21 Cdo 13/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce J. P., zastoupeného advokátem, proti žalované H. Š.,
zastoupené advokátem, o uplatnění předkupního práva k nemovitosti, o žalobě pro
zmatečnost podané žalovanou proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.
prosince 2001 č.j. 9 Co 1098/2001-63, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod
sp. zn. 25 Cz 2/2002, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 30. července 2003 č.j. 1 Co 171/2002-43, takto:
Usnesení vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k
dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28.12.2001 č.j. 9 Co 1098/2001-63
odmítl odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne
17.5.2001 č.j. 8 C 112/99-40, kterým bylo žalované uloženo, aby žalobci prodala
\"jednu ideální polovinu všech nemovitostí zapsaných na LV č. 3149 pro obec O.,
katastrální území O. – p., u Katastrálního úřadu v O., a to jednu ideální
polovinu domu čp. 5464 vystavěného na pozemku parc. č. 3294 - zastavěná plocha,
jakož i jednu ideální polovinu pozemku parc. č. 3294 - zastavěná plocha, včetně
venkovních úprav a porostů za kupní cenu 410.000,- Kč\", aby žalobci zaplatila
na náhradě nákladů řízení 48.062,50 Kč \"na účet\" advokáta a aby zaplatila
\"státu na účet Okresního soudu v Opavě\" částku 2.769,- Kč, a rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud
dovodil, že žalovaná přes výzvu k odstranění vad, doručenou jejímu zástupci dne
27.8.2001, v odvolání neuvedla, v čem \"je konkrétně spatřována nesprávnost
napadeného rozsudku nebo postupu soudu (odvolací důvod)\". Protože pro tento
nedostatek nelze ve smyslu ustanovení § 212a odst.2 o.s.ř. v odvolacím řízení
pokračovat, muselo být odvolání žalované podle ustanovení § 211 a § 43 odst.2
o.s.ř. odmítnuto.
Žalovaná se žalobou pro zmatečnost podanou z důvodu uvedeného v ustanovení §
229 odst.4 o.s.ř. domáhala, aby uvedené usnesení krajského soudu bylo zrušeno.
Žalobu zdůvodnila tím, že na výzvu okresního soudu k odstranění vad odvolání
nereagovala, neboť byla přesvědčena, že odvolání \"obsahuje v souladu s
ustálenou judikaturou obecných soudů všechny náležitosti požadované ust. § 205
odst.1 o.s.ř.\". Žalovaná poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne
20.2.2001 sp. zn. 33 Cdo 22/2001, z něhož vyplývá, že \"je-li z odvolání
zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu se napadá a čeho se odvolatel domáhá,
neuvedení konkrétních důvodů odvolání (v čem je spatřována nesprávnost
rozhodnutí) nemůže mít za následek zastavení odvolacího řízení\", a dovozuje,
že napadené usnesení krajského soudu je v rozporu s tímto právním názorem.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18.9.2002 č.j. 25 Cz 2/2002-22 žalobu
pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na
náhradě nákladů řízení 6.695,- Kč \"na účet jejího právního zástupce\". Po
zjištění, že žaloba pro zmatečnost byla podána včas, dospěl k závěru, že
žalovaná ani přes výzvu okresního soudu, učiněnou usnesením ze dne 22.8.2001 a
doručenou zástupci žalované dne 27.8.2001, v odvolání neuvedla, v čem spatřuje
nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu, přičemž tento požadavek
\"není naplněn pouhým obecným konstatováním nesprávnosti skutkových zjištění
okresního soudu nebo nesprávnosti právního posouzení věci\". Krajský soud proto
správně odvolání odmítl, neboť pro tento nedostatek nebylo možné v odvolacím
řízení pokračovat. Námitku žalované, v níž poukazovala na usnesení Nejvyššího
soudu ČR ze dne 20.2.2001 sp. zn. 33 Cdo 22/2001, soud prvního stupně odmítl s
odůvodněním, že bylo přijato \"podle procesního předpisu v době před účinností
novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb.\".
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30.7.2003 č.j. 1 Co
171/2002-43 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je
povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.111,- Kč k
rukám advokáta. Odvolací soud zdůraznil, že ode dne 1.1.2001 (po účinnosti
novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb.) je
\"nezbytnou náležitostí odvolání uvedení také konkrétního odvolacího důvodu\".
Jestliže odvolání žalované podané proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne
17.5.2001 č.j. 8 C 112/99-40 \"toto obsahové hledisko nesplňovalo, nebylo možné
v odvolacím řízení pokračovat\". Žaloba pro zmatečnost podaná proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.12.2001 č.j. 9 Co 1098/2001-63 proto není
důvodná.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že k
jednání před odvolacím soudem, které proběhlo dne 30.7.2003, nebyla předvolána
a že proto \"neměla možnost se tohoto jednání osobně zúčastnit\". K jednání byl
předvolán pouze její zástupce; z důvodu \"čerpání zahraniční dovolené\" se však
omluvil a požádal o odročení jednání, odvolací soud však věc při jednání dne
30.7.2003 projednal a rozhodl, čímž mu odňal možnost jednat před soudem.
Žalovaná dále namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci, neboť odvolací soud dospěl k jinému právním názoru, než
který žalovaná uvedla v žalobě a v odvolání proti usnesení soudu prvního
stupně. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a
aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že předvolání k
jednání před odvolacím soudem ze dne 11.7.2003, které bylo doručeno zástupcům
účastníků, obsahovalo \"upozornění, že se toto předvolání doručuje pouze
zástupci účastníka řízení s tím, aby zástupce účastníka řízení o nařízeném
jednání informoval\". Jestliže tedy zástupce žalované svou klientku o jednání
před odvolacím soudem neinformoval, jde \"o zanedbání evidentně na straně
právního zástupce žalované\". Před jednáním u odvolacího soudu měl zástupce
žalované též dostatek času, aby si - čerpal-li dovolenou - \"zajistil
substituci\". Dovolání je podle názoru žalobce \"ryze účelové a tvrzení v něm
obsažená neodpovídají skutečnosti\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst.1
písm.b), § 238a odst.2 a v § 237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost
[§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a
odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro
zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1
písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k
závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro
zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a
odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro
zmatečnost. Podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237
odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci
nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by
bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti usnesení odvolacího
soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v
ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem
[238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a §
237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a
§ 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v
rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud řešil právní otázku, zda okolnost, že v
odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nebo proti usnesení, jímž soud
prvního stupně rozhodl ve věci samé, které má být projednáno a rozhodnuto podle
občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001 (ve znění po novele
občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb.), nebyl ve věci
neuvedené v ustanovení § 120 odst.2 o.s.ř. přes výzvu soudu, učiněnou ve smyslu
ustanovení § 43 a § 209 o.s.ř., obsažen odvolací důvod (údaj o tom, v čem je
spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně), brání
dalšímu pokračování v odvolacím řízení a zda tedy z tohoto důvodu musí být
odvolání podle ustanovení § 211 a § 43 odst.2 o.s.ř. odmítnuto. Protože tato
otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, představuje
napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce
zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti usnesení
odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a
odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání sice není opodstatněné, že však usnesení
odvolacího soudu je postiženo zmatečností.
Podle ustanovení § 205 odst.1 o.s.ř. v odvolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst.4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v
jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo
postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).
Podle ustanovení § 209 věty první a § 43 odst.1 o.s.ř. předseda senátu soudu
prvního stupně usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno
podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je
nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a
účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
Podle ustanovení § 211 a § 43 odst.2 věty první o.s.ř. není-li přes výzvu
předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento
nedostatek pokračovat, odvolací soud usnesením podání, kterým se zahajuje
řízení (tj. odvolání), odmítne.
Podle ustanovení § 212a odst.1 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí
soudu prvního stupně lze přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání
uplatněny (§ 205 odst.2 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 212a odst.2 o.s.ř. rozsudek nebo usnesení, jímž bylo
rozhodnuto ve věci samé, nelze přezkoumat podle ustanovení § 212a odst.1
o.s.ř., neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§ 43 a 209 o.s.ř.) ve věcech
neuvedených v ustanovení § 120 odst.2 o.s.ř. žádné odvolací důvody.
S dovolatelkou lze souhlasit v tom, že podle právní úpravy účinné do 31.12.2000
mohlo dojít k zastavení řízení u odvolacího soudu pro nesplnění výzvy k
odstranění vad odvolání podle tehdy platných ustanovení § 211 a 43 odst.2
občanského soudního řádu jen tehdy, šlo-li o vady, které bránily věcnému
vyřízení odvolání (jestliže účastníkem podané odvolání proti rozhodnutí soudu
prvního stupně svou neúplností nebo nesprávností neumožňovalo pokračovat v
odvolacím řízení), a že podle ustálené judikatury soudů vada, spočívající v
tom, že v odvolání nebyl uveden toliko odvolací důvod, věcnému vyřízení
odvolání nebránila (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne
31.3.1979 sp. zn. 3 Cz 18/79, uveřejněný pod č. 37 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 1980, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne
31.3.1998 sp. zn. 27 Cdo 208/98, uveřejněné pod č. 106 v časopise Soudní
judikatura, roč. 1998).
Podle nyní platné právní úpravy (podle občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1.1.2001) uvedený právní názor dopadá jen na rozhodování o odvolání,
které bylo podáno proti usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo rozhodnuto
ve věci samé (na usnesení jen procesní povahy) nebo které směřovalo proti
rozsudku soudu prvního stupně nebo usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl
ve věci samé, jestliže byly vydány v tzv. nesporném řízení (tj. ve věcech
uvedených v ustanovení § 120 odst.2 o.s.ř.).
Směřuje-li však odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nebo usnesení,
jímž soud prvního stupně rozhodl ve věci samé, které byly vydány v tzv. sporném
řízení, z ustanovení § 212a odst.2 o.s.ř. vyplývá, že tato rozhodnutí soudu
prvního stupně nemůže odvolací soud přezkoumat postupem podle ustanovení § 212a
odst.1 (tedy z důvodů, které nebyly uplatněny v odvolání), jestliže v odvolání
nebyly uvedeny žádné odvolací důvody a jestliže náprava nebyla odvolatelem
zjednána ani na základě usnesení, kterým byl vyzván k doplnění odvolání o tuto
náležitost (§ 209 a § 43 o.s.ř.). Ustanovení § 212a odst.2 o.s.ř. tímto
způsobem zakazuje odvolacímu soudu, aby posoudil věcnou správnost napadeného
rozhodnutí, jestliže odvolání neobsahuje přes výzvu soudu žádné odvolací důvody
(údaj o tom, v čem odvolatel spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu
prvního stupně). Nesmí-li tedy odvolací soud za této situace posuzovat věcnou
správnost napadeného rozhodnutí, vyplývá z toho, že neuvedení odvolacích důvodů
v odvolání samo o sobě brání jeho věcnému vyřízení a tedy pokračování v
odvolacím řízení; z důvodů, které nebyly uplatněny v odvolání, odvolací soud
může přezkoumat napadené rozhodnutí, jen jestliže odvolání obsahuje alespoň
některý z odvolacích důvodů (byť z hlediska vystižení případné nesprávnosti
rozhodnutí soudu prvního stupně důvod nepřiléhavý).
V posuzovaném případě žalovaná ve svém odvolání ze dne 12.7.2001 podaném proti
rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 17.5.2001 č.j. 8 C 112/99-40, kterým
bylo rozhodnuto ve věci neuvedené v ustanovení § 120 odst.2 o.s.ř., neuvedla
žádné odvolací důvody; se soudy obou stupňů je třeba souhlasit v tom, že jen
obecný údaj o tom, že \"soud prvního stupně dospěl na základě provedených
důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním\" a že \"napadený rozsudek spočívá na
nesprávném právním posouzení věci\", nepředstavuje vylíčení toho, v čem
odvolatel spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně.
Protože žalovaná přes výzvu soudu prvního stupně, obsaženou v usnesení ze dne
22.8.2001 č.j. 8 C 112/99-50, odvolání o odvolací důvody nedoplnila, Krajský
soud v Ostravě v souladu se zákonem její odvolání podle ustanovení § 211 a § 43
odst.2 o.s.ř. odmítl.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správné. Žalovaná však důvodně poukazuje na to, že usnesení
odvolacího soudu je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř.,
neboť jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem odvolacího soudu odňata
možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř.
se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních
práv, která mu občanský soudní řád dává (například právo účastnit se jednání,
činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O zmatečnost ve smyslu ustanovení §
229 odst. 3 o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný
(uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími
obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v
průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Nejde-li o případ, kdy účastníku byl
ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem
stanovené předpoklady, je důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 3
o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože
mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s
ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.
O odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě
pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst.4 o.s.ř.,
odvolací soud rozhodne - s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 235f
o.s.ř. - vždy po jednání (srov. právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 22.4.2003 sp. zn. 21 Cdo 2179/2002, uveřejněném pod č. 73 v
časopise Soudní judikatura, roč. 2003).
K jednání předseda senátu odvolacího soudu předvolá účastníky a všechny,
jejichž přítomnosti je třeba (§ 211 a § 115 odst.1 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 24 odst.1 věty první o.s.ř. se účastník může dát v řízení
zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Svá procesní práva a povinnosti pak
vykonává prostřednictvím tohoto zástupce. Zástupce, kterému byla účastníkem
udělena plná moc pro celé řízení (advokátům lze - jak vyplývá z ustanovení § 25
odst. 1 věty druhé o.s.ř. - udělit pouze plnou moc pro celé řízení), je
oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení činit účastník. Má-li účastník
zástupce s procesní plnou mocí, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci; má-
li však účastník v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci,
ale i jemu (§ 49 odst.1 o.s.ř.).
V projednávané věci je nepochybné, že žalovaná při jednání před odvolacím
soudem nařízeném na den 30.7.2003 neměla osobně něco vykonat (například
vypovídat jako účastník řízení ve smyslu ustanovení § 131 o.s.ř.). Postačovalo
proto, aby předvolání žalované k jednání před odvolacím soudem bylo doručeno
jen jejímu zástupci (advokátu) a nikoliv rovněž jí; tímto způsobem také
odvolací soud - jak je zřejmé z obsahu spisu - postupoval a žalovanou řádně
(pomocí vzoru č. 037 o.s.ř.) k jednání předvolal. Za této situace bylo na
zástupci žalované, aby žalovanou o nařízeném jednání vyrozuměl (o čemž byl v
předvolání k jednání poučen); jestliže tak neučinil a žalovaná se proto o
nařízeném jednání před odvolacím soudem nedozvěděla, nestalo se tak - jak
správně upozorňuje žalobce - pochybením soudu.
Předvolání k jednání před odvolacím soudem nařízené na den 30.7.2003 bylo
zástupci žalované advokátu doručeno dne 14.7.2003. Podáním ze dne 15.7.2003,
které došlo odvolacímu soudu dne 16.7.2003, zástupce žalované požádal o
odročení jednání s odůvodněním, že v době od 25.7. do 3.8.2003 se \"bude
nacházet na dlouhodobě plánované dovolené v zahraničí\". Odvolací soud zástupci
žalované přípisem ze 16.7.2003, který mu byl doručen dne 17.7.2003, sdělil, že
žádosti o doručení jednání nevyhovuje, neboť \"důvod omluvy neshledává závažným
\", a dne 30.7.2003 projednal odvolání žalované proti usnesení soudu prvního
stupně a rozhodl o něm v nepřítomnosti žalované (jejího zástupce).
V nepřítomnosti účastníka řízení (jeho zástupce) může soud věc projednat a
rozhodnout jen tehdy, nedostavil-li se řádně předvolaný účastník k jednání a
včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení (srov. § 101 odst.3 o.s.ř.).
Dlouhodobě naplánovaný pobyt účastníka (jeho zástupce) v zahraničí za účelem
zotavení (naplánovaná dovolená) je zpravidla - neodporuje-li to okolnostem
konkrétního případu - důležitým důvodem způsobilým omluvit jeho neúčast u
jednání před soudem. Po účastníku (jeho zástupci) totiž nelze požadovat, aby
takový pobyt - s ohledem na osobní a rodinné poměry a finanční dopady s tím
spojené - krátce před plánovým odjezdem zrušil, aby se mohl zúčastnit jednání,
ačkoliv tu nehrozí v projednání a rozhodnutí věci nebezpečí z prodlení.
Vzhledem k tomu, že zástupce žalované z tohoto důvodu požádal o odročení
jednání před odvolacím soudem včas (ihned poté, co obdržel předvolání k
jednání), a za přihlédnutí k tomu, že mu odvolací soud nesdělil (v dopise,
kterým mu oznámil, že jeho žádosti nevyhovuje) žádnou skutečnost, která by
odůvodňovala závěr, že tu bylo v projednání a rozhodnutí věci nebezpečí z
prodlení, dospěl dovolací soud k závěru, že žádost zástupce o odročení jednání
před odvolacím soudem nařízené na den 30.7.2003 byla včasná a důvodná a že tedy
odvolací soud projednal odvolání žalované a rozhodl o něm v nepřítomnosti
zástupce žalované v rozporu s ustanovením § 101 odst.3 o.s.ř.
Námitka žalobce, že zástupce žalované se mohl při jednání před odvolacím soudem
dne 30.7.2003 nechat zastoupit dalším zástupcem (jiným advokátem, advokátním
koncipientem nebo svým zaměstnancem), není důvodná. Možnost advokáta dát se
zastupovat dalším zástupcem (§ 25 odst.2 o.s.ř.) patří k jeho oprávněním a
nikoliv procesním povinnostem; advokát této možnosti může využít, avšak nemusí.
Jestliže se advokát rozhodne, že nebude postupovat podle ustanovení § 25 odst.2
o.s.ř., nemůže mu to soud uložit a nelze tedy ani úspěšně dovozovat, že by jeho
žádost o odročení jednání jen z tohoto důvodu nemohla být opodstatněná.
Z uvedeného je proto nepochybné, že odvolací soud, který projednal odvolání
žalované proti usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o něm v nepřítomnosti
zástupce žalované, tím žalované v rozporu se zákonem odňal možnost jednat
(prostřednictvím svého zástupce) před soudem. Dovolací soud k uvedené
zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř. ve smyslu ustanovení § 242
odst.3 věty druhé o.s.ř. přihlédl.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky
je zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení (§ 243b odst.
2 část věty za středníkem a § 243b odst.3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. května 2004
JUDr. Ljubomír
Drápal, v. r.
předseda senátu