21 Ads 256/2025- 43 - text
21 Ads 256/2025 -
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: H. F., zastoupená J. F., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 11. 2025, č. j. 50 Ad 9/2025
53,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 27. 11. 2025 doručena kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) ze dne 12. 11. 2025, č. j. 50 Ad 9/2025
53. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl žalobu stěžovatelky, jelikož shledal, že stěžovatelka nemá nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku (motorové vozidlo) ve smyslu § 9 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve spojení s přílohou č. 1 vyhlášky č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.
[2] Jelikož byla stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti zastoupena obecným zmocněncem J. F., který není advokátem, vyzval ji Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 9. 12. 2025, č. j. 21 Ads 256/2025
14, k předložení plné moci udělené jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo prokázání, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatelka poté navrhla, aby jí Nejvyšší správní soud ustanovil zástupce pro řízení o kasační stížnosti podle § 35 odst. 10 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Dříve, než Nejvyšší správní soud o tomto návrhu rozhodl, jej stěžovatelka podáním ze dne 8. 1. 2026 vzala zpět.
[3] Usnesení ze dne 9. 12. 2025, kterým byla stěžovatelka vyzvána k předložení plné moci udělené advokátovi nebo prokázání vysokoškolského právnického vzdělání vyžadovaného pro výkon advokacie ve lhůtě 15 dnů, bylo stěžovatelce (i jejímu obecnému zmocněnci) doručeno dne 15. 12. 2025 (viz doručenka na č. l. 14 spisu Nejvyššího správního soudu). Posledním dnem lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi nebo prokázání vysokoškolského právnického vzdělání tudíž bylo úterý 30. 12. 2025. Stěžovatelka do tohoto dne (ani k datu vydání tohoto rozhodnutí) plnou moc udělenou advokátovi nepředložila, ani neprokázala své vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie.
[4] Dle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má
li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Povinné zastoupení advokátem představuje jednu z podmínek řízení o kasační stížnosti.
[5] Stěžovatelka ani přes výzvu neodstranila nedostatek podmínek řízení spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem. Nejvyšší správní soud proto odmítl její kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s.
[5] Stěžovatelka ani přes výzvu neodstranila nedostatek podmínek řízení spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem. Nejvyšší správní soud proto odmítl její kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že stěžovatelka si je vědoma povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, jak vyplývá z kasační stížnosti a z jejích dalších podání. Tato podmínka řízení je však dle stěžovatelky v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 2 Ústavy. Nejvyšší správní soud proto pro úplnost dodává, že povinné zastoupení advokátem v řízení před Nejvyšším správním soudem sice představuje překážku přístupu k soudu, nicméně podle ustálené judikatury zdejšího soudu se jedná o legitimní požadavek (srov. usnesení ze dne 24. 1. 2005, č. j. 2 Afs 7/2004
85, č. 533/2005 Sb. NSS, či ze dne 21. 6. 2023, č. j. 2 As 154/2023
37). Ostatně, obdobnou úpravu obsahuje také § 29 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, přičemž nesplnění této podmínky je důvodem pro odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2025, sp. zn. IV. ÚS 3651/25; rozhodnutí je dostupné na www.usoud.cz).
[7] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3, věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2026
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu