21 Cdo 1093/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce Ing. P. Ch., zastoupeného JUDr. Jarmilou Vilímkovou,
advokátkou se sídlem v Praze 1, Řeznická č. 3, proti žalované České republice -
Ministerstvu spravedlnosti v Praze 2, Vyšehradská 16, o žalobě na obnovu řízení
podané žalobcem proti "rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 1 Co 304/2007-166
ze dne 31.10.2007, rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 37 C 169/2005-139 ze
dne 30.3.2007, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 1 Co 123/2006-80 ze dne
29.1.2007, rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 37 C 169/2005-10 ze dne
7.2.2006 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. Nco 89/2007-161 ze dne
30.3.2007", vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 86/2008, o
dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2009
č.j. 1 Co 454/2008-30, takto:
Usnesení vrchního soudu a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. července
2008 č.j. 37 C 86/2008-11 se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou na obnovu řízení ze dne 15.2.2008, která byla podána u
Městského soudu v Praze dne 18.2.2008, domáhal povolení obnovy řízení "ve
vztahu k řízení, vedenému Městským soudem v Praze pod sp. zn. 37 C 169/2005".
Jako důvod obnovy uvedl, že "v mezidobí NS ČR, resp. ÚS ČR v jiných řízeních
rozhodly ve smyslu mého stanoviska ve věci, kdy tato rozhodnutí a právní názory
novější zjevně rovněž nebylo možno - již pro časový posun - použít v řízení
předchozím". Žalobu z tohoto důvodu podal proti rozhodnutím "č.j. 1 Co
304/2007-166 z 31.10.2007 a č.j. 37 C 169/2005-139 z 30.3.2007 a jim
předchozím".
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20.6.2008 č.j. 37 C 86/2008-7 žalobce
vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení žalobu doplnil tak, aby
"vymezil, v jakém rozsahu napadá uvedená rozhodnutí, odůvodnil podání žaloby na
obnovu řízení 've smyslu § 228 odst. 1 o.s.ř.', vylíčil skutečnosti svědčící o
včasnosti žaloby, tedy kdy se dozvěděl o důvodech pro obnovu řízení, označil
důkazy, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, a stanovil, čeho se žalobou
domáhá. Žalobce byl v usnesení současně poučen, že, nedoplní-li žalobu ve
stanovené lhůtě, "bude jeho návrh pro nejasnost a neúplnost, která brání
dalšímu postupu soudu, odmítnut (§ 43 odst. 1 a 2 o.s.ř.)".
Poté, co žalobce na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 18.7.2008, které došlo
soudu prvního stupně dne 23.7.2008, Městský soud v Praze usnesením ze dne
30.7.2008 č.j. 37 C 86/2008-11 "návrh žalobce na obnovu řízení, došlý soudu
18.2.2008", odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Dospěl k závěru, že přes výzvu obsaženou v usnesení ze dne
20.6.2008 č.j. 37 C 86/2008-7 žalobce ani podáním ze dne 18.7.2008 "nesdělil
žádné nové skutečnosti, v podstatě pouze zopakoval tvrzení ze svého původního
návrhu". Žaloba proto (nadále) trpí vadami, pro které je neprojednatelná, v
řízení nelze pokračovat a žaloba musela být podle ustanovení § 43 odst.2 o.s.ř.
odmítnuta.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30.4.2009 č.j. 1 Co
454/2008-30 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud
dovodil, že soud prvního stupně správně vyzval žalobce usnesením ze dne
20.6.2008 č.j. 37 C 86/2008-7 k doplnění žaloby a poučil jej o následcích
nesplnění této výzvy. Podle názoru odvolacího soudu žaloba neobsahuje
náležitosti vyžadované ustanovením § 232 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce
"jednoznačně neoznačil" rozhodnutí, proti kterým žalobu podává (když ji má
podávat proti "č.j. 1 Co 304/2007-166 z 31.10.2007 a jemu předchozí č.j. 37 C
169/2005-139 z 30.3.2007 a jim předchozím"), že sice v odvolání uvedl, že
(vedle výslovně shora označených rozhodnutí) "z procesní opatrnosti napadl
předchozí procesní rozhodnutí, pak kauzálně předcházející rozhodnutí Vrchního
soudu v Praze č.j. 1 Co 123/2006-80 z 29.1.2007 a jemu předchozí Městského
soudu v Praze č.j. 37 C 169/2005-10 ze 7.2.2006 a dále rovněž Vrchního soudu v
Praze č.j. Nco 89/2007-161 z 30.3.2007", že však to z obsahu žaloby ve znění
jejího doplnění nevyplývalo; žalobce proto "jednoznačně neoznačil" rozhodnutí,
proti nimž žaloba na obnovu řízení směřuje. Není rovněž zřejmý důvod obnovy
řízení, neboť žalobce pouze cituje ustanovení § 228 odst. 1 o.s.ř. a ani v
odvolání nevylíčil skutečnosti týkající se důvodu obnovy. Žalobce rovněž
nevylíčil skutečnosti, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, když
"pouze uvedl, že rozhodnutí č.j. 1 Co 304/2007-166 mu bylo doručeno dne
2.1.2008". Také neuvedl, čeho se domáhá, když toliko uvádí "obnova řízení
č.j. . se povoluje", což je však podle odvolacího soudu neurčité. Protože
žalobce vady žaloby na obnovu řízení neodstranil a protože tyto vady brání
pokračování v řízení, byla žaloba odmítnuta v souladu s ustanovením § 43 odst.2
o.s.ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Uvedl, že jeho
žaloba na obnovu řízení netrpěla vadami, že byla projednatelnou a že v řízení
bylo možno pokračovat; nebyly proto splněny podmínky pro její odmítnutí pro
vady postupem podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. Navrhl, aby dovolací soud
zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009
(dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu,
které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další
související zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení
odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.
a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř.
dovolání přípustné, přezkoumal - nepřihlížeje ke změně rozsahu (rozšíření)
dovolacích důvodů, uplatněných dovolatelem v podání ze dne 26.1.2010 (po lhůtě
uvedené v ustanovení § 241b odst. 3 větě druhé za středníkem o.s.ř.) - napadené
usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1
věta první o.s.ř.). Dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné a že
rozhodnutí soudů je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci.
Žaloba na obnovu řízení je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem o
mimořádném opravném prostředku. Žaloba na obnovu řízení musí obsahovat kromě
obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst.4 o.s.ř. také
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod
žaloby (důvod obnovy řízení), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je
žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána,
jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. § 232 odst. 1 o.s.ř.).
Rozhodnutí, proti němuž žaloba na obnovu řízení směřuje, je označeno ve smyslu
ustanovení § 232 odst. 1 o.s.ř. tehdy, je-li k jeho označení zvoleno takových
identifikátorů, které je (ve svém souhrnu) nezaměnitelně individualizují tak,
aby bylo zřejmé, o jaké konkrétní rozhodnutí soudu jde. Na závěr o takové
individualizaci rozhodnutí je přitom třeba usuzovat z obsahu všech podání
žalobce v jejich souhrnu. Nezaměnitelná identifikace napadeného rozhodnutí je
provedena nejlépe označením soudu, který je vydal (vyhlásil), data vyhlášení,
popř. vydání, a jednacího čísla, popř. spisové značky. Nicméně, napadené
rozhodnutí lze označit i jiným způsobem (pomocí jiných identifikátorů nebo jen
částí identifikátorů shora uvedených), povedou-li ve svém souhrnu (z hlediska
obsahového) k jednoznačnému (určitému) závěru o tom, které konkrétní rozhodnutí
soudu je napadeno.
V projednávané věci z podání žalobce obsažených ve spise bylo ke dni vydání
napadeného usnesení odvolacího soudu (zejména z obsahu odvolání žalobce ze dne
16.8.2008) obsahově zřejmé, že žalobce (jak ostatně v odůvodnění svého usnesení
uvádí též odvolací soud) napadá žalobou na obnovu řízení rozhodnutí soudu
vydaná v rámci řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 37 C
169/2005, a to konkrétně rozhodnutí odvolacího soudu - "Vrchního soudu v Praze
č.j. 1 Co 304/2007-166 ze dne 31.10.2007" a jemu předchozí "Městského soudu v
Praze č.j. 37 C 169/2005-139", dále rozhodnutí "Vrchního soudu v Praze č.j. 1
Co 123/2006-80 ze dne 29.1.2007" a rozhodnutí "Městského soudu v Praze č.j. 37
C 169/2005-10 ze dne 7.2.2006", a dále rovněž rozhodnutí "Vrchního soudu v
Praze č.j. Nco 89/2007-161 ze dne 30.3.2007". To, že takové nezaměnitelné
označení posléze uvedených rozhodnutí bylo zřejmé až v rámci odvolacího řízení,
je z pohledu závěru o výskytu vad (v tomto rozsahu) žaloby na obnovu řízení
nerozhodné. Vada žaloby na obnovu řízení v podobě neoznačení (všech) napadených
rozhodnutí proto byla (ke dni rozhodování odvolacího soudu) odstraněna a právní
posouzení věci odvolacím soudem je v uvedeném rozsahu nesprávné. To, zda je
proti všem napadeným rozhodnutím žaloba na obnovu řízení z pohledu vymezení
její přípustnosti v ustanovení § 228 o.s.ř. skutečně přípustná, je pro závěr o
možnosti postupu podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. (odmítnutí podání pro
vady) právně nevýznamné.
Ze žaloby na obnovu řízení je rovněž zřejmý rozsah, v jakém se rozhodnutí
napadá; žalobce uvedl, že označená rozhodnutí napadá "v plném rozsahu", tedy ve
všech jejich výrocích; tato náležitost žaloby navíc nebyla ani důvodem
rozhodnutí odvolacího soudu.
Uvedení důvodu žaloby na obnovu řízení v sobě zahrnuje požadavek, aby žaloba
obsahovala jeho - po skutkové stránce (dostatečně určité a srozumitelné) -
vylíčení tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů obnovy řízení uvedených v
ustanovení § 228 o.s.ř. se uplatňuje, tedy aby bylo možné taková skutková
tvrzení subsumovat pod některý ze zákonem stanovených důvodů obnovy řízení;
nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod obnovy řízení
obsažen. Lze proto souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že takovým způsobem
uplatňovaný důvod obnovy žalobce v žalobě na obnovu řízení neuvedl, když toliko
odkazoval na zákonné ustanovení a skutkově tvrdil, že "v mezidobí NS ČR, resp.
ÚS ČR v jiných řízeních rozhodly ve smyslu mého stanoviska ve věci, kdy tato
rozhodnutí a právní názory novější zjevně rovněž nebylo možno - již pro časový
posun - použít v řízení předchozím". Závěr odvolacího soudu, že žaloba na
obnovu řízení trpí v uvedeném rozsahu vadou, jež brání pokračování v řízení, je
proto správný.
Vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba na obnovu řízení je
podávána včas, v sobě zahrnuje uvedení takových skutkových okolností, jež
umožňují závěr o tom, zda žaloba je podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 233
o.s.ř. V dané věci žalobce v žalobě uvedl, že napadené (konečné) rozhodnutí
odvolacího soudu (Vrchního soudu v Praze ze dne 31.10.2007 č.j. 1 Co
304/2007-166) mu bylo doručeno 2.1.2008; žaloba byla podána 18.2.2008. Již tím
je nepochybné, že lhůta pro podání žaloby je zachována (neboť její běh neskončí
ve smyslu ustanovení § 233 odst. 1 věta za středníkem před uplynutím tří měsíců
od právní moci napadeného rozhodnutí). Uvedená skutková okolnost v žalobě tedy
sama o sobě byla postačující pro závěr o včasnosti žaloby. Závěr odvolacího
soudu, že žaloba na obnovu řízení trpí v uvedeném rozsahu vadou, jež brání
pokračování v řízení, je proto nesprávný.
Žalobce v žalobě na obnovu řízení rovněž z hlediska obsahového uvedl, čeho se
domáhá. Uvedl totiž, že se domáhá "obnovy předchozího řízení č.j. 37 C 169/2005
a to výrokem (petit) obnova řízení (č.j. .) se povoluje". Uvedené vyjádření
nepřipouští pochybnosti, že žalobce se - ve vztahu k napadeným rozhodnutím -
domáhá povolení obnovy řízení, tedy rozhodnutí soudu ve smyslu ustanovení §
235e odst. 1 o.s.ř.
(Ne)označení důkazů v žalobě na obnovu řízení pak obecně není vadou žaloby,
která by odůvodňovala postup podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř., když zde jde
o unesení či neunesení důkazního břemene účastníka a poučovací povinnost soudu
v tomto směru (srov. § 120 odst. 2 o.s.ř., § 118a odst. 3 o.s.ř.). Ostatně,
tato náležitost žaloby ani nebyla důvodem rozhodnutí odvolacího soudu.
Ze shora uvedeného se podává závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu je z
hlediska shledaných vad žaloby bránících pokračování v řízení správné toliko
ohledně závěru o vadě žaloby spočívající v absenci skutkového vylíčení důvodu
obnovy. To by samo o sobě mohlo vést k závěru, že (z celkového pohledu)
rozhodnutí odvolacího soudu je správné, neboť z uvedeného důvodu, na kterém je
rovněž založeno, z hlediska právního posouzení obstojí.
Za dovolacího řízení však dále vyšlo najevo, že řízení před soudy obou stupňů
je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K
této vadě dovolací soud ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.
přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání.
Dospěl-li totiž soud prvního stupně k závěru, že poměry žalobce odůvodňují jeho
osvobození od soudních poplatků a že mu má být ustanoven zástupce z řad
advokátů, jak tento svůj závěr vyjádřil ve svém usnesení ze dne 9.11.2009 č.j.
37 C 86/2008-54 (kterým je i dovolací soud ve smyslu ustanovení 243c odst.1, §
167 odst.1 a § 159a odst.4 o.s.ř. vázán), neměl - při nezměněném skutkovém
základu ohledně poměrů žalobce - k tomuto rozhodnutí přistoupit teprve až pro
účely dovolacího řízení. Žalobce nemá právnické vzdělání, za řízení před soudy
nebyl zastoupen, měl snahu - jak vyplývá z obsahu spisu - vyhovět výzvám soudu
prvního stupně směřujícím k doplnění žaloby na obnovu řízení a k odstranění
jejích vad a pro nedostatek potřebných znalostí nebyl schopen požadavkům soudu
dostát. Za tohoto stavu věci měl soud prvního stupně - v zájmu ochrany práv
žalobce (podle Čl. 37 odst.2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na
právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení) - žalobce bezodkladně
poučit již v této fázi řízení o možnosti žádat o ustanovení zástupce z řad
advokátů (§ 30 o.s.ř.) a, kdyby o to žalobce požádal, bylo by namístě (z
pohledu následně vydaného usnesení ze dne 9.11.2009 č.j. 37 C 86/2008-54)
žalobci takového zástupce ustanovit již v řízení před soudem prvního stupně.
Nelze totiž dost dobře akceptovat úvahu, že - při nezměněných poměrech
účastníka - jeho poměry odůvodňují ustanovení mu zástupce z řad advokátů ve
smyslu ustanovení § 30 o.s.ř. pro dovolací řízení, avšak neodůvodňovaly takový
postup (nejméně ve smyslu poučení ze strany soudu o možnosti žádat takové
ustanovení zástupce) pro řízení předcházející; hlediska pro rozhodnutí o
ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení § 30 o.s.ř. jsou
zde totiž stále stejná. Soud prvního stupně však uvedeným způsobem nepostupoval
a odvolací soud pochybení soudu prvního stupně v tomto směru neodstranil.
Protože řízení před soudy je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky je zrušil (§ 243b
odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které
bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního
stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil
soudu prvního stupně (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3
věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu