21 Cdo 1311/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně Mgr. M. U., zastoupené Mgr. Janem Krátkým, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Na Kozině č. 1438, proti žalovaným 1) M. F. a 2) J. R., oběma zastoupeným JUDr. Josefem Mackem, advokátem se sídlem v Praze 10, V Olšinách č. 36, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 6 C 77/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 31. srpna 2010 č.j. 35 Co 83/2010-95,
I. Dovolání žalovaných se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 31.8.2010 č.j. 35 Co 83/2010-95, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 23.12.2009 č.j. 6 C 77/2008-71, kterým bylo určeno, že žalobkyně "je dědičkou po M. P., zemřelé dne 2.6.2006", a kterým bylo žalovaným uloženo, aby zaplatily žalobkyni "plnou náhradu nákladů řízení" ve výši 17.254,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Krátkého, a jímž bylo žalovaným uloženo, aby zaplatily žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.693,20 Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Krátkého, není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.
Napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na závěru, že je neplatná listina o vydědění ze dne 10.6.2004, neboť chování žalobkyně popsané v této listině "nenaplňuje znaky důvodu vydědění" podle ustanovení § 469a odst. 1 občanského zákoníku, a že žalobkyně je proto dědičkou po zůstavitelce M. P. Námitka žalovaných uplatněná v dovolání o tom, že zůstavitelka měla v úmyslu vydědit nejen "předemřelého syna a jeho dceru", ale že "vydědila jakékoliv možné dědictví celé dědické větve", výhrady žalovaných ke způsobu hodnocení důkazů soudy a názor žalovaných, podle kterého "právní ochrana vydědění i soudní výklad této úpravy prakticky zbavují pořizovatele možnosti bezpečně vydědit potomka z jiných důvodů, než podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. c) občanského zákoníku", nejsou způsobilé správnost uvedeného závěru odvolacího soudu zpochybnit; uvedená námitka a názor žalovaných jsou pro právní posouzení věci zjevně nerozhodné a kritika hodnocení důkazů soudu představuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., na němž nelze založit - jak je zřejmé ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. - závěr o tom, že by napadený rozsudek odvolacího soudu měl po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaní, jejichž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu