20 Ncu 30/2024-24
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovateli A) K. F. a B) M. L., zastoupenými Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem v Praze 6, Slavíčkova 372/2, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, takto:
Rozhodnutí Obvodního soudu okresu Dane, stát Wisconsin, Spojené státy americké, ze dne 26. února 2024, sp. zn. 2024PA000042, jímž bylo stanoveno rodičovství K. F. a M. L. k nezletilému AAAAA (pseudonym), se uznává, pokud jde o určení otcovství (rodičovství), na území České republiky.
1/ Obvodní soud okresu Dane (The Circuit Court, Dane County), stát Wisconsin, Spojené státy americké, rozhodnutím ze dne 26. 2. 2024, sp. zn. 2024PA000042, ke společnému návrhu obou navrhovatelů, surogátní (náhradní) matky D. M. J. (dále „surogátní matka“) a jejího manžela R. T. A. J., rozhodl, že navrhovatelé jsou prohlášeni zákonnými rodiči AAAAA, který se narodil surogátní matce dne XY, a přebírají veškerá rodičovská práva a povinnosti včetně povinnosti vyživovací.
2/ Uznání předloženého rozhodnutí nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“).
3/ Ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníky řízení a současně bylo zjištěno, že oba navrhovatelé byli v době vydání rozhodnutí o určení rodičovství občany České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 55 odst. 2 v návaznosti na § 52 ZMPS.
4/ V nálezu ze dne 29. června 2017, sp. zn. I. ÚS 3226/16, Ústavní soud formuloval právní názor, podle něhož neuznání cizího rozhodnutí, kterým bylo určeno rodičovství k dítěti dvou osob stejného pohlaví v situaci, v níž už rodinný život byl mezi nimi fakticky i právně konstituován formou náhradního mateřství, z důvodu, že české právo neumožňuje rodičovství dvou osob stejného pohlaví, je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte chráněným čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V případě, že mezi osobami rodinný život, vzniklý na legální bázi, již existuje, je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a to při respektování právních záruk, které chrání vztahy dítěte a jeho rodiče (rodičů).
5/ Nejvyšší soud nenalezl žádné relevantní důvody k tomu, aby se v posuzovaném případu od citovaného nálezu Ústavního soudu odchýlil.
6/ Nejvyšší soud proto návrhu vyhověl a výše uvedený rozsudek uznal, jak to rovněž navrhlo Nejvyšší státní zastupitelství při vstupu do tohoto řízení. 7/ Náklady řízení platí navrhovatelé (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 24. 4. 2024
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu