20 Ncu 51/2024-14
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelem M. K., zastoupeným obecnou zmocněnkyní G. K., za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, t a k t o:
Rodičovský příkaz Rodinného soudu Ústředního rodinného soudu (Central Family Court), Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. ZC22P01540, pokud jím bylo stanoveno rodičovství (otcovství) M. K. a J. J. V., k nezletilému dítěti AAAAA (pseudonym), narozenému XY, se uznává, pokud jde o určení rodičovství (otcovství), na území České republiky.
1/ Rodinný soud Ústředního rodinného soudu (Central Family Court), Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, rozhodl ve věci rodičovství obou žadatelů, že žadatelé jsou zákonnými rodiči AAAAA, který se narodil surogátní matce A. L. dne XY.
2/ Ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníkem řízení a současně bylo zjištěno, že navrhovatel M. K. byl v době vydání rozhodnutí o určení rodičovství (otcovství) občanem České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 zákona č. 91/2012 Sb. 3/ Uznání předloženého rozhodnutí nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 zákona č. 91/2012 Sb. a je v souladu s ustanovením § 776 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kdy § 804 pamatuje na případy náhradního mateřství.
Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb.). 4/ V nálezu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 3226/16, Ústavní soud vyslovil, že neuznání cizího rozhodnutí, kterým bylo určeno rodičovství k dítěti dvou osob stejného pohlaví v situaci, v níž už rodinný život byl mezi nimi fakticky i právně konstituován formou náhradního mateřství, z důvodu, že české právo neumožňuje rodičovství dvou osob stejného pohlaví, je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte chráněným čl.
3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V případě, že mezi osobami rodinný život vzniklý na legální bázi již existuje, je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet při současném respektování právních záruk, které chrání vztahy dítěte a jeho rodiče. 5/ Nejvyšší soud proto ve shodě se stanoviskem Nejvyššího státního zastupitelství návrhu vyhověl, neshledal-li žádné okolnosti, jež by opodstatňovaly odlišné posuzovaní předmětného případu od věci, v níž byl vydán shora uvedený nález Ústavního soudu.
6/ Náklady řízení platí navrhovatel (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 20. 8. 2024
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu