21 Cdo 1296/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci
dědictví po A. P., za účasti 1) M. P., 2) R. P., 3) L. P., 4) M. P., vedené u
Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 23 D 219/2005, o dovolání Miroslava
Panského proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.
června 2006, č. j. 15 Co 287/2006-52, takto:
Dovolání se odmítá.
Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 8.3.2006, č.j. 23 D 219/2005-20,
ustanovil „Ing. J. J., znalce z oboru ekonomika – ceny a odhady pozemků,
lesních porostů a ostatní zeleně mimo les, aby stanovil obvyklou cenu platnou
ke dni smrti zůstavitelky, tj. ke dni 17.3.2005, pozemků včetně lesních
porostů“ specifikovaných dále v usnesení; současně rozhodl, že „dědici“ jsou
povinni „uhradit zálohu na odměnu znalce na účet Okresního soudu v Táboře“ tak,
že „pozůstalý syn M. P. je povinen uhradit zálohu ve výši 1.500,- Kč a
pozůstalí vnuci R. P., L. P. a M. P. jsou povinni každý uhradit zálohu ve výši
500,- Kč“.
K odvolání M. P. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne
30.6.2006, č.j. 15 Co 287/2006-52, usnesení soudu prvního stupně ve výroku „o
povinnosti M. P. složit zálohu na náklady důkazu“ potvrdil; současně rozhodl,
že se odvolání „proti výroku o ustanovení znalce a proti části výroku o
povinnosti R. P., L. P. a M. P. složit zálohu na náklady důkazu“ odmítá.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal M. P. dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal
napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento
mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení
odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo
jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního
stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení
proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení
zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže
dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením
odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně,
kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu
rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu
a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu
rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o
povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst.2 (§ 336n) a v §
338za o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla
postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.],
jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním
nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř.,
o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a
o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a
o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 1 písm. b)
o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení
podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž
bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo
rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení
podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního
účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle
ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.
2 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení
soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh
na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst. 3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě M. P. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu
potvrzující usnesení soudu prvního stupně ve výroku ukládajícím mu povinnost
složit zálohu na náklady důkazu a současně odmítající jeho odvolání proti
výroku usnesení soudu prvního stupně o ustanovení znalce a o povinnosti
ostatních účastníků řízení složit zálohu na náklady důkazu.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto,
že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu
prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné
ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože usnesením soudu
prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v
ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních
rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání M. P. směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší
soud proto dovolání M. P. podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218
písm. c) o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2007
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu