20 Ncu 38/2024-13
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly, o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovateli 1) M. H. a 2) A. P. D., oba zastoupeni Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem v Praze 6, Slavíčkova č. 372/2, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, t a k t o:
Rozhodnutí Obecného soudu, okres Columbia, stát Pensylvánie, Spojené státy americké, ze dne 31. srpna 2023, č. 2023-OC-158, ve znění rozhodnutí téhož soudu ze dne 11. ledna 2024, č. 2023-OC-158, jímž bylo určeno rodičovství obou navrhovatelů k nezletilému dítěti specifikovanému jako AAAAA (pseudonym), narozený dne XY, se uznává, pokud jde o určení rodičovství, na území České republiky.
Obecný soud, okres Columbia, stát Pensylvánie, Spojené státy americké, ke společnému návrhu M. H. a A. P. D. rozhodl ve věci rodičovství k nezletilému dítěti, jež je v rozsudku specifikované jako AAAAA, a to gestační matce jménem K. J. S. Z uznávaného rozhodnutí vyplývá, že dítě se narodilo v důsledku přenosu životaschopného embrya, které vzniklo oplozením vajíčka dárkyně spermatem M. H. nebo A. P. D. in vitro do dělohy gestační matky, přičemž soud určil jako zákonné rodiče dítěte oba navrhovatele.
K uznání předložené rozhodnutí cizího soudu je v souladu s ustanovením § 776 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) i s jeho ustanovením § 804, jenž pamatuje na případy náhradního mateřství. Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 ve spojení s § 55 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZMPS“). Uznání předloženého rozsudku nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 ZMPS.
Ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníky řízení a současně bylo zjištěno, že navrhovatel M. H. byl v době vydání rozhodnutí o určení rodičovství občanem České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 ZMPS. V nálezu ze dne 29. června 2017, sp. zn. I. ÚS 3226/16, Ústavní soud formuloval právní názor, podle něhož neuznání cizího rozhodnutí, kterým bylo určeno rodičovství k dítěti dvou osob stejného pohlaví v situaci, v níž už rodinný život byl mezi nimi fakticky i právně konstituován formou náhradního mateřství, z důvodu, že české právo neumožňuje rodičovství dvou osob stejného pohlaví, je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte chráněným čl.
3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V případě, že mezi osobami rodinný život, vzniklý na legální bázi, již existuje, je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a musí být respektovány právní záruky, které chrání vztahy dítěte a jeho rodiče.
Nejvyšší soud si je vědom novějšího nálezu Ústavního soudu ze dne 15. prosince 2020, sp. zn. Pl.ÚS 6/20, ten se však týká osvojení dítěte registrovanými partnery (§ 63 ZMPS), nikoliv určení otcovství (§ 55 ZMPS), a podle názoru Nejvyššího soudu proto jeho závěry nelze na nyní řešenou věc aplikovat. Nejvyšší soud proto návrhu vyhověl a výše uvedené rozhodnutí uznal, a to ve shodě s návrhem Nejvyššího státního zastupitelství při vstupu do tohoto řízení. Náklady řízení platí navrhovatelé (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 21. 5. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu