20 Nd 557/2025-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobkyně R. S., zastoupené Zuzanou Candigliotou, advokátkou se sídlem v Brně, Burešova č. 615/6, proti žalované I. M., zastoupené JUDr. Ilonou Beránkovou, advokátkou se sídlem v Lovosicích, Osvoboditelů č. 1228/30, o určení, zda je žalobkyně dědičkou ze zákonné dědické posloupnosti po zůstaviteli, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 7 C 54/2025, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 7 C 54/2025, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Litoměřicích.
Okresní soud v Třebíči předložil podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu věc k rozhodnutí o přikázání Okresnímu soudu v Litoměřicích. Delegace je podle soudu vhodná z důvodu ekonomie řízení, neboť v obvodu Okresního soudu v Litoměřicích má bydliště jak žalovaná, tak i dva navržení svědci (svědci podpisu závěti), přičemž výslech těchto svědků by s ohledem na jejich důležitost měl být proveden osobně, a nikoliv prostřednictvím videokonference.
Žalobkyně má podle soudu bydliště v Ústí nad Labem, jehož vzdálenost od Litoměřic je podstatně menší než od Třebíče. Žalobkyně s přikázáním věci nesouhlasila, neboť nemá bydliště v Ústí nad Labem, jak uvedl Okresní soud v Třebíči, ale v Dukovanech, kde se skutečně zdržuje. V důsledku delegace by pouze vznikly průtahy v řízení, přičemž už nyní uplynul téměř rok od usnesení notáře, kterým odkázal na podání žaloby. Kromě dvou shora uvedených svědků bude podle žalobkyně třeba vyslechnout i další svědky (k otázce délky soužití žalobkyně se zůstavitelem) s bydlištěm v obvodu Okresního soudu v Třebíči.
Nadto žalobkyně podala žalobu přesně podle pokynu notáře potvrzeného usnesením Krajského soudu v Brně, a Okresní soud v Třebíči je ve věci místně příslušný podle § 88 písm. c) o. s. ř. Ač nejde o řízení ve věci náhrady újmy, podle žalobkyně způsobila žalovaná a svědci podpisu závěti žalobkyni újmu předložením padělané závěti, k čemuž došlo u notáře v Třebíči. Policejním orgánem, který věc prošetřuje, je Obvodní oddělení Policie ČR Třebíč, u něhož si soud může vyžádat předběžné výsledky šetření. Z hlediska hodnoty dědictví je nejvýznamnější položkou nemovitá věc, v níž žalobkyně bydlí, a která leží v obvodu Okresního soudu v Třebíči.
Žalobkyně nepovažuje za dostatečný důvod k přikázání věci jinému soudu bydliště svědků podpisu závěti, kteří neměli problém svědčit u notáře v Třebíči. Ohledně zdravotního stavu žalované je otázkou, zda by vůbec byla schopná se dostavit na soudní jednání k Okresnímu soudu v Litoměřicích. Podle názoru žalobkyně budou pro rozhodnutí podstatné zejména výsledky policejního šetření. Z uvedených důvodů a rovněž z důvodu předcházení průtahům ve věci žalobkyně trvá na projednání věci Okresním soudem v Třebíči.
Žalovaná s přikázáním věci souhlasila a doplnila, že trpí velmi závažnými zdravotními problémy a kromě nezbytných cest k lékaři téměř nevychází ze svého domu. Její zdravotní stav údajně zcela vylučuje cestu k Okresnímu soudu v Třebíči. Proto žalovaná navrhla přikázání věci Okresnímu soudu v Litoměřicích. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci.
Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Podle názoru Nejvyššího soudu nelze s ohledem na obsah vyjádření žalobkyně důvody uváděné Okresním soudem v Třebíči a žalovanou považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
Z obsahu spisu pak nevyplývají žádné další skutečnosti pro závěr, že by přikázáním věci Okresnímu soudu v Litoměřicích bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Okresního soudu v Třebíči. Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Litoměřicích nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 10. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu