20 Nd 105/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra
Kůrky v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a.s., se sídlem v Praze 4, Na
Pankráci č. 310/60, identifikační číslo osoby 63998980, zastoupené Mgr. Lenkou
Heřmánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Jankovcova č. 1518/2, proti
žalovaným 1) RNDr. P. P., a 2) Ing. J. V., zastoupenému Mgr. Františkem
Štouračem, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova č. 413/34, o 234.294,- Kč s
příslušenstvím a směnečnou odměnou, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.
zn. 30 Cm 1/2016, o návrhu na přikázání věci podle § 12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 1/2016 se nepřikazuje k
projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Městský soud v Praze předložil podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)
Nejvyššímu soudu návrh žalovaného č. 2) [původně žalovaného č. 3)], aby věc,
která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 30 Cm 1/2016, byla přikázána
Krajskému soudu v Brně.
Žalovaný č. 2) návrh na přikázání věci jinému soudu ze dne 21. března 2016 (č.
l. 60) odůvodnil tím, že jelikož mají všichni žalovaní bydliště v oblasti
spadající do místní příslušnosti Krajského soudu v Brně, měl by soud zvážit,
zda z pohledu procesní ekonomie řízení, nebude vhodnější vést řízení u
Krajského soudu v Brně.
Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 1. června 2016 (č. l. 73) s návrhem
nesouhlasila s tím, že má za to, že přikázáním věci Krajskému soudu v Brně by
došlo k narušení jejích procesních práv, neboť je jejím dispozičním právem v
případě uplatnění práva ze směnky volit soud, u něhož bude věc projednávána.
Přikázáním věci Krajskému soudu v Brně by naopak došlo ke ztížení pozice
žalobkyně, když ta si z logiky věci zvolila právního zástupce se sídlem v
Praze. Z hlediska procesní ekonomie nelze dle žalobkyně přehlédnout, že většina
úkonů ve směnečném řízení probíhá písemně a k zásadnímu snížení nákladů řízení
by přikázáním věci ke Krajskému soudu v Brně nedošlo.
Žalovaný č. 1 [původně žalovaný č. 2)] ve svém vyjádření ze dne 30. května 2016
(č. l. 82) uvedl, že s návrhem souhlasí, neboť má za to, že přikázání věci
Krajskému soudu v Brně povede k hospodárnějšímu projednání věci.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu
téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s.
ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen
příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému
soudu v Praze a Krajskému soudu v Brně návrh na přikázání věci projednal a
dospěl k závěru, že není důvodný.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §
12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují
hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že
obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou.
Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako
takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému
soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené
právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je
stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost
soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v
závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde
zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude
věc projednána rychleji a hospodárněji.
Místně příslušným ve směnečném řízení je vedle obecného soudu žalovaného (§ 84
až 86 o. s. ř.) rovněž soud daný na výběr podle ustanovení § 87 písm. e) o. s.
ř., tedy krajský soud (Městský soud v Praze), v jehož obvodu je platební místo.
Platebním místem může být to, jež je vyjádřeno přímo na směnce, dále zákonné
platební místo, případně platební místo vyplývající z domicilu.
V souzené věci je sice obecným soudem žalovaných Krajský soud v Brně, avšak
platebním místem na vystavené směnce (č. l. 6) je sídlo žalobkyně v Praze. Bylo
tedy zcela v souladu s ustanovením § 87 písm. e) o. s. ř., že žalobkyně si jako
místně příslušný soud pro vydání směnečného platebního rozkazu vybrala Městský
soud v Praze.
V daném případě žalovaným č. 2) uvedené okolnosti nejsou způsobilé odůvodnit
přikázání věci Krajskému soudu v Brně, neboť není podkladu pro závěr, že by tak
bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce
spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Městského soudu v Praze.
Nejvyšší soud tedy návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc
Krajskému soudu v Brně nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu