20 Ncu 34/2025-9
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou V. K., za účasti Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, takto:
Usnesení Okresního soudu XY, Spolková republika Německo, ze dne 22. listopadu 2024, č. 21 F 259/24, jímž bylo popřeno otcovství K. K., k nezletilému AAAAA (pseudonym) narozenému dne XY ve XY, Spolková republika Německo, se uznává, pokud jde o popření otcovství, na území České republiky.
Okresní soud XY, Spolková republika Německo, usnesením ze dne 22. listopadu 2024, č. 21 F 259/24, k návrhu K. K. určil, že jeho otcovství k dítěti AAAAA (pseudonym), neexistuje. K. K. byl v době narození dítěte ženatý s matkou dítěte (zde navrhovatelka), oba však uvedli, že žijí odděleně a v příslušném období početí spolu neměli pohlavní styk. Soud provedl důkaz pořízením znaleckého posudku o rodičovství, kterým bylo vyloučeno, že K. K. je rodičem dítěte.
K uznání předložené rozhodnutí cizího soudu je v souladu s ustanovením § 785 a násl. českého občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.). Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 ve spojení s § 55 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Uznání předloženého usnesení nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
Ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníkem řízení a současně bylo zjištěno, že navrhovatelka (matka dítěte) byla v době vydání rozhodnutí o popření otcovství občanem České republiky. V dané věci nejde o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 zákona č. 91/2012 Sb. Protože tedy cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatelka domáhá, vyhovuje předpokladům, které pro popření otcovství stanoví právní řád České republiky, bylo návrhu vyhověno, jak to také navrhlo Nejvyšší státní zastupitelství ČR při vstupu do tohoto řízení.
Náklady řízení platí navrhovatelka (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 20. 5. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu