20 Cdo 988/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. ČR, zastoupené advokátkou, proti povinnému J. M., zastoupenému advokátem, 1.631.330,35 Kč s příslušenstvím, postižením obchodních podílů, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 8/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 11. 2004, č.j. 40 Co 1302/2004-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 3. 2004, č.j. E 8/2004-34, jímž okresní soud nařídil podle platebních výměrů oprávněné ze dne 16. 11. 1998, č. 2140106122, ze dne 9. 8. 2000, č. 4140000632 a č. 2140000631, ze dne 7. 9. 2001, č. 2140100744, ze dne 23. 8. 2000, č. 2140000669 a č. 4240000670, ze dne 8. 10. 2001, č. 2140100845, ze dne 9. 10. 2001, č. 4240100846, ze dne 6. 11. 2002, č. 4240201349 a č. 2140201348 k uspokojení pohledávky oprávněné 1.631.330,35 Kč, pro náklady předcházejícího řízení 83.492,83 Kč a pro náklady vykonávacího řízení 28.135,- Kč, výkon rozhodnutí postižením obchodních podílů povinného ve společnostech L. M. – F., s.r.o. se sídlem v K. – T. čp. 4, L. M. – T., s.r.o. se sídlem v K. – T. čp. 4 a L. M. – T., s.r.o. se sídlem v K. – T. čp. 4. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, zejména uzavřel, že podkladová rozhodnutí jsou vykonatelná (§ 251, § 274 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), a že navrhovaný způsob výkonu není s ohledem na výši vymáhané pohledávky zřejmě nevhodný (§ 264 odst. 1 o.s.ř.). Za nedůvodnou považoval námitku, že osoba, která podala návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, není aktivně legitimována, postrádá právní subjektivitu a procesní způsobilost.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. V dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. spatřuje v tom, že v usnesení označená oprávněná neodpovídá označení účastníka, který je právnickou osobou (blíže viz § 1 a § 2 odst. 3 zákona č. 551/1991 Sb., o V. z. p. ČR ve znění do 31. 3. 2006). Z toho dovozuje, že „jde o nedostatek aktivní legitimace na straně oprávněné, resp. způsobilosti být účastníkem exekučního řízení a procesní způsobilosti vůbec“. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. shledává jednak v tom, že soud nepřípustně nařídil výkon rozhodnutí postižením obchodního podílu v obchodních společnostech, ve kterých je povinný jediným společníkem, a jednak v tom, že soud nařídil výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný, neboť souběžně probíhají řízení pod sp. zn. E 15/84 a E 2980/2003 o výkon rozhodnutí prodejem podniku, a výkon rozhodnutí v této věci bude mít negativní dopad na cenu podniku a naopak. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit (a kterým je při přezkumu dovolací soud vázán, viz § 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst.
2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci).
Povinný, byť v dovolání namítá nedostatek aktivní legitimace oprávněné, nedostatek její procesní způsobilosti a způsobilosti být účastnicí řízení, podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) brojí proti jejímu nesprávnému označení v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (z uvedeného důvodu pak nesprávně směšuje vady podání a nedostatek podmínek řízení). Uvedená argumentace – upozorňující na neúplnost či nesprávnost v označení oprávněné osoby – je podřaditelná důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takovým vadám, jakož i k tzv. zmatečnostním vadám však může dovolací soud přihlédnout jen za – zde nenaplněného – předpokladu, že shledá napadené rozhodnutí zásadně právně významným (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.).
Dovolání není důvodné ani v části vytýkající odvolacímu soudu nesprávnost právního závěru, že výkon rozhodnutí postižením obchodního podílu lze nařídit i tehdy, je-li povinný jediným společníkem společnosti s ručením omezeným. Dovolací soud již dříve dovodil, že účast povinného ve společnosti s ručením omezeným v důsledku pravomocného nařízení výkonu rozhodnutí postižením jeho podílu zaniká i tehdy, je-li povinný společníkem jediným. Společnost samotná se tím ovšem nezrušuje (srov. ustanovení § 68 a § 151 a contr. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“ a společníkovi (zde povinnému) vzniká podle § 61 odst. 2 obch. zák. právo na vypořádání (vypořádací podíl). Výkon rozhodnutí pak podle § 320a odst. 1 o.s.ř. (včetně poznámky 86 odkazující, kromě jiných, právě i na ustanovení § 148 odst. 2 obch. zák.) postihuje – tím, že ji přikazuje oprávněné – pohledávku z tohoto práva na vypořádací podíl (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 391/2003). Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s tímto právním závěrem.
Dovolání není rovněž důvodné, pokud je namítána nevhodnost způsobu nařízeného výkonu rozhodnutí ve smyslu § 264 odst. 1 o.s.ř. Při nařízení výkonu rozhodnutí nelze na oprávněném požadovat, aby dokládal vhodnost navrženého způsobu výkonu, a je naopak na povinném, aby – avšak teprve ve stadiu řízení o zastavení výkonu – tvrdil a prokazoval, že jde o způsob zřejmě nevhodný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2103/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2004, pod č. 38).
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu náklady nevznikly a povinný na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu