20 Ncu 188/2024-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v řízení o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou S. R., zastoupenou Emmanouilem Stivaktakisem, evropským advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 341/23, takto:
I. O návrhu na uznání notářského zápisu ze dne 16. ledna 2024, č. j. 19664, sepsaného notářkou Charikleiou Iliou Grapsou, se sídlem v Lefkadě, Řecko, který nabyl právní moci dne 29. ledna 2024, jímž bylo rozvedeno manželství E. R. a navrhovatelky uzavřené dne 5. června 2014 před oddávajícím orgánem v Lefkadě, Řecko, zapsané v knize manželství matričního úřadu Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, ve svazku ZM/II/34, roč. 2014, str. 156, poř. č. 611, jsou příslušné rozhodovat okresní soudy. II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 10.
Návrhem ze dne 4. prosince 2024 se navrhovatelka domáhala (z dalších přiložených listin vyplynulo) uznání notářského zápisu ze dne 16. ledna 2024, č. j. 19664, sepsaného notářkou Charikleiou Iliou Grapsou, se sídlem v Lefkadě, Řecko, který nabyl právní moci dne 29. ledna 2024, jímž bylo rozvedeno manželství E. R. a navrhovatelky uzavřené dne 5. června 2014 před oddávajícím orgánem v Lefkadě, Řecko, zapsané v knize manželství matričního úřadu Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, ve svazku ZM/II/34, roč. 2014, str. 156, poř. č. 611.
Jelikož se jedná o rozhodnutí o rozvodu vydané v členském státě Evropské unie, řídí se jeho uznání právním režimem zakotveným v Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen „Nařízení č. 2201/2003“).
Podle čl. 21 odst. 1 Nařízení č. 2201/2003 jsou rozhodnutí vydaná v některém členském státě v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení.
Podle čl. 21 odst. 3 Nařízení č. 2201/2003 může přesto kterákoliv dotčená osoba požádat o vydání rozhodnutí o uznání nebo neuznání rozhodnutí. O takových návrzích v České republice přísluší rozhodovat okresním soudům (viz § 16 odst. 4 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a Úřední věstník Evropské unie 2013/C 85/06).
Podle § 16 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“), cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají ve zvláštním řízení podle odstavce 4, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení.
Podle § 16 odst. 4 zákona o mezinárodním právu soukromém ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.
Nejvyšší soud, jenž není věcně příslušný k projednání předmětného návrhu, v souladu s § 104a odst. 4 o. s. ř. rozhodl, že jsou v dané věci příslušné rozhodovat okresní soudy.
Na základě § 104a odst. 6 o. s. ř. Nejvyšší soud rovněž rozhodl o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 10, který je obecným soudem navrhovatelky, a je tedy podle § 16 odst. 4 zákona č. 91/2012 Sb. místně příslušným k projednání daného návrhu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 2. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu