21 Cdo 1278/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce JUDr. Ing. K. N., zastoupeného JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova č. 1101, proti žalovaným 1) CS-CON Praha a. s. se sídlem v Praze 10, Slovenská č. 35, IČO 64949826, zastoupenému JUDr. Alešem Dvouletým, advokátem se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Londýnská 674/55, a 2) SLOUPÁRNA Majdalena s. r. o. se sídlem v Majdaleně č. 141, IČO 49050648, zastoupenému Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem v Praze 5 – Malé Straně, Janáčkovo nábřeží č. 39/51, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 10/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 31. října 2011 č. j. 15 Co 540/2011-137,
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 31. 10. 2011 č. j. 15 Co 540/2011-137, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 14. 4. 2011 č. j. 5 C 10/2010-103, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že „zástavní právo smluvní ve výši 1.500.000,- Kč a datem vzniku zástavního práva 28. 4. 1997 pod položkou Z-4218/2007-304 k pozemkům, parc. č. 106/7, parc. č. 106/13, zaps. v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště v Pelhřimově na LV č. 140 pro obec a k. ú. Č., zaniklo zaplacením úvěru ručitelem – odkoupením pohledávky Sloupárnou Majdalena s. r. o. jakožto ručitelem od IPB a ke dni 20. 1. 2010 neexistuje“ a že „zástavní právo smluvní ve výši 23.500.000,- Kč a datem vzniku zástavního práva 28. 4. 1997 pod položkou V2 1284/1997 k pozemkům, parc. č. 106/7, parc. č. 106/13, zaps. v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště v Pelhřimově na LV č. 140 pro obec a k. ú. Č., zaniklo zaplacením ručitelem, tj. Sloupárnou Majdalena s. r. o., a ke dni 20. 1. 2010 neexistuje“, a jímž bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 1) 24.360,- Kč k rukám advokáta JUDr. Aleše Dvouletého a žalovanému 2) 27.498,80 Kč k rukám advokáta Mgr. et Mgr. Václava Sládka, a kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému 1) 12.360,- Kč k rukám advokáta JUDr. Aleše Dvouletého a žalovanému 2) 15.074,- Kč k rukám advokáta Mgr. et Mgr. Václava Sládka, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“], protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů [k otázce zániku zástavního práva plněním na zajišťovací směnku (úhradou zajišťovací směnky), která zajišťuje stejnou pohledávku, v jejíž prospěch bylo zřízeno zástavní právo, srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2564/2011, který byl vydán ve věci týkající se zástavních práv k jiné nemovitosti vzniklých na základě stejných zástavních smluv k zajištění stejných pohledávek jako v projednávané věci], a nemá tedy po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.
Ostatní námitky dovolatele nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel v nich zpochybňuje skutkové zjištění, že pohledávky z úvěrů zajištěné zástavními právy nebyly žalovaným 2) zcela zaplaceny, z něhož rozsudek odvolacího soudu vychází, a předestírá opačný skutkový závěr, na němž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. března 2014
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu