20 Ncu 82/2023-12
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovateli L. Š., narozeným XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, Španělské království, a V. G. T., narozeným XY, bytem XY, Španělské království, oběma zastoupenými Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem v Praze 6 – Bubeneč, Slavíčkova 372/2, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, t a k t o:
Rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora, Toronto, Ontario, Kanada (Superior Court of Justice), ze dne 4. 1. 2023, sp. zn. FS-23-33586, pokud jím bylo určeno rodičovství L. Š., narozeného XY, a V. G. T., narozeného XY, k nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené XY v XY (Kanada), se uznává, pokud jde o určení otcovství, na území České republiky.
Nejvyšší soudní dvůr, Toronto, Ontario, Kanada (Superior Court of Justice), rozhodnutím ze dne 4. 1. 2023, sp. zn. FS-23-33586, ke společnému návrhu L. Š. a V. G. T. (dále rovněž „navrhovatelé“) rozhodl, že náhradní matka J. E. ani její manželka M. G. nejsou matkami ani zákonnými rodiči AAAAA, narozené XY v XY, Kanada (dále jen „dítě“). Dále rozhodl, že jedinými rodiči dítěte jsou L. Š. (jakožto genetický otec dítěte) a V. G. T. Zástupci generálního matrikáře uložil, aby zapsal narození dítěte tak, aby jako jediní rodiče dítěte byli uvedeni navrhovatelé.
Uznání předloženého rozsudku nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“).
Předložené rozhodnutí cizího soudu je v souladu s ustanovením § 776 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) i s jeho ustanovením § 804, jenž pamatuje na případy náhradního mateřství. Ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníky řízení a současně bylo zjištěno, že alespoň jeden z účastníku řízení (tj. L. Š.) byl v době vydání rozhodnutí o určení rodičovství občanem České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 ZMPS.
V nálezu ze dne 29. června 2017, sp. zn. I. ÚS 3226/16, Ústavní soud formuloval právní názor, podle něhož neuznání cizího rozhodnutí, kterým bylo určeno rodičovství k dítěti dvou osob stejného pohlaví v situaci, v níž už rodinný život byl mezi nimi fakticky i právně konstituován formou náhradního mateřství, z důvodu, že české právo neumožňuje rodičovství dvou osob stejného pohlaví, je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte chráněným čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V případě, že mezi osobami rodinný život, vzniklý na legální bázi, již existuje, je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a musí být respektovány právní záruky, které chrání vztahy dítěte a jeho rodiče.
Nejvyšší soud nenalezl žádné relevantní důvody k tomu, aby se v posuzovaném případu odchýlil od věci, v níž byl vydán citovaný nález Ústavního soudu.
Nejvyšší soud proto návrhu vyhověl a výše uvedený rozsudek uznal, jak to také navrhlo Nejvyšší státní zastupitelství ČR při vstupu do tohoto řízení. Náklady řízení platí navrhovatelé (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 17. 7. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu