20 Ncu 57/2024-17
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou T. L., za účasti Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, t a k t o:
Rozsudek 10. obvodního rodinného soudu v Portsmouth, New Hampshire, Spojené státy americké (10th Circuit Court – Family Division, Portsmouth), ze dne 15. října 2021, č. 670-2021-DM-00034, jímž bylo rozvedeno manželství navrhovatelky a M. L.-M.B., uzavřené dne 30. září 2016 v Millbury, Massachusetts, Spojené státy americké, zapsané v knize registrovaného partnerství matričního úřadu Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, ve svazku ZM/2, roč. 2017, str. 58, poř. č. 6, se uznává, pokud jde o vyslovení rozvodu manželství, na území České republiky.
Desátý obvodní rodinný soud v Portsmouth, New Hampshire, Spojené státy americké, rozvedl posuzované manželství, z něhož se nenarodily žádné děti, poté kdy zjistil, že manželství je nenávratně rozvráceno a není možné jej obnovit. Z dokladů předložených navrhovatelkou a ze zjištění soudu vyplývá, že stát Massachusetts umožňuje od 17. května 2004 osobám stejného pohlaví uzavřít manželství (marriage). Vzhledem ke skutečnosti, že manželství účastníků bylo uzavřeno ve státě, jenž osobám stejného pohlaví umožňuje manželství uzavřít, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v poměrech projednávané věci je pro účely uznání cizího rozhodnutí soudu o rozvodu manželství třeba vycházet z definice manželství širší, než jak ji chápe český právní řád (který manželstvím rozumí pouze svazek muže a ženy – srov. § 655 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), tedy že manželstvím ve smyslu § 51 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), je též svazek osob stejného pohlaví.
Nejvyšší soud konstatuje, že nic nenasvědčuje tomu, že by skutkový základ nebyl cizím soudem zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZMPS“). Uznání předloženého rozsudku nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 ZMPS.
Ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1, 2 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníkem řízení a bylo též zjištěno, že navrhovatelka byla v době vydání rozhodnutí o rozvodu občanem České republiky. V dané věci nejde o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 ZMPS.
Protože cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatelka domáhá, vyhovuje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských stanoví zákon, Nejvyšší soud návrhu vyhověl, a to ve shodě s návrhem Nejvyššího státního zastupitelství při vstupu do tohoto řízení.
Náklady řízení platí navrhovatelka (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 7. 8. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu