21 Cdo 1268/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana
Fialy v právní věci žalobkyně Mona a.s. v likvidaci se sídlem v Benátkách nad
Jizerou, Pražská č. 614, IČ 46357416, zastoupené JUDr. Pavlem Marečkem,
advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova č. 1070/29, proti žalované
INTELA s.r.o. se sídlem v Ústí nad Labem, Textilní č. 3403/4, IČ 25468723, o
určení neplatnosti veřejné dražby, o žalobě na obnovu řízení podané žalobkyní
proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. července 2007 č.j. 8
C 176/2007-65, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 29 C
208/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 19. srpna 2008 č.j. 14 Co 169/2008-19 takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12.7.2007 č.j. 8 C
176/2007-65 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala "vyslovení neplatnosti
dražby konané dne 18.5.2005 dražebníkem společností INTELA s.r.o. na základě
dražební vyhlášky č. 01/01/2005-D, a to nemovitostí domu č.p. 723, část obce
Liberec I. - Staré město, na pozemku č. parc. 2514/1 zastavěná plocha a
nádvoří; pozemku parc. č. 2514/1, zastavěná plocha a nádvoří; pozemku č. parc.
2514/2, zastavěná plocha a nádvoří; pozemku č. 2515/1, ostatní plocha,
manipulační plocha; pozemku č. 2515/5, ostatní plocha, manipulační plocha; to
vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem v Liberci, obec
Liberec, Katastrální území Liberec", a rozhodl, že žalobkyně je povinna
zaplatit žalované částku 26.721,- Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Ulmanna;
rozsudek nabyl právní moci (podle potvrzení ve spise) dnem 4.9.2007.
Proti tomuto rozsudku žalobkyně podala dne 16.10.2007 u Okresního soudu
v Ústí nad Labem žalobu na obnovu řízení. Zdůvodnila ji tím, že v žalobě o
"vyslovení neplatnosti dražby", doplněné podáními ze dne 8.8. a 18.8.2005,
uvedla "svou korespondenční adresu do bydliště likvidátora" a že okresní soud
jí doručil předvolání k jednání "na místo uvedené v obchodním rejstříku jako
sídlo společnosti", čímž byla žalobkyni znemožněna účast při jednání, neboť
"společnost a likvidátor tuto adresu nevyužívá a ve všech písemnostech uvádí
korespondenční adresu na místo trvalého bydliště likvidátora". Okresní soud
doručoval žalobci na adresu sídla uvedeného v obchodním rejstříkutaké napadený
rozsudek, který proto "nabyl právní moci uložením bez možnosti podat řádné
odvolání žalobkyní".
Okresní soud v Ústí nad Labem - poté, co žalobkyni usnesením ze dne
10.1.2008 č.j. 29 C 208/2007-3 vyzval k doplnění žaloby na obnovu řízení -
usnesením ze dne 18.4.2008 č.j. 29 C 208/2007-9 "podání žalobkyně doručené
soudu dne 16.10.2007, kterým se domáhala nařízení obnovy řízení ve věci vedené
u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 8 C 176/2007", podle ustanovení
§ 43 odst.2 o.s.ř. odmítl. Dospěl k závěru, že žalobkyně přes výzvu soudu
žalobu na obnovu řízení řádně nedoplnila o skutečnosti, které by představovaly
způsobilý důvod obnovy řízení ve smyslu ustanovení § 228 odst.1 o.s.ř. K
námitce žalobkyně, že jí nebyl řádně doručen napadený rozsudek, soud prvního
stupně uvedl, že by to - kdyby byla námitka důvodná - znamenalo, že rozsudek
dosud nenabyl právní moci a že by ho tedy žalobkyně mohla napadnout odvoláním
jako řádným opravným prostředkem.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne
19.8.2008 č.j. 14 Co 169/2008-19 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně v žalobě na
obnovu řízení neuvedla "žádný přípustný důvod, tj. neoznačila žádné
skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohla použít v
původním řízení a které mohly pro ni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci",
a že "ani doplněné podání nesplňovalo zákonem požadované náležitosti návrhu na
obnovu řízení, když žalobkyně neuvádí žádné nové skutečnosti a důkazy, které,
přestože v původním řízení existovaly, nemohla bez své viny použít". Odvolací
soud odmítl názor žalobkyně, že "žalobou na obnovu řízení lze zhojit procesní
vady původního řízení"; mimořádným opravným prostředkem sloužícím k tomu, aby
mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí, slouží žaloba pro zmatečnost a, namítá-
li, že jí rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo řádně doručeno, má žalobkyně
možnost proti němu podat v zákonem stanovené lhůtě odvolání.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Namítá, že "ve věci nebyly v rozporu s § 120" (zřejmě o.s.ř.) "vůbec zjišťovány
okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly
tvrzeny a k jejich prokázání byly nabídnuty důkazy) a soud tak mohl dovodit, že
žalobkyně neunesla důkazní břemeno", že spatřuje procesní vadu v tom, že
"prvoinstanční soud nenechal vůbec žalobkyni prostor k vyjádření se ve věci, k
účasti na soudním jednání a ani k navrhování nových důkazů, které mohl soud při
jednání hodnotit a na základě nich dojít ke správnému rozhodnutí, neboť kdyby
prvoinstanční soud zasílal listiny na doručovací adresu stanovenou v prvním
podání žalobkyně, nemusela by se nyní žalobkyně domáhat spravedlnosti touto
cestou", a že s ohledem na pochybení soudu v doručování žalobkyni "byla
žalobkyni znemožněna účast na jednání před soudem prvního stupně, možnost hájit
svá práva, navrhovat nové důkazy a v neposlední řádě možnost podat řádný
opravný prostředek, tedy odvolání". Tímto jednáním prvoinstančního soudu "bylo
porušeno Listinou základních práv a svobod zaručené právo občana České
republiky na spravedlivý proces". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil
usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského
soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno
usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12
zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších
předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že jde
o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3
o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez
nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že
dovolání není opodstatněné.
Žaloba na obnovu řízení je mimořádný opravný prostředek, kterým lze
napadnout ze zákonem stanovených důvodů pravomocná rozhodnutí soudu, pokud to
zákon připouští. Vedle obecných náležitostí uvedených v ustanovení § 42 odst. 4
o.s.ř. musí žaloba na obnovu řízení obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž
směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvodu žaloby (důvodu obnovy řízení),
vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení
důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo
podal žalobu, domáhá (srov. § 232 odst. 1 o.s.ř.).
Žalobu na obnovu řízení lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v
ustanovení § 228 odst.1 o.s.ř. Důvod žaloby (důvod obnovy řízení) může být
měněn jen po dobu trvání lhůt k žalobě (srov. § 232 odst. 2 o.s.ř.). Uplatněným
důvodem žaloby (důvodem obnovy řízení) je soud vázán a nemůže napadené
rozhodnutí posuzovat z jiného důvodu, něž který byl označen v žalobě nebo který
byl uplatněn dodatečně v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě.
Neuvede-li ten, kdo podává žalobu na obnovu řízení, v žalobě důvod
obnovy řízení nebo označí-li v žalobě za důvod obnovy řízení něco jiného, než
co je uvedeno v ustanovení § 228 odst.1 o.s.ř., jde o takovou vadu žaloby,
která brání pokračování v řízení. Na základě takto vadné (nesprávné nebo
neúplné) žaloby soud nemůže - vzhledem k tomu, že věc posuzuje jen z hlediska
uplatněného důvodu - v řízení pokračovat a o žalobě na obnovu řízení meritorně
rozhodnout. Soud proto vyzve toho, kdo podal žalobu na obnovu řízení, aby
žalobu doplnil o vylíčení (z hlediska ustanovení § 228 odst.1 o.s.ř.)
přípustného důvodu žaloby (důvodu obnovy řízení), určí mu k tomu lhůtu a poučí
ho o tom, jak je třeba v tomto směru opravu nebo doplnění žaloby na obnovu
řízení provést; nebude-li žaloba opravena nebo doplněna, soud usnesením žalobu
odmítne, byl-li ten, kdo podal žalobu na obnovu řízení, o tomto následku
poučen, neboť v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat (§ 235a odst.2 a §
43 o.s.ř.).
V posuzovaném případě žalobkyně napadla žalobou na obnovu řízení
rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12.7.2007 č.j. 8 C
176/2007-65, aniž by v žalobě uvedla důvod žaloby (důvod obnovy řízení), který
by byl přípustný (možný) z hlediska ustanovení § 228 odst.1 o.s.ř., a nápravu
nezjednala ani na výzvu soudu prvního stupně, ani za řízení před odvolacím
soudem. Protože byla o následcích své nečinnosti poučena, soudy v souladu se
zákonem dovodily, že v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat a že proto
řízení o žalobě na obnovu řízení musí být zastaveno. Žalobkyně ostatně ani v
dovolání správnost postupu soudů v tomto směru nezpochybňuje, když v něm uvádí
takové námitky, prostřednictvím kterých nemůže být vyvrácena správnost usnesení
odvolacího soudu.
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska žalobkyní uplatněných
dovolacích důvodů správné a protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího
soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání
žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř.
zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §
243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před
středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalované
v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 30. června 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu