20 Nd 255/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobce ČSOB Leasing a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, zastoupeného Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem s adresou pro doručování Praha 10, U Zákrutu 1778/5, proti žalovanému J. J., o 400 904,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 80/2012, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 80/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci.
Žalovaný podáním z 30. 5. 2012, navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, který se nachází v jeho bydlišti. Uvedl, že směnečný dlužník má sídlo v Brně a provozovnu v Olomouci a že žalovaný může v řízení k prokázání svých tvrzení navrhovat i výslechy svědků žijících v Brně popřípadě v Olomouci. Přikázání věci se mu jeví vhodné s ohledem na hospodárnost řízení.
Žalobce s návrhem nesouhlasil. Uvedl, že řízení se vede u místně příslušného soudu (§ 87 odst. 1 písm. e/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“) a důvody k přikázání věci jinému soudu nemá za relevantní. Žalovaný ani v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žádné svědky nenavrhl, není tedy zřejmé, o jaké osoby se má jednat, a zda by vůbec jejich předvolání bylo účelné. V případě přikázání věci jinému soudu by náklady řízení navíc vzrostly o cestovní výdaje právního zástupce žalobce.
Podle § 12 odst. 2 o. s. ř., věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud návrh žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, a pro jejíž určení jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době zahájení řízení (§ 11 odst. 1 o. s. ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny zákonné předpoklady, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V projednávané věci žalovaný svůj návrh odůvodnil místem svého bydliště a poukazem na to, že v obvodu působnosti Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci je i provozovna směnečného dlužníka. Uvedl, že může v řízení k prokázání svých tvrzení navrhovat i výslechy svědků žijících v Brně popřípadě v Olomouci. Tyto důvody však nepovažuje Nejvyšší soud za natolik relevantní, aby odůvodňovaly výjimku z výše uvedené ústavní zásady. Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal žádný závažný důvod jak z hlediska účastníků, tak především z hlediska požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení, který by delegaci jinému soudu opodstatňoval, proto návrhu žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2012
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r. předsedkyně senátu