20 Ncu 7/2024-9
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou K. D. V., rozenou V., za účasti Nejvyššího státního zastupitelství ČR, takto:
Rozsudek 1. rodinného soudu v Manise (Manisa 1. Aile Mahkemesi), Turecká republika, ze dne 16. 11. 2017, č. 2017/838, číslo případu 2017/850, jímž bylo prohlášeno za rozvedené manželství, které uzavřeli K. V. a Z. D. (D.) dne 21. 10. 2000 před oddávajícím orgánem v Manise, Turecká republika, a které je též zapsáno v knize manželství matričního obvodu Brno, ve svazku XIII/71, roč. -, str. 105, poř. č. 210, se uznává, pokud jde o vyslovení rozvodu manželství, na území České republiky.
1. rodinný soud v Manise, Turecká republika, ve výroku uvedeným rozhodnutím rozvedl manželství, které dne 21. 10. 2000 v Manise uzavřel Z. D. a K.
V. Manželství bylo rozvedeno na základě dohody žalobce a odpůrkyně z důvodu otřesení základů manželského svazku. Podle listiny ze dne 16. 2. 2018 vystavené týmž soudem a nazvané jako konečné stanovisko nabyl rozsudek o rozvodu právní moci dne 23. 1. 2018. Jmenovaným se dne XY narodil syn AAAAA (pseudonym), kterého stejný rozsudek svěřil do péče otce a rozhodl o úpravě styku matky s dítětem.
Nejvyšší soud konstatuje, že ve výroku uvedené rozhodnutí cizího soudu o rozvodu manželství je v souladu s ustanovením § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Uznání předloženého rozsudku nebrání ani žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
Ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1, 2 zákona č. 91/2012 Sb. byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníkem řízení a bylo též zjištěno, že navrhovatelka měla v době vydání rozhodnutí o rozvodu státní občanství České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 zákona č. 91/2012 Sb. Protože pravomocné cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatelka domáhá, vyhovuje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských stanoví zákon, bylo návrhu vyhověno v souladu s vyjádřením Nejvyššího státního zastupitelství ČR při vstupu do tohoto řízení.
Náklady řízení platí navrhovatelka (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 4. 3. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu