21 Cdo 1105/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci
žalobce R. V., zastoupeného JUDr. Lubomírem Bejdlem, advokátem se sídlem v Ústí
nad Labem, Vaníčkova č. 1112/27, proti žalované SAFE GUARD - CZ s.r.o. v
likvidaci se sídlem v Praze 8, Radomská č. 472/7, IČO 257 81 456, o 144.714,80
Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 206/2007, o dovolání
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2012 č.j. 62 Co
234/2011-244, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.4.2012 č.j. 62
Co 234/2011-244, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soud pro Prahu 8 ze dne
12.10.2010 č.j. 27 C 206/2007-202 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla
zamítnuta žaloba o zaplacení částky 144.714,80 Kč s úroky z prodlení za dobu od
1.9.2006 do zaplacení), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b)
o. s. ř. [tj. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do
31.12.2012 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího
soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony)], a nebylo shledáno přípustným ani
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek
odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.
Žalobce sice v dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam, z obsahu samotného dovolání (z vylíčených důvodů
dovolání) však vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím
soudem, ale toliko nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud
(a soud prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil)
založil svůj závěr o tom, že žalobce nemá na požadovanou mzdu nárok, neboť pro
její zaplacení chybí jakýkoli právní důvod, tedy především řádná pracovní
smlouva. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný
právní názor na věc, však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem
(žalobce nesouhlasí s postupem soudů obou stupňů v otázce posuzování důkazní
situace v dané věci), ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení
věci odvolacím soudem rozhodující; uplatňuje tedy v této části dovolací důvod
podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. K okolnostem uplatněným dovolacím
důvodem podle ustanovení § 241a odst.3 o.s.ř. – jak je zřejmé již ze znění
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. – nemůže být při posouzení, zda je dovolání
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.
Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci
samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání
přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud
České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat -
podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů
nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. června 2014
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu