20 Ncu 134/2021-7
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelem J. P., narozeným XY, bytem v XY, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, t a k t o:
Rozsudek Vrchního soudního dvora, Rodinného soudu v Ottawě, stát Ontario, Kanada, ze dne 8. 2. 2017, který nabyl právní moci dne 11. 3. 2017, číslo případu FC-16-00002395-0000, jímž bylo rozvedeno manželství J. P. a K. P., rozené V., uzavřené dne 18. 2. 1977 před oddávajícím orgánem Praha 6 - Bubeneč, zapsané v knize manželství matričního úřadu při Úřadu městské části Praha 6, ve svazku 43, roč. 1977, strana/list 161, poř. č. 83, se uznává, pokud jde o vyslovení rozvodu manželství, na území České republiky.
Vrchní soudní dvůr, Rodinný soud v Ottawě, stát Ontario, Kanada, ke společnému návrhu (žalobě) obou manželů rozvedl posuzované manželství, zjistil-li po provedeném řízení, že manželé se vzájemně odcizili, a neshledal-li předpoklady pro obnovení jejich společného soužití. Z manželství se narodily čtyři děti, v době rozvodového řízení již zletilé.
Za situace, kdy vztahy mezi manžely byly trvale rozvráceny natolik, že nelze očekávat jejich obnovení, je ve výroku uvedený rozsudek cizího soudu v souladu s ustanovením § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem zásadně vyhovujícím příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZMPS“).
K uznání předložené rozhodnutí nabylo podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a jeho uznání nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 ZMPS.
Ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1, 2 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníkem řízení a bylo též zjištěno, že navrhovatel byl v době vydání rozhodnutí o rozvodu občanem České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 ZMPS.
Protože pravomocné cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatel domáhá, vyhovuje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských stanoví zákon, Nejvyšší soud návrhu vyhověl, a to ve shodě s návrhem Nejvyššího státního zastupitelství ČR při vstupu do tohoto řízení. Náklady řízení platí navrhovatel (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 3. 11. 2021
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu