20 Ncu 145/2022-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v řízení o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou K. C., narozenou dne XY, bytem XY, zastoupenou Mgr. Martinou Charvátovou, advokátkou se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí č. 3, takto:
I. O návrhu na uznání rozhodnutí Prvoinstančního soudu Soluně, Řecká republika, ze dne 17. července 2017, sp. zn. 11647/2017, jímž bylo rozvedeno manželství osob A. Ch. a K. C., uzavřené dne 14. prosince 2003 v Katerini, Řecká republika, zapsané i v knize manželství matričního úřadu Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, ve svazku ZM/IV/10, roč. 2004, list 281, poř. č. 211, jsou příslušné rozhodovat okresní soudy. II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu ve Vsetíně.
Návrhem ze dne 24. října 2022 se navrhovatelka domáhala uznání rozhodnutí Prvoinstančního soudu Soluně, Řecká republika, ze dne 17. července 2017, sp. zn. 11647/2017, jímž bylo rozvedeno manželství osob A. Ch. a K. C., uzavřené dne 14. prosince 2003 v Katerini, Řecká republika, zapsané i v knize manželství matričního úřadu Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, ve svazku ZM/IV/10, roč. 2004, list 281, poř. č. 211.
Jelikož se jedná o rozhodnutí o rozvodu vydané v členském státě Evropské unie, řídí se jeho uznání právním režimem zakotveným v Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen „Nařízení č. 2201/2003“).
Podle čl. 21 odst. 1 Nařízení č. 2201/2003, jsou rozhodnutí vydaná v některém členském státě v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení.
Podle čl. 21 odst. 3 Nařízení č. 2201/2003 může přesto kterákoliv dotčená osoba požádat o vydání rozhodnutí o uznání nebo neuznání rozhodnutí. O takových návrzích v České republice přísluší rozhodovat okresním soudům (viz § 16 odst. 2 a 4 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a Úřední věstník Evropské unie 2013/C 85/06).
Podle § 16 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“) cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají ve zvláštním řízení podle odstavce 4, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení.
Podle § 16 odst. 4 zákona o mezinárodním právu soukromém ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.
Nejvyšší soud, jenž není věcně příslušný k projednání předmětného návrhu, v souladu s § 104a odst. 4 o. s. ř. rozhodl, že jsou v dané věci příslušné rozhodovat okresní soudy.
Na základě § 104a odst. 6 o. s. ř. Nejvyšší soud rovněž rozhodl o postoupení věci Okresnímu soudu ve Vsetíně, který je obecným soudem navrhovatelky a je tedy podle § 16 odst. 4 zákona o mezinárodním právu soukromém místně příslušným k projednání daného návrhu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 14. 12. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu