I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 29. 10. 2009 domáhali
určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, která byla „oznámena“ dražební
vyhláškou ze dne 29. 6. 2009 č. ND197 a na návrh žalovaného 2) provedena
žalovaným 1) dne 24. 9. 2009 a jejímž předmětem byly nemovitosti ve vlastnictví
žalobců, a to pozemek p. č. 1345/27, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 96
m2, pozemek p. č. 1345/51, zahrada, o výměře 309 m2 a budova č. p. 529, vše v
obci Praha a katastrálním území Hlubočepy, které byly vydraženy žalovaným 3).
Žalobu zdůvodnili zejména tím, že pohledávky, které měly být uspokojeny z
výtěžku této dražby, jsou sporné a jsou předmětem několika soudních řízení a že
dražební vyhláška vykazovala nedostatky, které spatřují v tom, že z ní není
možné zjistit, „zaplacení jakého dluhu se navrhovatel dražby domáhá a z čeho na
takovou výši usuzuje“, že žalobci se dovolali neplatnosti smlouvy o půjčce
uzavřené s jejich původním věřitelem ALLEGRO spol. s r. o. v části týkající se
úroků, jejichž výše byla sjednána v rozporu s dobrými mravy, a zbývající část
dluhu byla žalovanému 2) uhrazena z výtěžku předchozí dražby, že cena dražených
nemovitostí zjištěná vypracovaným znaleckým posudkem neodpovídá skutečnosti, že
dražební vyhláška neobsahuje veškeré náležitosti stanovené v ustanovení § 43
zákona č. 26/2000 Sb. a že pohledávka věřitele ALLEGRO spol. s r. o. vůči
žalobcům byla žalovanému 2) postoupena v rozporu se zákonem.
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 13. 4. 2011 č. j. 6 C 448/2009-117
žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit
na náhradě nákladů řízení žalovanému 1) 11.880,- Kč k rukám advokáta JUDr.
Pavla Strnada a žalovanému 3) 11.520,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Marvana
a že žalovanému 2) se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Poté, co dovodil
aktivní věcnou legitimaci žalobců a pasivní věcnou legitimaci žalovaných a co
shledal, že žaloba o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby byla podána ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění
pozdějších předpisů), dospěl k závěru, že nebyly prokázány (a žalobci ani
tvrzeny) důvody neplatnosti dražby podle ustanovení § 48 odst. 3 a 4 zákona č.
26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 3. 11. 2011 č. j. 60 Co
307/2011-168 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve
výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 1) a 2) a
změnil jej ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 3)
tak, že žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovanému 3)
na náhradě nákladů řízení 9.600,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Marvana;
současně rozhodl, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na
náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému 1) 11.520,- Kč k rukám advokáta
JUDr. Pavla Strnada a žalovanému 3) 4.800,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího
Marvana a že žalovanému 2) se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Na
rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žalobci uvedli v žalobě důvod
neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, který je „podřaditelný pod § 48 odst.
3 zákona č. 26/2000 Sb.“ a který spočívá v „neexistenci“ pohledávky, k jejímuž
uspokojení měla být dražba provedena. Poté, co zjistil, že o „existenci“
pohledávky původního věřitele ALLEGRO spol. s r. o. vůči žalobcům bylo
pravomocně rozhodnuto „v rámci“ usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9.
2. 2006 č. j. 36 E 23/2005-9, a co shledal, že tato pohledávka byla smlouvou ze
dne 30. 10. 2007 platně postoupena žalovanému 2), dospěl k závěru, že žalovaný
2) byl oprávněn navrhnout provedení veřejné nedobrovolné dražby a že byly
splněny podmínky pro její provedení uvedené v ustanovení § 36 odst. 1 zákona č.
26/2000 Sb.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci podáním odevzdaným k
poštovní přepravě dne 13. 2. 2012 dovolání s tím, že toto dovolání odůvodní ve
lhůtě čtrnácti dnů.
Podáním ze dne 28. 2. 2012, doručeným soudu prvního stupně dne 2. 3. 2012,
žalobci doplnili dovolání o uvedení dovolacích důvodů a navrhli, aby byl
„napadený rozsudek zrušen a věc vrácena Okresnímu soudu ve Zlíně k dalšímu
řízení“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc přezkoumal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř“), neboť dovoláním je napaden
rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7.
zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru,
že dovolání má vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. účastník může podat dovolání
do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který
rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které
důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel
domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o
tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu
napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k
dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 o.
s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke
splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o
ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od
právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl
jeho výrok napaden (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.); rozsahem dovolacích návrhů
není vázán jen v případech uvedených v ustanovení § 242 odst. 2 o. s. ř.
Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu
napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu.
Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným
způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího
soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí
obsažených. Rozhodl-li odvolací soud o nároku na dělitelné plnění, může
dovolatel napadnout dovoláním také jen část tohoto plnění; takovým dovoláním
dochází k rozštěpení práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem a
rozhodnutí odvolacího soudu je jím napadeno jen v takovém rozsahu, který
vyplývá z dovolatelem vymezené části dělitelného plnění. Není-li v dovolání
uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém
případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu zvoleným rozsahem dovolacích
návrhů) vymezen obsah přezkumné činnosti odvolacího soudu po stránce
kvantitativní, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto není možné
přezkoumat.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Je-li dovolání přípustné
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle
obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.), lze dovolání podat
také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle
obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.
s. ř.). K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s.
ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích
důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (například tím, že
odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu).
V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá,
jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje,
že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí
okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak
naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §
241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž
dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem
k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah
přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené
rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti
přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí
odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu
dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů -
jak vyplývá z ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. - jen do uplynutí dovolací
lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí
odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné
zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání
- srov. § 241 o. s. ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104
odst. 2 o. s. ř. soudem řádně vyzván (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.) k
odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty
až do dne, jímž uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku
povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné
zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím
prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta
dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo
o jeho žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. se původně
odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl
uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po
uplynutí této lhůty není možné postupem podle ustanovení § 241b odst. 1, § 209
a § 43 o. s. ř. vyzvat dovolatele k doplnění dovolání o uvedení dovolacího
důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto
náležitost nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen
obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze
pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto
náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 241b odst. 3 o. s.
ř. doplněno, podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto
(srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6.
2003 sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl
žalobcům (jejich zástupci) doručen dne 15. 12. 2011 a že žalobci podali
prostřednictvím svého zástupce, který je advokátem, proti rozsudku odvolacího
soudu dne 13. 2. 2012, tedy ve dvouměsíční lhůtě uvedené v ustanovení § 240
odst. 1 o. s. ř., dovolání, ve kterém neuvedli, v čem spatřují nesprávnost
rozhodnutí odvolacího soudu.
Protože dovolání žalobců neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí
odvolacího soudu napadá (vylíčení okolností, v nichž žalobci spatřují
nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které naplňují alespoň některý z
dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.), a
protože lhůta dvou měsíců určená k podání dovolání a počítaná od doručení
napadeného rozsudku odvolacího soudu žalobcům (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), během
níž bylo možné dovolání o uvedení dovolacích důvodů doplnit, marně uplynula dne
15. 2. 2012 (k doplnění dovolání o uvedení dovolacích důvodů podáním žalobců ze
dne 28. 2. 2012, doručeným soudu prvního stupně dne 2. 3. 2012, nelze
přihlížet), zabránili žalobci dovolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno
- vázán uplatněnými dovolacími důvody, aby mohl napadený rozsudek odvolacího
soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců - aniž by se mohl zabývat
dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první
o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.
s. ř., neboť žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů
nemají právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. dubna 2013
JUDr. Jiří Doležílek, v. r.
předseda senátu