek pro zmeškání (a jen tento
rozsudek) zruší (neřešena by tím zůstala např. otázka akcesorických výroků
usnesení odvolacího soudu, zejména výroku o nákladech odvolacího řízení, které
za daného stavu nebude odklizeno ani postupem podle § 153b odst. 4 o.s.ř.).
Napadené usnesení jakožto ve smyslu § 243b odst. 1 o.s.ř. nesprávné Nejvyšší
soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2,
věta první, o.s.ř.).
Zabývat se vlastními námitkami dovolatele (zpochybňujícími doručení
předvolání k jednání) bylo za této situace předčasné a bude případně
na odvolacím soudu, aby je zhodnotil.
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je pro odvolací soud závazný; v novém
rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů
řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o.s.ř.). Za součást dovolacích nákladů nelze
pokládat zaplacený soudní poplatek z dovolání, jež směřovalo proti rozhodnutí
jen procesní povahy (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. července 1996, Cpjn 68/95 a Opjn 1/95,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 8/1996 pod pořadovým
číslem 49, písm. d/ stanoviska).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. června 2000
JUDr. Vladimír K u r k a, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana
Rozmahelová