21 Cdo 1303/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po O. Š., za účasti A)
O. Š., B) V. P. a C) M. M., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 35
D 708/97, o dovolání O. Š. a V. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 29. října 1999 č.j. 24 Co 306/99-56, takto:
Dovolání se zamítá.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28.3.1997 č.j. 35 D 708/97-2 bylo
zahájeno řízení o dědictví po O. Š., zemřelém dne 9.3.1997. Provedením úkonů v
řízení o dědictví byl ve smyslu ustanovení § 38 o.s.ř. pověřen notář JUDr. V. K.
Obvodní soud pro Prahu 4 po té, co byl proveden soupis aktiv a pasiv dědictví,
usnesením ze dne 27.5.1999 č.j. 35 D 708/97-48 určil obecnou cenu majetku
zůstavitele ve výši 26.106,- Kč, výši dluhů částkou 3.146,70 Kč a čistou
hodnotu dědictví ve výši 22.959,30 Kč, potvrdil nabytí dědictví tak, že členský
podíl zůstavitele u Stavebního bytového družstva N. D. nabývá jednou polovinou
M. M., jednou čtvrtinou O. Š. a jednou čtvrtinou V. P. a že ostatní majetek
zůstavitele (nedoplatek důchodu u České správy sociálního zabezpečení ve výši
5.047,- Kč, ledničku Calex 120l, skříň, tři prosklené sekretáře, tři židle,
konferenční stolek, malý kuchyňský stolek, válendu) nabývají po jedné polovině
O. Š. a V. P., a rozhodl, že notáři JUDr. V. K. se stanoví odměna za projednání
dědictví ve výši 530,- Kč. Při svém rozhodování vycházel ze závěru, že
zůstavitel závětí ze dne 18.7.1994 odkázal svůj členský podíl u Stavebního
bytového družstva N. D. M. M.; tato závěť je podle rozsudku Obvodního soudu pro
Prahu 4 ze dne 12.10.1998 č.j. 39 C 186/97-57 neplatná "v části vydědění dětí
zůstavitele" O. Š. a V. P. a je neplatná též v části, v níž "zkracuje" děti
zůstavitele "na povinném dílu z dědictví". Protože dědici neuzavřeli dohodu o
vypořádání dědictví, potvrdil nabytí dědictví ohledně členského podílu ve
Stavebním bytovém družstvu N. D. ve výši jedné poloviny závětnímu dědici M. M.,
jedné čtvrtiny O. Š. a jedné čtvrtiny V. P.; nabytí ostatního majetku, o němž
zůstavitel nepořídil závěť, soud prvního stupně potvrdil dědicům ze zákona O.
Š. a V. P., každému jednou polovinou.
K odvolání M. M. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.10.1999 č.j. 24 Co
306/99-56 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že členský podíl
zůstavitele u Stavebního bytového družstva N. D. nabývá M. M. "v podílu"
62/100, O. Š. "v podílu" 19/100 a V. P. "v podílu" 19/100; "jinak" usnesení
soudu prvního stupně ve výroku o vypořádání dědictví a ve výroku o určení
odměny notáře JUDr. V. K. potvrdil a vyslovil, že ve výroku o určení obecné
ceny dědictví, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví zůstává usnesení soudu
prvního stupně "nedotčeno". Odvolací soud dovodil, že ustanovení § 479 obč.
zák. zaručuje neopominutelným dědicům, že obdrží svůj "neopominutelný podíl" z
dědictví jako celku, kdyby se jim v důsledku závěti, kterou byli zcela nebo
zčásti opomenuti, tohoto podílu nemělo dostat a jestliže se neplatnosti závěti
z tohoto důvodu dovolají. Do "neopominutelného podílu" je třeba započítat vše,
co neopominutelný dědic dostává z dědictví nezávisle na neplatnosti závěti,
tedy majetek, který dědí ze zákona, a majetek, který nabývá ze závěti, jestliže
na něj zůstavitel v závěti "pamatoval jakýmkoliv majetkem". Vzhledem k tomu, že
v posuzovaném případě byla obecná cena majetku zůstavitele určena částkou
26.106,- Kč, představuje u každého z dětí zůstavitele (O. Š. a V. P.) dědický
podíl částku 13.053,- Kč a "neopomenutelný podíl" ve smyslu ustanovení § 479
obč. zák. částku 6.526,50 Kč. Protože děděním ze zákona nabývá každé z dětí
zůstavitele částku 2.523,50 Kč (polovinu z nedoplatku důchodu u České správy
sociálního zabezpečení ve výši 5.047,- Kč, neboť ostatní majetek zůstavitele
byl "bez realizační hodnoty"), náleží jim z majetku, na který se vztahuje závěť
(tj. z členského podílu u Stavebního bytového družstva N. D.) podíl rovnající
se částce 4.003,- Kč, což představuje na členském podílu zůstavitele u
Stavebního bytového družstva N. D. 19% (19/100); na závětí odkázaném majetku
tedy představují podíly O. Š. a V. P. u každého 19/100 a podíl závětního dědice
M. M. činí 62/100.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali O. Š. a V. P. dovolání. Namítají,
že závětní dědic M. M. byl "podstatnou částí" zvýhodněn, neboť dědicům ze
zákona místo poloviny jejich "zákonného podílu" se dostává každému necelá jedna
pětina; názor odvolacího soudu, podle kterého by měli nabýt dědictví podle
"poměru majetku na celém dědictví", do něhož je započten i nedoplatek důchodu,
není správný a má za následek, že se jim na členském podílu u Stavebního
bytového družstva N. D. dostává méně než vyplývá z ustanovení § 479 obč. zák.
Dovolatelé se rovněž "cítí poškozeni" tím, že nebylo vyhověno jejich návrhu na
zapečetění bytu zůstavitele a na provedení soupisu majetku v tomto bytě a že
závětní dědic M. M. bydlí v družstevním bytě zůstavitele, aniž by k tomu měl
souhlas soudu ve smyslu ustanovení § 175r o.s.ř. Dovolatelé navrhli, aby
dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dovolání
projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále
jen "o.s.ř." (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání směřuje proti
usnesení odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení §
238a odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez jednání (srov. §
243a odst.1 větu první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
V posuzovaném případě soudy mimo jiné vycházely ze zjištění (správnost zjištění
soudů v tomto směru dovolatelé nenapadají), že závětí ze dne 18.7.1994
zůstavitel odkázal svůj členský podíl u Stavebního bytového družstva N. D. M.
M. a že o svém ostatním majetku závěť nepořídil. Děti zůstavitele O. Š. a V. P.
popřeli pravost závěti a její platnost; na základě jimi podané žaloby Obvodní
soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 12.10.1998 č.j. 39 C 186/97-57 určil, že
uvedená závěť zůstavitele je neplatná "v části vydědění jeho dětí a jejich
potomků" a že "v ostatních částech je platná". O. Š. a V. P. rovněž uplatnili
neplatnost závěti ve smyslu ustanovení § 479 obč. zák.
Podle ustanovení § 461 odst.1 obč. zák. se dědí ze zákona, ze závěti nebo z
obou těchto způsobů.
Podle ustanovení § 473 odst.1 obč. zák. v první skupině dědí zůstavitelovy děti
a manžel, každý z nich stejným dílem.
Podle ustanovení § 479 obč. zák. nezletilým potomkům se musí dostat aspoň
tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň
tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť
tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených
potomků.
V projednávané věci jsou zůstavitelovými dědici ze zákona v první dědické
skupině jeho děti O. Š. a V. P. Ve smyslu ustanovení § 473 odst.1 obč. zák.
činí jejich dědický podíl ze zákona u každého z nich jednu polovinu dědictví;
protože jde o zletilé potomky zůstavitele, musí se jim z hlediska ustanovení §
479 obč. zák. dostat polovina jejich dědického podílu ze zákona, tedy každému
jedna čtvrtina dědictví.
V případě, kdy zůstavitel nepořídil závěť o celém svém majetku a kdy tedy část
majetku zůstavitele mají nabýt dědici ze zákona, kteří jsou ve smyslu
ustanovení § 479 obč. zák. neopominutelnými dědici zůstavitele (jak tomu bylo v
posuzovaném případě), je třeba podle ustálené soudní judikatury dědický podíl
ze zákona ve smyslu ustanovení § 479 obč. zák. vypočíst z celého dědictví a
nikoli jen z té části dědictví, která se v konkrétním případě dědí ze závěti,
tedy z té části dědictví, o které zůstavitel pořídil závěť (srov. například
rozsudek býv. Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.6.1988 sp.zn. 4 Cz
43/88, uveřejněný pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč.
1990). Uvedený právní názor je i nadále přijímán jako správný a dovolací soud
nemá důvod na něm cokoliv měnit.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud postupoval v souladu se zákonem, když
dědický podíl ze zákona ve smyslu ustanovení § 479 obč. zák. stanovil u O. Š. a
V. P. s přihlédnutím k celému dědictví a nejen k majetku, o němž zůstavitel
pořídil závěť. Dovolatelé proto nedůvodně namítají, že se jim na členském
podílu zůstavitele u Stavebního bytového družstva N. D. dostává méně než
vyplývá z ustanovení § 479 obč. zák.
Důvodná není ani námitka dovolatelů, že nebylo vyhověno jejich návrhu na
zapečetění bytu zůstavitele a na provedení soupisu majetku v tomto bytě a že
závětní dědic M. M. bydlí v družstevním bytě zůstavitele, aniž by k tomu měl
souhlas soudu. Za situace, kdy byl proveden soupis aktiv a pasiv dědictví a na
jeho základě soudem prvního stupně pravomocně rozhodnuto o obecné ceně majetku
zůstavitele, o výši jeho dluhů a o čisté hodnotě dědictví (usnesení soudu
prvního stupně ze dne 27.5.1999 č.j. 35 D 708/97-48 nebylo v tomto výroku
odvoláním napadeno), nemohl dovolací soud při svém rozhodování vycházet z
jiného stavu zůstavitelova majetku, než jaký byl zjištěn v řízení před soudem
prvního stupně; okolnost, zda měl být zapečetěn byt zůstavitele, popřípadě zda
měl být proveden soupis jeho majetku, který se nacházel v tomto bytě, byla za
této situace pro věc nerozhodná a nemůže k ní být přihlédnuto ani v dovolacím
řízení. To, zda dědic M. M. bydlí v bytě se souhlasem soudu, popřípadě zda k
jeho bydlení v bytě zůstavitele byl potřebný souhlas soudu ve smyslu ustanovení
§ 175r o.s.ř., nemůže mít na rozhodnutí soudu o vypořádání dědictví již ze své
povahy žádný vliv; proto ani k této námitce nebylo v dovolacím řízení
přihlédnuto.
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů
správné, Nejvyšší soud ČR dovolání O. Š. a V. P. podle ustanovení § 243b odst.1
části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. března 2001
JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková