21 Cdo 1346/2018-236
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobce Bytový podnik v Praze 5, státní podnik v likvidaci se sídlem v
Praze 5, Nádražní č. 1301/24, IČO 00063606, zastoupeného Mgr. Jakubem Zumanem,
advokátem se sídlem v Praze 3, Laubova č. 1729/8, proti žalovaným 1) LERIDA, s.
r. o. se sídlem v Praze 5 - Hlubočepech, Borského č. 667/7, IČO 26477491, 2) K.
B., a 3) L. M., všem s výjimkou žalovaného 1) zastoupeným JUDr. Monikou
Zoulovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 4, Podolská č. 126/103, o
neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod
sp. zn. 34 C 285/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 17. října 2017 č. j. 35 Co 288/2017-184, takto:
Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12.
dubna 2017 č. j. 34 C 285/2016-151 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu
pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 30. 9. 2016
domáhal, aby bylo určeno, že „veřejná dražba dobrovolná, konaná dne 1. 7. 2016
v prostorách paláce Austria, na adrese Štefánikova 18/25, 150 00 Praha 5,
jejímž předmětem byl soubor věcí nemovitých, a to pozemek parc. č. o výměře 8
424 m2, pozemek parc. č. o výměře 2 788 m2 a pozemek parc. č. o výměře 30 m2,
včetně veškerého příslušenství, jak je zapsáno na LV č. pro k. ú. K., obec P.,
vedeném Katastrálním úřadem P., Katastrální pracoviště P., je neplatná“. Žalobu
zdůvodnil zejména tím, že se jednalo o dražbu dobrovolnou podle ustanovení § 17
a násl. zákona č. 26/2000 Sb., jejímž navrhovatelem byl žalobce zastoupený
předchozím likvidátorem JUDr. Ing. Bohumilem Kosem, Ph.D. (který byl ke dni 26.
9. 2016 z funkce odvolán a s účinností od 27. 9. 2016 byl jako likvidátor
žalobce nově jmenován Mgr. Radek Vachtl), že vlastníkem předmětu dražby byla ke
dni pořádání dražby Česká republika s tím, že žalobci svědčilo právo
hospodaření s předmětem dražby, že předmět dražby byl dražen žalovaným 1) jako
dražebníkem a vydražili jej žalovaní 2) a 3), kteří jsou aktuálně vedeni v
katastru nemovitostí jako podíloví spoluvlastníci předmětu dražby, a že předmět
dražby jako celek byl dražen s nejnižším podáním ve výši 4 000 000 Kč a s
minimálním příhozem ve výši 10 000 Kč. Uvedl, že je k podání žaloby aktivně
věcně legitimován, neboť je navrhovatelem dražby a současně bylo do jeho práv
provedením dražby podstatným způsobem zasaženo, že způsobem, jakým byla dražba
organizována, došlo k získání výtěžku v nižší výši, než jakého by se dosáhlo,
pokud by dražba byla organizována řádně v souladu s právními předpisy, že vady
provedené dražby shledává zejména v nedodržení ustanovení § 20 odst. 2 zákona
č. 26/2000 Sb., neboť dražební vyhláška nebyla zveřejněna způsobem umožňujícím
dálkový přístup, a § 20 odst. 1 písm. d) zákona č. 26/2000 Sb., neboť v
dražební vyhlášce nebyla zohledněna nájemní smlouva ze dne 21. 3. 2007,
uzavřená mezi žalobcem a V. M., P. Š. a K. Š. ohledně části předmětu dražby, a
předkupní právo, které z ní vyplývá (čl. IV odst. 6 nájemní smlouvy), což mělo
zásadní vliv na hodnotu předmětu dražby.
Žalovaný 1) zejména namítal, že dražební vyhláška byla zveřejněna v souladu s
ustanovením § 20 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. na centrální adrese, kterou vede
Česká pošta, s. p., dále byla zveřejněna na úřední desce obecního úřadu v
místě, kde se nemovitost nachází, a byla vyvěšena na veřejně přístupném místě v
prostorách, kde se dražba konala. Uvedl, že mu nebylo známo, že je k menší
části předmětu dražby uzavřena nájemní smlouva, proto nemohl tuto skutečnost do
dražební vyhlášky uvést.
Žalovaný 2) navrhl spojení předmětné věci a věci vedené pod sp. zn. 6 C
286/2016 do jednoho řízení ve smyslu ustanovení § 112 odst. 1 občanského
soudního řádu, neboť obě řízení se vedou o neplatnost veřejné dobrovolné dražby
konané dne 1. 7. 2016, a mimo jiné uvedl, že nejsou splněny podmínky pasivní
věcné legitimace, neboť na straně žalované měli být dále označeni Česká
republika, jako předchozí vlastník předmětných nemovitostí, a V. M., P. Š. a K.
Š., jejichž legitimace vyplývá z tvrzení žalobce uvedených v žalobě a ze žaloby
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 286/2016.
Žalovaný 3) zejména namítal, že ani jeden z důvodů uvedených žalobcem
nezpůsobuje neplatnost dobrovolné dražby, že předkupní právo třetích osob bylo
sjednáno neplatně a nejednalo se o právo věcné, jelikož nebylo zapsáno v
katastru nemovitostí, nemohlo být proto porušeno ustanovení § 17 odst. 7 zákona
č. 26/2000 Sb., že bylo sjednáno pouze k části draženého pozemku, která nebyla
dostatečně konkrétně specifikovaná, že nebylo porušeno ustanovení § 20 odst. 1
a 2 zákona č. 26/2000 Sb., neboť termín dražby byl uveřejněn na centrální
adrese celý měsíc před jejím uskutečněním, a že žalobce jako ten, kdo tvrdí, že
způsobil neplatnost právního jednání, se nemůže této neplatnosti sám dovolávat.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 12. 4. 2017 č. j. 34 C 285/2016-151
žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů
řízení žalovanému 1) 1 500 Kč, žalovanému 2) 31 883,50 Kč k rukám advokátky
JUDr. Moniky Zoulové, LL.M., a žalovanému 3) 22 808,50 Kč k rukám advokáta
JUDr. Jana Mejzlíka. Vycházel ze zjištění, že dne 1. 7. 2016 se konala dražba
dobrovolná, jejímž předmětem byl soubor věcí nemovitých, a to konkrétně pozemek
parc. č. o výměře 8 424 m2, pozemek parc. č. o výměře 2 788 m2 a pozemek parc.
č. o výměře 30 m2, včetně veškerého příslušenství, jak je zapsáno na LV č. pro
k. ú. K., obec P., vedeném Katastrálním úřadem P., Katastrální pracoviště P.,
že navrhovatelem dražby byl žalobce, kterému svědčilo právo hospodaření s
předmětem dražby, že část pozemku, který byl zahrnut v předmětu dražby, byla
užívána na základě nájemní smlouvy ze dne 21. 3. 2007, že na základě této
nájemní smlouvy svědčí vlastníkům stavby č. p. v k. ú. K. (J. M., V. M., P. Š.,
K. Š.) sjednané předkupní právo k pozemku a že v této věci je u Obvodního soudu
pro Prahu 5 souběžně vedeno další řízení (sp. zn. 6 C 286/2016) zahájené
žalobou podanou dne 30. 9. 2016 J. M., V. M., P. Š. a K. Š. proti České
republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, žalobci a
žalovaným 1), 2) a 3). Vzhledem k tomu, že žalobce podal žalobu pouze proti
dražebníkovi [žalovanému 1)] a vydražitelům [žalovaným 2) a 3)] a že žádného
dalšího účastníka řízení na straně žalovaných nenavrhl, dospěl soud prvního
stupně k závěru, že nebyla naplněna pasivní věcná legitimace, neboť osoby,
kterým svědčilo nájemní a předkupní právo k části předmětu dražby, jsou
nositeli jiného práva k předmětu dražby, kteří se musí řízení o určení
neplatnosti veřejné dobrovolné dražby účastnit, aby měli možnost hájit své
zájmy.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 10. 2017 č. j. 35
Co 288/2017-184 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, uložil žalobci
povinnost zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému 2) 8 228 Kč
k rukám advokátky JUDr. Moniky Zoulové, LL.M., a žalovanému 3) 8 228 Kč k rukám
advokáta JUDr. Jana Mejzlíka a rozhodl, že ve vztahu žalobce a žalovaného 1)
nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se
se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci nebyla naplněna věcná
pasivní legitimace.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že
argumentace soudu prvního stupně je rozporuplná a nesrozumitelná, když na jednu
stranu podává, že předkupní právo přináší svým nositelům právo hájit své zájmy
v řízení o určení neplatnosti dražby, na druhou stranu žalobu zamítne, čímž
zcela znemožní, aby bylo jejich zájmu vyhověno, že otázka pasivní věcné
legitimace není zákonem o veřejných dražbách řešena, ale byla dovozena
judikaturou s jednoznačným důrazem na ochranu práv a oprávněných zájmů osob,
jichž se případné rozhodnutí o neplatnosti veřejné dražby týká, resp. musí
týkat, že z exaktního nevymezení pasivní věcné legitimace v předmětné oblasti
řízení vyplývá záměr zákonodárce, aby byl každý jednotlivý případ posuzován
individuálně, a že v daném případě nebylo vyhověno smyslu a účelu právních
norem, neboť práv osob oprávněných z předkupního práva nebylo dbáno, a to
vzhledem k tomu, že veřejná dražba byla uskutečněna bez ohledu na jejich
předkupní právo a že pro jejich neúčast v řízení byla zamítnuta žaloba, která
směřovala k vyhovění jejich zájmu. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil
rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní 2) a 3) navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, neboť z
jeho obsahu není patrno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, popř. zamítl, neboť odvolací soud posoudil věc správně a
plně v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) projednal dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je
napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 29. 9. 2017 (srov. čl. II
bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních
řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst.
1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno
(správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z
ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že
dne 1. 7. 2016 se konala veřejná dobrovolná dražba, jejímž předmětem byl soubor
věcí nemovitých, a to pozemek parc. č. o výměře 8 424 m2, pozemek parc. č. o
výměře 2 788 m2 a pozemek parc. č. o výměře 30 m2, včetně veškerého příslušenství, jak je
zapsáno na LV č. pro k. ú. K., obec P., vedeném Katastrálním úřadem P.,
Katastrální pracoviště P., že navrhovatelem dražby byl žalobce, kterému
svědčilo právo hospodaření s předmětem dražby, že část pozemku, který byl
zahrnut v předmětu dražby, byla užívána na základě nájemní smlouvy ze dne 21.
3. 2007, že na základě této nájemní smlouvy svědčí vlastníkům stavby č. p. 957
v k. ú. K. (J. M., V. M., P. Š., K. Š.) sjednané předkupní právo k pozemku a že
žalobce podal žalobu o neplatnost veřejné dobrovolné dražby proti dražebníkovi
[žalovaný 1)] a vydražitelům [žalovaní 2) a 3)].
Za tohoto skutkového stavu věci závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo
jiné na vyřešení otázky hmotného práva, zda nositelé předkupního práva k
předmětu dražby jsou pasivně věcně legitimováni ve sporu o neplatnost veřejné
dobrovolné dražby. Protože při řešení této právní otázky se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době – s ohledem na to, že napadená
veřejná dobrovolná dražba byla provedena dne 1. 7. 2016 – posuzovat podle
zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb.,
č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb.,
zákonů č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 315/2006 Sb., č. 110/2007 Sb., č.
296/2007 Sb., č. 7/2009 Sb., č. 223/2009 Sb., č. 396/2012 Sb., č. 399/2012 Sb.,
č. 303/2013 Sb., č. 167/2015 Sb., č. 375/2015 Sb. a č. 51/2016 Sb., tedy podle
zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném do 18. 9. 2016
(dále jen „zákon o veřejných dražbách“).
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak
vyplývá z ustanovení § 2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem
je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za
stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které
bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Dražbou
dobrovolnou je dražba prováděná na návrh vlastníka, kterým se rozumí též osoba,
která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je vlastníkem zmocněna nebo
na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit,
likvidátor a insolvenční správce (srov. § 17 odst. 1 a 4 zákona o veřejných
dražbách).
Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu
účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Vlastnictví nebo jiné právo k
předmětu dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu,
a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§
30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou
vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k
předmětu dobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná
dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této
dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle
ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku
předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné dobrovolné dražby, jen
jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jestliže žalobu o
určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle tohoto
ustanovení oprávněna (věcně legitimována), a byla-li žaloba podána v
prekluzívní lhůtě v tomto ustanovení uvedené.
Každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je
účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k
předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby
nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s
předmětem dražby nakládat, může navrhnout soudu, aby soud vyslovil neplatnost
dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit,
vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo
nejsou-li splněny podmínky v § 12 odst. 1 a 2, § 14 odst. 3, § 17 odst. 5 a 6,
§ 19, 20, § 23 odst. 1 až 10, § 25 a v § 26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy
z dražeb vyloučené předměty dražby. Není-li právo na určení neplatnosti dražby
uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká (§ 24 odst. 3 zákona o
veřejných dražbách).
Z uvedeného vyplývá, že oprávnění (věcnou legitimaci) k podání žaloby o určení
neplatnosti veřejné dobrovolné dražby (tj. právo domáhat se vyslovení
neplatnosti veřejné dobrovolné dražby) zákon poskytuje účastníku dražby,
navrhovateli, osobě oprávněné z předkupního práva k předmětu dražby nebo z
práva na přednostní nabytí předmětu dražby a osobě, k jejímuž návrhu bylo
vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat, bylo-li do
jejich práv provedením dražby podstatným způsobem zasaženo. Kdo je v řízení o
této žalobě pasivně věcně legitimován, však zákon o veřejných dražbách výslovně
nestanoví.
Při úvaze, kdo je v řízení o neplatnost veřejné dobrovolné dražby pasivně věcně
legitimován, je třeba přihlédnout k výše nastíněné právní povaze veřejné
dobrovolné dražby, zmíněným předpokladům pro vyslovení její neplatnosti a
důsledkům, které z vyslovení neplatnosti dražby vyplývají pro právní vztahy
osob na ní zúčastněných, jakož i k tomu, že účinek rozhodnutí o žalobě, jak
vyplývá především z povahy neplatnosti dražby, se musí vztahovat na všechny,
jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, a že závěr o platnosti
dražby musí pro všechny, jejichž práv a povinností se týká, vyznít stejně.
Uvedená hlediska vyžadují, aby se řízení o neplatnost veřejné dobrovolné dražby
vždy zúčastnili její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu
dražby, je-li navrhovatelem dražby od nich odlišná osoba (srov. § 17 odst. 4
zákona o veřejných dražbách), dražebník a vydražitel, popřípadě jejich právní
nástupci, tedy všichni, jejichž práv a povinností se rozhodnutí o žalobě o
neplatnosti dražby (již ze samotné své podstaty) týká (musí týkat), neboť musí
být zajištěno, aby – vzhledem k tomu, že rozhodnutí o žalobě bude působit na
jejich práva a povinnosti - mohli za řízení v zájmu ochrany svých práv a
oprávněných zájmů vykonávat ohledně žalobou napadené dražby svá procesní práva,
popřípadě plnit své procesní povinnosti a přispět tak k dosažení účelu řízení
(tj. rozhodnutí o žalobě v souladu s hmotným právem), a aby vůči všem, jejichž
práv a povinností se výsledek dražby týká, byla otázka její neplatnosti
vyřešena rozhodnutím soudu závazně (§ 159a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Nepodala-li
některá z těchto osob žalobu, musí všechny vystupovat na žalované straně a mají
za řízení postavení tzv. nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.).
Řízení o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle
ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách se tedy - jak dovodila již
ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.
1. 2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, uveřejněný pod č. 53 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.
3. 2008 sp. zn. 21 Cdo 599/2007, uveřejněný pod č. 91 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008) - musí účastnit (buď jako žalobci, nebo
jako žalovaní) navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k
předmětu dražby, je-li navrhovatelem dražby od nich odlišná osoba, dražebník a
vydražitel; na straně žalovaného je třeba tyto účastníky považovat za
nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení § 91 odst. 2 o. s. ř.
Nositelem jiného práva k předmětu dražby se přitom ve smyslu ustanovení § 17
odst. 4 zákona o veřejných dražbách rozumí osoba, která je oprávněna s
předmětem dražby hospodařit a je vlastníkem zmocněna nebo na základě zvláštního
právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit, likvidátor nebo insolvenční
správce, tedy osoba, která je pro účely konání veřejné dobrovolné dražby
postavena naroveň vlastníkovi a která může podat návrh na její provedení (srov.
§ 17 odst. 1 ve spojení s § 17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách). Osoby
oprávněné z předkupního práva k předmětu dražby mají aktivní věcnou legitimaci
k podání žaloby o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, bylo-li do jejich práv
provedením dražby podstatným způsobem zasaženo (srov. § 24 odst. 3 zákona o
veřejných dražbách), a mohou proto hájit své zájmy v řízení o neplatnost
veřejné dobrovolné dražby, nelze však souhlasit s názorem odvolacího soudu, že
jsou také nositeli jiného práva k předmětu dražby, kteří se musí řízení o
určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby účastnit i v případě, kdy
nevystupují na straně žalobců, neboť se nejedná o osoby, které jsou oprávněny s
předmětem dražby hospodařit a které jsou zmocněny vlastníkem nebo oprávněny na
základě zvláštního právního předpisu předmět dražby zcizit, ani o likvidátora
či insolvenčního správce.
V projednávané věci byla veřejná dobrovolná dražba provedena dne 1. 7. 2016 na
návrh žalobce, kterému svědčilo právo hospodaření s předmětem dražby. Žalobce
byl proto v souladu s ustanoveními § 17 odst. 1 a 4 zákona o veřejných dražbách
navrhovatelem dražby a zároveň nositelem jiného práva k předmětu dražby.
Podal-li žalobu o neplatnost veřejné dobrovolné dražby proti dražebníkovi
[žalovaný 1)] a vydražitelům [žalovaní 2) a 3)], byla podmínka pasivní věcné
legitimace splněna, neboť řízení o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné
dobrovolné dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách se
účastnil navrhovatel dražby (který byl zároveň i nositelem jiného práva k
předmětu dražby), dražebník a vydražitelé.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; protože nejsou
podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí
dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České
republiky tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že
důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek
soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto
rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 5) k
dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první
věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 8. 2018
JUDr. Jiří
Doležílek
předseda
senátu