21 Cdo 1072/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobce MVDr. Ing. S. Š., zastoupeného JUDr. Jiřím Římalem, advokátem se
sídlem v Praze 7, Výstaviště č. 67, za účasti 1) Ing. L. Š., 2) V. K., a 3)
Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace se sídlem v Praze
4, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, o vyvlastnění pozemků, vedené u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 208/2011, o dovolání žalobce proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. září 2012 č. j. 1 Co 225/2012-30,
Usnesení vrchního soudu a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. května
2012 č. j. 23 C 208/2011-17 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě
k dalšímu řízení.
Rozhodnutím Magistrátu města Frýdek - Místek ze dne 27. 4. 2011 č. j. MMFM
52307/2011 byla vyvlastněna vlastnická práva k pozemkům parc. č. 1748/22 a č.
1748/25 v kat. území R., zapsaným na listu vlastnictví č. 16 pro obec H. u
Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek -
Místek, a k vedlejší stavbě (drobné dřevěné stavbě bez základů, sloužící jako
sklad), postavené na pozemku parc. č. 1748/25 v kat. území R., k venkovním
úpravám (plotu ze strojového pletiva - oplocení pozemku parc. č. 1748/25 v kat.
území R.) a k trvalým porostům (ovocné dřeviny - 3 ks třešeň vysokokmen, 5 ks
jabloň vysokokmen, 1 ks líska, 3 m2 ostružiník a okrasné dřeviny, 1 ks javor
jasnolistý, 4 ks vrba), jejichž vlastníky jsou účastnice 1) [Ing. L. Š. - podíl
1/4] a účastník 2) [V. K. - podíl 3/4], ve prospěch účastníka 3) za náhradu ve
výši 112.865,- Kč.
Odvolání, které podal proti tomuto rozhodnutí žalobce, Krajský úřad
Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury,
rozhodnutím ze dne 1.9.2011 č.j. MSK 153452/2011, jako nepřípustné zamítl.
Podle krajského úřadu nebylo za řízení prokázáno, že by žalobce byl vlastníkem
vyvlastňovaných nemovitostí, a nemůže obstát ani tvrzení, že by nemovitosti
byly ve společném jmění žalobce a účastnice 1), neboť "nemovitosti, resp.
jejich čtvrtinový podíl, byly ve prospěch Ing. Š. převáděny pouze smlouvami
darovacími nebo dle zákona č. 403/1990 Sb.", čestným prohlášením žalobce a
účastnice 1) "nelze prokazovat společné jmění manželů" a "skutečnost, že
majetek ve vlastnictví jednoho z manželů společně spravují, nemůže vyvolat
zařazení spravovaného majetku do společného jmění manželů".
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 20.9.2011 se žalobce domáhal,
aby rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru územního
plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 1.9.2011 č.j. MSK 153452/2011 bylo
"změněno tak, že se nezamítá odvolání žalobce proti všem výrokům rozhodnutí o
vyvlastnění vydaným Magistrátem města Frýdek - Místek, oddělením stavebního
řádu dne 27.4.2011 pod č. j. MMFM 52307/2011, případně bylo napadené rozhodnutí
zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení". Žalobu zdůvodnil zejména
tím, že předložil spolu s účastnicí 1) [manželkou Ing. L. Š.] "čestné
prohlášení" ze dne 21.3.2010 o tom, že "tyto nemovitosti jsou ve společném
jmění manželů". Protože "na předmětné věci vynakládají společné prostředky ze
SJM" a "chovají se k tomuto majetku jako vlastníci na základě zákonného
institutu společného jmění manželů", nemůže být podle žalobce "pochyb o tom, že
žalobce vedle své manželky Lenky je bezesporu účastníkem předmětného řízení a
nelze svévolně rozhodnutím správního orgánu jeho odvolání zamítnout jako
odvolání nepřípustné".
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22.5.2012 č.j. 23 C 208/2011-17 žalobu
odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a
že žalobci bude po právní moci tohoto rozhodnutí vrácen zaplacený soudní
poplatek ve výši 3.000,- Kč. Poté, co dovodil, že věc je třeba projednat v
řízení podle Části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. občanského
soudního řádu), soud prvního stupně vzal v úvahu, že žaloba "směřuje proti
rozhodnutí správního orgánu, která má ve své podstatě procesní povahu a nebylo
jím o žádném právu soukromoprávní povahy rozhodováno", a uzavřel, že "proti
takovému rozhodnutí žalobu podat nelze". Žaloba proto musela být "jako
nepřípustná" podle ustanovení § 250g odst.1 občanského soudního řádu odmítnuta.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 9. 2012 č. j. 1
Co 225/2012-30 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem
prvního stupně dovodil, že "se nelze proti napadenému rozhodnutí správního
orgánu odvolat ani vyvolat přezkum podle Části páté občanského soudního řádu,
neboť rozhodnutí má ve své podstatě procesní charakter". Protože žalobci
"nesvědčí vlastnické právo", protože žalobce "nesplňuje žádnou z podmínek pro
účastenství v řízení stanovených v § 17 odst.1 zákona č. 184/2006 Sb." a
protože "předmětným rozhodnutím nebyla vlastnická práva žalobce založena,
změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta", soud prvního stupně správně rozhodl o
odmítnutí žaloby.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že
správní orgán "v rámci vyvlastnění domu č. v k.ú. R. společně s přilehlými
pozemky" nevedl "účelově jedno řízení, jež by se týkalo vyvlastňované
usedlosti", neboť "vyvlastňovaný celek rozdělil do tří řízení o vyvlastnění",
čímž "dosáhl" toho, že žalobce "označil za nevlastníka ve dvou ze tří správních
řízení, ačkoliv žalobce podle čestného prohlášení obou manželů založených ve
správních spisech vlastní dům čp. 61 a ostatní nemovitosti ve společném jmění
manželů se svojí manželkou L., když chod veškerých nemovitostí oba manželé
financují ze společných příjmů na domácnost", a nesouhlasí s právním názorem
soudů, podle něhož je rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu nenapadnutelné, neboť má
"ve své podstatě procesní charakter". Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil
usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť
napadené usnesení bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona
č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání
žalobce proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a
že je přípustné podle ustanovení § 239 odst.3 o.s.ř., Nejvyšší soud ČR věc bez
jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) přezkoumal podle ustanovení § 242
o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit podle zákona č. 184/2006
Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákona
o vyvlastnění), ve znění účinném do 30.6.2012 (srov. též Čl. II bod 2 zákona č.
405/2012 Sb.) [dále jen "zákona o vyvlastnění"] a podle ustanovení Části páté
občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů)
ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen "OSŘ").
Rozhodl-li správní orgán (tj. orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného
celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený
podle zvláštního právního předpisu) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné
právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a
obchodních vztahů (§ 7 odst. 1 OSŘ) a o nichž podle zákona rozhodují správní
orgány (srov. § 7 odst.2 OSŘ), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní
moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení (srov.
§ 244 odst.1 OSŘ); to neplatí, rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní věci
rozhodce nebo stálý rozhodčí soud, nebo jestliže se rozhodnutí správního orgánu
v důsledku námitek nebo jiného obdobného úkonu účastníka právního vztahu
učiněného před správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá
účinnosti, anebo odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán
účastníky právního vztahu s jejich nároky na řízení před soudem (srov. § 244
odst.2 OSŘ). K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých
právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti
založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta; tento návrh se nazývá
žalobou (srov. § 246 odst.1 OSŘ).
Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (uvedených v ustanovení § 42
odst. 4 OSŘ) obsahovat označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci,
o které správní orgán rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení
skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom, v čem
žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech,
označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem provedeny, jakož i to,
v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta
a jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta (srov. § 246 odst.2
OSŘ). Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním
orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné
prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány (§ 247 odst.2 OSŘ).
Věc vyvlastnění (odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva
odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu
vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem) je právní věcí, která vyplývá z
občanskoprávních vztahů a o níž podle zákona rozhoduje správní orgán -
vyvlastňovací úřad (srov. § 15 zákona o vyvlastnění). Nabylo-li rozhodnutí
vyvlastňovacího úřadu právní moci, může být - jak vyplývá z ustanovení § 244
odst.1 OSŘ - tatáž věc vyvlastnění projednána na návrh (na základě žaloby
podané podle ustanovení § 246 OSŘ) v občanském soudním řízení způsobem a za
podmínek uvedených v Části páté občanského soudního řádu (§ 244 až 250l OSŘ) a
v ustanovení § 28 zákona o vyvlastnění.
Z uvedeného v první řadě vyplývá, že projednání věci soudem v řízení podle
Části páté občanského soudního řádu nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti
(zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo
rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata
projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo
pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení spočívá v
tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před
správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným
rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci
pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové
projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci,
dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem
tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky
vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu,
v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně
uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému)
projednání a rozhodnutí.
Z uvedené premisy vycházejí (mimo jiné) požadavky na obsah žaloby uvedené v
ustanovení § 246 odst.2 OSŘ; náležitostí žaloby tedy není návrh na "zrušení
nebo změnu napadeného pravomocného rozhodnutí správního orgánu", ale - kromě
dalšího - označení rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo řízení ve věci
(samozřejmě ve vztahu k žalobci) před správním orgánem skončeno (zcela, zčásti
nebo mezitímně), a údaj o tom, "v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní
věc soudem projednána a rozhodnuta", a "jak má být spor nebo jiná právní věc
soudem rozhodnuta", tedy, řečeno jinak, údaj o tom, v jakém rozsahu má být věc
již pravomocně rozhodnutá správním orgánem znovu projednána a rozhodnuta soudem
a jak (jakým způsobem) má soud o předmětu řízení (již pravomocně rozhodnutém
správním orgánem) znovu (a definitivním způsobem) rozhodnout.
V projednávané věci žaloba podaná u Krajského soudu v Ostravě dne 20.9.2011
uvedeným požadavkům neodpovídá. Žalobce sice v žalobě označil rozhodnutí,
kterým bylo řízení před vyvlastňovacím úřadem (vůči němu) skončeno, domáhal se
však něčeho, co vůbec nemůže být předmětem řízení podle Části páté občanského
soudního řádu (změny nebo zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského
kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 1.9.2011
č.j. MSK 153452/2011) a neuvedl - v rozporu s ustanovením § 246 odst.2 OSŘ -
ani to, v jakém rozsahu má věc vyvlastnění soudem (vůči němu) projednána a
rozhodnuta, a ani údaj o tom, jak má být věc vyvlastnění soudem (vůči němu)
rozhodnuta. Považoval-li soud prvního stupně tuto žalobu za úkon, kterým bylo
zahájeno řízení podle Části páté občanského soudního řádu, je třeba mu
vytknout, že postupem podle ustanovení § 245 a § 43 OSŘ žalobce nevedl k tomu,
aby žalobu doplnil o náležitosti, pro jejichž nedostatek nebylo možné v řízení
pokračovat. Vzhledem k tomu, že nápravu nezjednal ani odvolací soud [způsobem
vyplývajícím z ustanovení § 245, § 219a odst.1 písm.a) a § 221 odst.1 písm.a)
OSŘ], je řízení před soudy postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci; dovolací soud k ní ve smyslu ustanovení § 245 a §
242 odst.3 věty druhé o.s.ř. přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání.
Žaloba podle Části páté občanského soudního řádu je nepřípustná [a soud ji
proto odmítne podle ustanovení § 250g odst.1 písm.c) OSŘ] tehdy, byla-li
uplatněna v některém z případů uvedených v ustanovení § 244 odst.2 OSŘ nebo v
ustanovení § 247 odst.2 OSŘ. Okolnost, že rozhodnutí, kterým bylo řízení u
správního orgánu pravomocně skončeno, má "ve své podstatě procesní charakter",
neodůvodňuje závěr o nepřípustnosti žaloby; soudy - kromě toho, že si náležitě
neuvědomily, že předmětem řízení podle Části páté občanského soudního řádu není
přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu (způsobem
obdobným správnímu soudnictví) - nevzaly, učinily-li závěr o nepřípustnosti
žaloby, v úvahu rovněž to, že věc pravomocně rozhodnutá správním orgánem může
být na návrh znovu projednána a rozhodnuta soudem, i kdyby rozhodnutí správního
orgánu vskutku mělo "procesní charakter", ledaže by žaloba byla nepřípustná
podle ustanovení § 247 odst. 2 OSŘ (a o takový případ se v projednávané věci
nepochybně nejednalo).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud
České republiky proto napadené usnesení podle ustanovení § 245 a 243b odst. 2
části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno
usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil
Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního
stupně (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§ 245, 243b odst. 3 věta
druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 245, § 226 odst. 1 a § 243d odst. 1
část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu