20 Ncu 83/2024-31
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly, o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovateli 1) P. V. a 2) Š. K., oba zastoupení Mgr. Monikou Kořínkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Celetná č. 4, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, t a k t o:
Rozsudek Obvodního soudu Jedenáctého soudního okresu, okres Miami-Dade, Florida, Spojené státy americké, ze dne 2. května 2024, č. 2024-000799-FC-04, jímž bylo určeno rodičovství obou navrhovatelů k nezletilému dítěti specifikovanému jako AAAAA (pseudonym), narozený dne XY v XY, se uznává, pokud jde o určení rodičovství, na území České republiky.
Obvodní soud Jedenáctého soudního okresu, okres Miami-Dade, Florida, Spojené státy americké, rozsudkem ze dne 2. května 2024, č. 2024-000799-FC-04, určil rodičovství obou navrhovatelů k nezletilému dítěti specifikovanému jako AAAAA, narozený dne XY v XY (dále též jen „dítě“). Z uznávaného rozhodnutí se podává, že dítě se narodilo gestační matce specifikované jako K. Y., která neposkytla ve vztahu k dítěti žádný genetický materiál a není jeho zákonným rodičem. Z uznávaného rozhodnutí dále vyplývá, že dítě je biologickým dítětem P.
V., přičemž soud určil jako zákonné rodiče dítěte oba navrhovatele. K uznání předložené rozhodnutí cizího soudu je v souladu s ustanovením § 776 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) i s jeho ustanovením § 804, jenž pamatuje na případy náhradního mateřství. Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 ve spojení s § 55 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZMPS“).
Uznání předloženého rozsudku nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 ZMPS.
Ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníky řízení a současně bylo zjištěno, že oba navrhovatelé byli v době vydání rozhodnutí o určení rodičovství občany České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 ZMPS. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. června 2017, sp. zn. I. ÚS 3226/16, formuloval právní názor, podle něhož neuznání cizího rozhodnutí, kterým bylo určeno rodičovství k dítěti dvou osob stejného pohlaví v situaci, v níž už rodinný život byl mezi nimi fakticky i právně konstituován formou náhradního mateřství, z důvodu, že české právo neumožňuje rodičovství dvou osob stejného pohlaví, je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte chráněným čl.
3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V případě, že mezi osobami rodinný život, vzniklý na legální bázi, již existuje, je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a musí být respektovány právní záruky, které chrání vztahy dítěte a jeho rodiče.
Nejvyšší soud si je vědom novějšího nálezu Ústavního soudu ze dne 15. prosince 2020, sp. zn. Pl.ÚS 6/20, ten se však týká osvojení dítěte registrovanými partnery (§ 63 ZMPS), nikoliv určení otcovství (§ 55 ZMPS), a podle názoru Nejvyššího soudu proto jeho závěry nelze na nyní řešenou věc aplikovat. Nejvyšší soud proto návrhu vyhověl a výše uvedené rozhodnutí uznal, a to ve shodě s návrhem Nejvyššího státního zastupitelství při vstupu do tohoto řízení. Náklady řízení platí navrhovatelé (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 20. 8. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu