20 Ncu 168/2024-47
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovateli A) S. B. a B) M. J., zastoupenými JUDr. Pavlínou Vondráčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Jarníkova 1881/2, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, takto:
Rozhodnutí Krajského soudu ve státě Kalifornie, kraj Los Angeles, Spojené státy americké, ze dne 29. března 2024, sp. zn. 24STPT00326, jímž bylo stanoveno rodičovství obou navrhovatelů k nezletilé L. J., se uznává, pokud jde o určení rodičovství, na území České republiky.
1/ Krajský soud ve státě Kalifornie, kraj Los Angeles (Superior Court of California, County of Los Angeles), Spojené státy americké, rozhodnutím ze dne 29. 3. 2024, sp. zn. 24STPT00326, ke společnému návrhu obou navrhovatelů za účasti surogátní (náhradní) matky N. I. D.-D. (dále „surogátní matka“) a jejího manžela K. M. D.-D., rozhodl, že navrhovatelé se určují rodiči L. J., která se narodila surogátní matce dne XY.
2/ K uznání předložené rozhodnutí cizího soudu je v souladu s ustanovením § 776 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) i s jeho ustanovením § 804, jenž pamatuje na případy náhradního mateřství. Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 ve spojení s § 55 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZMPS“). Uznání předloženého rozhodnutí nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 ZMPS.
3/ Ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníky řízení a současně bylo zjištěno, že oba navrhovatelé byli v době vydání rozhodnutí o určení rodičovství občany České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 55 odst. 2 v návaznosti na § 52 ZMPS.
4/ V nálezu ze dne 29. června 2017, sp. zn. I. ÚS 3226/16, Ústavní soud formuloval právní názor, podle něhož neuznání cizího rozhodnutí, kterým bylo určeno rodičovství k dítěti dvou osob stejného pohlaví v situaci, v níž už rodinný život byl mezi nimi fakticky i právně konstituován formou náhradního mateřství, z důvodu, že české právo neumožňuje rodičovství dvou osob stejného pohlaví, je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte chráněným čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V případě, že mezi osobami rodinný život, vzniklý na legální bázi, již existuje, je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a to při respektování právních záruk, které chrání vztahy dítěte a jeho rodiče (rodičů).
5/ Nejvyšší soud nenalezl žádné relevantní důvody k tomu, aby se v posuzovaném případu odcitovaného nálezu Ústavního soudu odchýlil.
6/ Nejvyšší soud proto návrhu vyhověl a výše uvedený rozsudek uznal, jak to rovněž navrhlo Nejvyšší státní zastupitelství při vstupu do tohoto řízení. 7/ Náklady řízení platí navrhovatelé (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 14. 1. 2025
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu