21 Cdo 1049/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu
JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka,
Ph.D., ve věci péče o nezletilou N. M., zastoupenou Statutárním městem Kladno,
se sídlem magistrátu v Kladně, náměstí starosty Pavla č. 44, jako opatrovníkem,
dceru J. J., a M. M., o návrhu otce na zrušení vyživovací povinnosti, vedené u
Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 42 P 602/2013, o dovolání otce proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2014, č. j. 26 Co 429/2014
- 233, takto:
I. Dovolání otce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
nezletilé a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení) a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal otec včas dovolání, jež neobsahovalo
žádné dovolací důvody (tzv. blanketní dovolání), a aniž byl při tomto úkonu
zastoupen advokátem, dovolání nebylo sepsáno advokátem a otec ani netvrdil, že
by měl právnické vzdělání.
Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních (který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014), podle tohoto zákona
projednávají a rozhodují soudy právní věci stanovené v tomto zákoně. Nestanoví-
li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (odst. 2).
Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 3. 12. 2014,
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání
projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních (dále též jen „z. ř. s.“), a zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č.
293/2013 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. není dovolání přípustné proti rozhodnutí
podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení
nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o
určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Protože v dané věci jde o řízení ve věci péče soudu o nezletilé (ve věci
výživy) upravené v hlavě páté části druhé tohoto zákona a nejedná se tak o
žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení § 30 z. ř. s., dospěl
dovolací soud k závěru, že dovolání otce proti rozsudku odvolacího soudu není
přípustné.
Podle ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat
jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.
Ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř. neplatí mimo jiné tehdy, je-li dovolatelem
fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v § 241 odst. 2 písm.
a) o. s. ř., advokátem nebo notářem.
Podle ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v §
241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li
dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li
proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 o. s. ř. přípustné.
Byť citované ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. v části věty za středníkem
výslovně stanoví výjimky - kdy soud nepostupuje podle ustanovení § 104 odst. 2
o. s. ř. a řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatele
nezastaví - jen pro případy, kdy dovolání bylo podáno opožděně, někým, kdo k
dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není
dovolání podle § 238 o. s. ř. přípustné, je třeba ustanovení § 241b odst. 2,
část věty za středníkem o. s. ř. v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 z. ř. s.
aplikovat i na dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému v řízení
podle hlavy páté části druhé z. ř. s., která nejsou podle ustanovení § 30 z. ř.
s. přípustná. Právní úprava nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v
těchto věcech se totiž s účinností zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních
řízeních soudních, tj. od 1. 1. 2014, přesunula z ustanovení § 238 odst. 1
písm. a) o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (podle
kterého dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech
upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení
rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo
popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do ustanovení § 30 z. ř. s.
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2015, sp. zn. 30 Cdo
5325/2014).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání otce podle ustanovení § 243c odst. 1
o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s.
ř. odmítl, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v
dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. dubna 2015
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu