20 Ncu 72/2025-11
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou I. Ch. (dříve T.), rozenou S., zastoupenou S. S., za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, t a k t o:
Rozsudek Obvodního soudu ve Völklingenu (Amtsgericht Völklingen), Spolková republika Německo, ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 8-F-325-02, jímž bylo rozvedeno manželství I. T., rozené S., a R. T., uzavřené dne 4. 4. 1996 před oddávajícím orgánem v Saarbrückenu, SRN, a zapsané v knize manželství matričního obvodu Brno ve svazku XIII/51, ročník -, strana 216, poř. č. 431, se uznává, pokud jde o vyslovení rozvodu manželství, na území České republiky.
Obvodní soud ve Völklingenu, Spolková republika Německo, k návrhu bývalého manžela navrhovatelky rozvedl manželství, které uzavřela I. S. a R. T. Manželství bylo uzavřeno 4. 4. 1996 před oddávajícím orgánem v Saarbrückenu, SRN, a šlo podle tvrzení navrhovatelky i podle obsahu uznávaného rozsudku o manželství bezdětné. Navrhovatelka doložila Nejvyššímu soudu, že ke dni rozvodu manželství měla státní občanství České republiky. Současně předložila kopii oddacího listu a rozsudek o rozvodu manželství opatřený apostilou a úředním překladem do českého jazyka.
Nejvyšší soud konstatuje, že z předložených listin nic nenasvědčuje tomu, že by rozvodový rozsudek byl v rozporu s § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž nic nenasvědčuje tomu, že by skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem nevyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ZMPS“). Uznání předloženého rozsudku nebrání ani žádná z překážek uvedených v § 15 ZMPS.
Právní zájem na uznání rozvodového rozhodnutí je zřejmý. Ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1, 2 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníkem řízení a bylo též zjištěno, že navrhovatelka měla v době vydání rozhodnutí o rozvodu státní občanství České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 zákona ZMPS. Protože pravomocné cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatelka domáhá, vyhovuje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských stanoví zákon, bylo návrhu vyhověno ve smyslu vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství o vstupu do tohoto řízení.
Náklady řízení platí navrhovatelka (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 1. 9. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu