21 Cdo 1002/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobce Ing. P. K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) B. s.r.o.,
2) JUDr. J. S., 3) H. N., 4) \"V. – m. s.r.o.\" v likvidaci, a 5) Ing. P. V., o
určení neplatnosti veřejné dražby, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp.
zn. 7 C 338/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 25. ledna 2005 č.j. 10 Co 34/2005-30, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 8.
prosince 2003 č.j. 7 C 338/2003-13 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v
Chomutově k dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou podanou dne 5.12.2003 u Okresního soudu v Chomutově
domáhal, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná nedobrovolná dražba \"m.
zapsané na LV č. 4 pro k.ú. B., obec J. jako typ budovy bez č.p./če. způsob
využití tech. vyb. na parcele č. 42/2, LV:1, provedená dražebníkem JUDr. J. S.
k návrhu navrhovatele B. s.r.o., kde vlastník předmětu dražby je Ing. P. K. a
Ing. P. V., dlužníkem V. – m. s.r.o., a kde je zástavce Ing. P. K. a Ing. P.
V., konaná v restauraci U., dne 5.9.2003, kterou se vydražitelem stala H. N.
\", a aby bylo nařízeno předběžné opatření, kterým by soud žalované 3) zakázal
\"převádět na třetí osoby, zřizovat zástavní práva, zatěžovat věcnými právy a
užívat\" vydraženou nemovitost. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je podílovým
spoluvlastníkem co do ideální poloviny uvedené nemovitosti [vlastníkem druhé
ideální poloviny je žalovaný 5)] a že na základě zástavní smlouvy ze dne
17.7.1992 k ní bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch Č. s., a.s. k zajištění
pohledávky z úvěru, poskytnutého žalované 4). Zajištěnou pohledávku posléze
nabyla žalovaná 1) a na její návrh provedl žalovaný 2) dne 5.9.2003 veřejnou
nedobrovolnou dražbu zastavené nemovitosti, při níž ji vydražila žalovaná 3).
Žalobce považuje dražbu za neplatnou zejména pro vady týkající se dražební
vyhlášky a z důvodu, že na nemovitosti vázanou omezení převodu nemovitostí
zřízená ve prospěch \"Č. s. s. \" v roce 1989 a že zástavní smlouva je neplatná
rovněž proto, že ji neuzavřely na straně zástavců také manželky žalobce a
žalovaného 5).
Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 8.12.2003 č.j. 7 C 338/2003-13 řízení
o žalobě a o návrhu na předběžné opatření zastavil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co zjistil, že dne
4.12.2003 podal žalobce Ing. P. V. proti žalovaným 1) B. s.r.o., 2) JUDr. J.
S., 3) H. N., 4) firmě \"V. – m. s.r.o.\" a 5) ing. P. K. žalobu (vedenou pod
sp. zn. 7 C 336/2003), kterou se domáhá \"vydání stejného rozhodnutí ve věci i
vydání stejného předběžného opatření\", dospěl soud prvního stupně k závěru, že
projednání a rozhodnutí tohoto sporu brání ustanovení § 83 o.s.ř., neboť \"obě
řízení se týkají stejného předmětu a týchž osob\", přičemž \"není rozhodující,
mají-li stejné osoby v těchto různých řízeních rozdílné procesní postavení\".
Řízení proto muselo být podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. zastaveno.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25.1.2005
č.j. 10 Co 34/2005-30 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací
soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že překážka
litispendence (§ 83 odst.1 o.s.ř.) brání tomu, aby tato věc mohla být
projednána a rozhodnuta. Námitky žalobce, že ve věci \"není dána totožnost
účastníků z hlediska jejich procesního postavení\", odvolací soud odmítl s
odůvodněním, že jsou \"pro posouzení procesních důsledků zjištěné překážky
zahájeného řízení bez významu, stejně bez významu z pohledu totožnosti věci je,
mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že
překážka litispendence je dána \"v případě totožnosti obou projednávaných věcí
\" a že o \"totožnost věcí pak půjde pouze tehdy, jestliže je totožný předmět
řízení a základ uplatněného nároku, jakož i subjekty, vystupující v právním
vztahu\". I když je v obou věcech jejich předmět totožný (je vymezen stejným
petitem žaloby) a i když je stejný také jejich \"základ\" (je určován
\"obdobnými skutkovými okolnostmi, kterými jsou petity u obou věcí zdůvodněny
\"), není \"dána totožnost účastníků z hlediska jejich procesního postavení\".
Kdyby bylo řízení o žalobě v této věci zastaveno, nemohl by žalobce \"ovlivňovat
\" průběh řízení zahájeného na návrh Ing. P. V. (nemohl by například účinně
bránit zpětvzetí žaloby) a nemohl by zabránit uplynutí trojměsíční lhůty k
uplatnění neplatnosti žaloby uvedené v ustanovení § 48 zákona č. 26/2000 Sb., o
veřejných dražbách. Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení § 237
odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je
podle ustanovení § 239 odst. 2 písm.a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal
napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§
243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci
probíhalo u soudu jiné řízení.
Podle ustanovení § 83 odst.2 o.s.ř. zahájení řízení
a) o zdržení se protiprávního jednání nebo o odstranění závadného stavu ve
věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním,
b) o zdržení se protiprávního jednání ve věcech ochrany práv spotřebitelů,
c) ve věcech přeměn obchodních společností, stanoví-li tak zvláštní předpis,
d) v dalších věcech stanovených zvláštními právními předpisy,
brání též tomu, aby proti témuž žalovanému probíhalo u soudu další řízení o
žalobách jiných žalobců požadujících z téhož jednání nebo stavu stejné nároky.
Překážka věci zahájené (litispendence) podle ustanovení § 83 o.s.ř. patří k
podmínkám řízení, jejichž nedostatek znemožňuje, aby soud v řízení, které bylo
zahájeno později, rozhodl ve věci samé.
Překážka věci zahájené uvedená v ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř. brání tomu, aby
byla projednána a rozhodnuta stejná věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné
řízení. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok
nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu
řízení a týchž osob; není přitom samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v
různých řízeních rozdílné procesní postavení, například vystupují-li v jednom
řízení jako žalovaní a v druhém jako žalobci. Tentýž předmět řízení je dán
tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze
stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn. Řízení se
týká týchž osob i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní
nástupci osob, které jsou (byly) účastníky dříve zahájeného řízení.
K litispendenci dochází nejen tehdy, jde-li v pozdějším řízení o stejnou věc,
ale i v případech uvedených v ustanovení § 83 odst.2 o.s.ř. Překážka věci
zahájené podle tohoto ustanovení nastává, jde-li v pozdějším řízení o nárok
vyplývající z téhož jednání nebo stavu, o němž již bylo zahájeno řízení, a týká-
li se stejného předmětu řízení, téhož žalovaného a odlišných žalobců. Zatímco
překážka litispendence podle ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř. nastává vždy, jde-li
v řízeních o stejnou věc, překážka litispendence ve smyslu ustanovení § 83
odst.2 o.s.ř. vzniká jen ve věcech a za podmínek uvedených v tomto ustanovení
nebo ve zvláštním právním předpisu.
V posuzovaném případě soudy dovodily, že projednání a meritornímu rozhodnutí
této věci brání ve smyslu ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř. řízení, které bylo
zahájeno dne 4.12.2003 na základě žaloby podané žalobcem Ing. P. V. proti
žalovaným 1) B. s.r.o., 2) JUDr. J. S., 3) H. N., 4) firmě \"V. – m. s.r.o.\" a
5) ing. P. K. (vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 7 C 336/2003),
jejímž předmětem je určení neplatnosti stejné veřejné nedobrovolné dražby podle
ustanovení § 48 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (ve znění
pozdějších předpisů) jako v projednávané věci. S tímto závěrem nelze souhlasit.
I když v obou řízeních je požadováno určení neplatnosti stejné veřejné
nedobrovolné dražby podle ustanovení § 48 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných
dražbách (ve znění pozdějších předpisů) a i když zákon č. 26/2000 Sb., o
veřejných dražbách (ve znění pozdějších předpisů) představuje zvláštní právní
předpis, který ve smyslu ustanovení § 83 odst.2 písm.d) o.s.ř. brání tomu, aby
ve věci určení neplatnosti veřejné dražby probíhala u soudu proti témuž
žalovanému (stejným žalovaným) další řízení o žalobě jiných žalobců o určení
neplatnosti stejné veřejné dražby, vycházející z téhož stavu jako dříve
zahájené řízení, je v posuzovaném případě rozhodující, že - jak vyplývá z
obsahu spisu - žalobce Ing. P. K. v tomto řízení a Ing. P. V. v řízení vedeném
u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 7 C 336/2003 svůj nárok dovozují
každý ze svého spoluvlastnického práva k prodané nemovitosti a z jeho zastavení
k zajištění pohledávky z úvěru poskytnutého žalované 4), tedy z odlišných
skutkových tvrzení, jimiž byl nárok uplatněn. Vzhledem k tomu, že stejné nároky
uplatněné v obou řízeních za této situace nevyplývají - jak se mylně domnívají
soudy a žalobce - z téhož skutku nebo stavu, nejedná se v nich ani o stejnou
věc ve smyslu ustanovení § 83 odst.1 o.s.ř., ani o překážku litispendence
uvedenou v ustanovení § 83 odst.2 písm.d) o.s.ř.; okolnosti, že žalobce podal
žalobu (nadbytečně) též proti žalovanému 5), který není - stejně jako žalovaná
4) - ve sporu pasívně věcně legitimován, a že Ing. P. V. v řízení vedeném u
Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 7 C 336/2003 obdobně nepřípadně podal
žalobu též proti Ing. P. K. a žalované 4), popřípadě že žalobci nemusí být
věcně legitimováni k určení neplatnosti veřejné dražby v plném rozsahu, na
tomto závěru nic nemohou změnit.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá
na nesprávném právním posouzení věci; Nejvyšší soud České republiky je proto
zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro
které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu platí i na usnesení soudu prvního
stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil
Okresnímu soudu v Chomutově k dalšímu řízení
(§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.
předseda senátu