U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy
Jirmanové v exekuční věci oprávněné IMMOGARD s.r.o., se sídlem v Libavském
Údolí čp. 44, PSČ 357 53, identifikační číslo osoby 252 21 141, zastoupené
JUDr. Martinem Grubnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1599/17,
proti povinné LIBATEX s.r.o., se sídlem v Libavském Údolí 44, okres Sokolov,
PSČ 357 53, identifikační číslo osoby 453 49 860, zastoupené Mgr. Michalem
Magliou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 14, pro
56.808.191,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp.
zn. 17 Nc 7006/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v
Plzni ze dne 30. ledna 2008, č. j. 15 Co 11/2008 - 108, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 16. 8. 2007, č. j. 17 Nc 7006/2007 -
41, nařídil podle vykonatelných notářských zápisů sp. zn. NZ 223/98, N 233/98
ze dne 26. 10. 1998 a sp. zn. NZ 105/2002, N 108/2002 ze dne 6. 5. 2002,
sepsaných JUDr. Otakarem Pánkem, exekuci k uspokojení pohledávky oprávněné ve
výši 56.808.191,74 Kč s 3 % úrokem od 1. 1. 2005 do zaplacení, pro náklady
exekuce a pro náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 1. 2008, č. j. 15 Co 11/2008 - 108,
usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh oprávněné na nařízení
exekuce zamítl, a rozhodl o nákladech exekuce a nákladech řízení před soudy
obou stupňů.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dne 3. 6. 2008 dovolání,
doručené soudu prvního stupně dne 4. 6. 2008.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl po přezkoumání
věci k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od
doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení
opravného usnesení.
Podle § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze
prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u
dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle obsahu spisu bylo usnesení odvolacího soudu zástupci oprávněné soudem
prvního stupně doručeno dvakrát, a to nejprve dne 11. 3. 2008 a opětovně dne
10. 4. 2008, neboť se soudu nevrátila doručenka prokazující první doručení.
Soud prvního stupně sice z tohoto důvodu rozhodnutí odvolacího soudu doručil
oprávněné znovu, současně však zahájil reklamační řízení, na základě jehož
výsledků následně uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo oprávněné řádně
doručeno již dne 11. 3. 2008 a proto usnesením ze dne 8. 10. 2008, č. j. 17 Nc
7006/2007 - 140, dovolání oprávněné jako opožděné odmítl. Toto usnesení bylo
usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2009, č. j. 18 Co 36/2009 - 161,
změněno tak, že se dovolání oprávněné neodmítá, a to s odůvodněním, že druhopis
dodejky „nelze považovat za řádný doklad doručení, neboť neobsahuje ani povinné
údaje ve smyslu článku 23 a 38 poštovních podmínek České pošty při reklamacích
dodání“ a že tedy nebylo jednoznačně prokázáno doručení písemnosti zástupci
oprávněné již 11. 3. 2008.
Nejvyšší soud z obsahu spisu - zejména druhopisu dodejky od rozhodnutí
odvolacího soudu ve spojení s kopií příslušné části poštovního podacího archu -
zjistil, že oprávněné bylo usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2008,
č. j. 15 Co 11/2008 - 108, zasláno na adresu Praha 6, Pod Kaštany 183/3 (tj. předchozí adresu sídla advokátní kanceláře JUDr. Grubnera), že dne 10. 3. 2008
bylo (jak uvedeno ve sdělení pošty na l. č. 136 spisu) Poštou Praha 6 dosláno
na Poštu Praha 1 k doručení na adresu Praha 1, Washingtonova 17, tj. na adresu
aktuálního sídla advokátní kanceláře JUDr. Grubnera, a že pracovnice advokátní
kanceláře JUDr. Grubnera potvrdila převzetí uvedené zásilky dne 11. 3. 2008 na
poštovním podacím archu svým podpisem s uvedením svého jména (Fischerová) a
připojením razítka „podatelna“ a razítka advokátní kanceláře JUDr. Grubnera. V
této souvislosti je třeba poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/1997, publikované v časopise Soudní judikatura č. 18/98 pod SJ 127/98, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jestliže
doručenka nemá předepsané náležitosti (jak je tomu i v posuzovaném případě),
soud musí vyšetřit, zda bylo doručeno v souladu se zákonem. V usnesení ze dne
28. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 658/2008, publikovaném ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek č. sešitu 7-8/2010 pod č. 11, pak Nejvyšší soud uvedl,
že doručenka byla podle právní úpravy účinné do 30. 6. 2009 listinou, která má
povahu veřejné listiny; to platilo i tehdy, neměla-li doručenka všechny
náležitosti, které podle zákona musí obsahovat, přičemž každý údaj, který byl
na doručence uveden, se považuje za pravdivý, nebyl-li dokázán opak. Z
uvedeného vyplývá, že při zjišťování, zda bylo doručeno v souladu se zákonem,
nemusí soud vycházet striktně pouze z údajů uvedených v doručence, jak se
nesprávně domnívá oprávněná (ve svém odvolání proti rozhodnutí soudu prvního
stupně o odmítnutí dovolání pro opožděnost). Takovýto postup by byl naopak
přepjatým formalismem. Z obsahu spisu je přitom v posuzovaném případě zřejmé,
že okresní soud právě takovéto šetření provedl a dovolací soud se ztotožňuje s
jeho závěrem, že usnesení odvolacího soudu bylo oprávněné řádně doručeno již
dne 11. 3. 2008. Na základě předložení originálu poštovního podacího archu
okresního soudu vyhotovil doručující orgán (Pošta Praha 1) druhopis dodejky, z
nějž je ve spojení s přiloženou kopií poštovního podacího archu naprosto
nepochybné, že oprávněná (prostřednictvím pověřené pracovnice svého zástupce)
usnesení odvolacího soudu dne 11. 3. 2008 převzala. Dovolání proti usnesení
odvolacího soudu však oprávněná podala k poštovní přepravě až dne 3. 6. 2008.
Pouze pro úplnost dovolací soud poznamenává, že argumentace oprávněné (obsažená
v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž tento dovolání odmítl
jako opožděné) v tom směru, že doručení písemnosti lze prokázat pouze „zápisem
v protokolu, doručenkou, datovou zprávou adresáta, opatřenou elektronickým
podpisem či prohlášením adresáta v písemném podání soudu či ústním prohlášením
do protokolu“, je s ohledem na výše citovanou judikaturu Nejvyššího soudu
nesprávná. Předložené doklady (i v kontextu obsahu celého spisu) dostatečným
způsobem prokazují, že oprávněná (prostřednictvím k tomu oprávněné pracovnice
svého zástupce) zásilku převzala. Ostatně oprávněná (v citovaném odvolání) ani
nenamítala, že by např. podpis na poštovním podacím archu nepatřil pracovnici
advokátní kanceláře (P. F.), resp. že se případně ani nejednalo o pracovnici
advokátní kanceláře oprávněnou zásilku převzít, naopak poukazovala pouze na
formální nedostatky druhopisu dodejky. Uvedená pracovnice navíc, jak z obsahu
celého spisu vyplývá, poštu určenou advokátní kanceláři průběžně přebírala (viz
doručenky na č.l. 41, 59, 114, 141 a 156 spisu).
V dané věci tedy běžela lhůta k podání dovolání ode dne doručení usnesení
odvolacího soudu povinnému (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 11. 3.
2008, a skončila dne 12. 5. 2008 (pondělí). Je tedy zřejmé, že dvouměsíční
lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání oprávněné bylo k poštovní přepravě podáno
až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání (dne 3. 6. 2008). Proto bylo
dovolání podle § 243b odst. 5, věty první a § 218a o. s. ř. odmítnuto.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5,
věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněná
nemá na náhradu nákladů právo a povinné v tomto řízení žádné náklady
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu