Při posouzení, zda zaměstnanec byl členem příslušného odborového orgánu, který je oprávněn spolurozhodovat se zaměstnavatelem (§ 59 odst. 2 zák. práce), soudu nepřísluší řešit jako otázku předběžnou platnost volby (její průběh a výsledek) zaměstnance do tohoto orgánu; soud vychází ze stanoviska, které po uskutečněných volbách k jejich průběhu a výsledku zaujal k tomu příslušný orgán odborové organizace.
u příslušný orgán
odborové organizace.
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 21 Cdo 1375/98
Datum rozhodnutí: 12.08.1999
Typ rozhodnutí: ROZSUDEK
Heslo: Řízení před soudem
Kategorie rozhodnutí: A
Publikováno ve sbírce pod číslem: 14 / 2001
Dopisem ze dne 8. 10. 1996 žalovaný sdělil žalobci, že s ním podle
ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce rozvazuje pracovní poměr z důvodu
opětovného porušování pracovní kázně a “neplnění povinností vedoucího
pracovníka”. Naplnění tohoto výpovědního důvodu spatřoval v tom, že žalobce ve
funkci hrázného “vytváří nepřijatelné pracovní podmínky pro své podřízené”. Dalším dopisem ze dne 15. 10. 1996 žalovaný sdělil žalobci, že s ním podle
ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce rozvazuje pracovní poměr, neboť na
funkci “vedoucího hrázného VD H.” nesplňuje předpoklad stanovený kvalifikačním
katalogem - úplné střední vzdělání. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že výpovědi ze dne 8. 10. 1996 a
ze dne 15. 10. 1996 jsou neplatné a aby mu byl žalovaný povinen zaplatit “ušlou
mzdu”. Žalobu odůvodnil tím, že se vytýkaných porušení pracovní kázně
nedopouštěl, že žalovanému byla za dlouhá léta pracovního poměru jeho
kvalifikace dobře známa a přesto byl v roce 1992 zařazen do funkce “vedoucí
hrázný”. Za “zásadní právní vadu” obou výpovědí však považoval skutečnost, že
žalovaný, který věděl, že žalobce je členem odborového orgánu, nepožádal tento
odborový orgán o jeho předchozí souhlas k oběma výpovědím. O k r e s n í s o u d v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 26. 6. 1997 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen “nahradit” žalovanému
náklady řízení ve výši 21 729 Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že “výpověď
daná žalobci žalovanou dne 8. 10. 1996 je důvodná”, a že “bylo prokázáno, že
žalobce v době, kdy mu byla dána výpověď ze dne 15. 10. 1996, nedosahoval
požadované kvalifikace a důvod k výpovědi zde tedy byl dán”. K námitce, že
žalovaný nesplnil povinnost požádat ve smyslu ustanovení § 59 odst. 2 zák. práce příslušný odborový orgán o předchozí souhlas s výpovědí, soud prvního
stupně nepřihlédl, když podle jeho názoru “žalobce dostatečně neprokázal, že je
skutečně členem odborového orgánu - závodního výboru základní odborové
organizace”. K odvolání žalobce K r a j s k ý s o u d v Ústí nad Labem,
pobočka Liberec, rozsudkem ze dne 30. 1. 1998 změnil rozsudek soudu prvního
stupně tak, že vyhověl žalobě na určení, že výpověď žalovaného, daná žalobci
dne 8. 10. 1996, a výpověď, daná dne 15. 10. 1996, jsou neplatné a rozhodl, že
ve výroku o náhradě mzdy a o nákladech řízení se rozsudek soudu prvního stupně
zrušuje a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení. Odvolací soud
dospěl k závěru, že žalobce byl v roce 1994 řádně zvolen do závodního výboru
odborové organizace, a že členem tohoto výboru byl i v době, kdy mu byly
doručeny výpovědi žalovaného z pracovního poměru. Protože si žalovaný nevyžádal
podle ustanovení § 59 odst. 2 zák. práce předchozí souhlas příslušného
odborového orgánu, odvolací soud uzavřel, že obě výpovědi jsou neplatné. V dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu žalovaný
namítá, že žalobce v době, kdy mu byla dávána výpověď, “nebyl odborovým
funkcionářem a tudíž se nemůže dovolávat zvláštní zákonné ochrany”. Dovozoval,
že mandát starého výboru skončil dne 31. 12. 1994 a nový výbor odborové
organizace neexistoval.
Je proto “v logice věci”, že poté ani nemohla
proběhnout “dovolba” žalobce do výboru odborové organizace a do dění v základní
organizaci nepříslušelo zasahovat zvenčí ani regionálnímu odborovému pracovníku
P. D. Jediným orgánem, který mohl v zásadních otázkách, jako jsou volby,
rozhodnout, byla podle názoru dovolatele členská schůze nebo konference. “Korespondenční volba” proto byla neplatná již z těchto “zcela zásadních
důvodů”. Navíc nikdy nebyl členskou schůzí schválen volební řád a samotná volba
žalobce do výboru odborové organizace proběhla dle přesvědčení dovolatele
“neregulérně a navýsost zmateně”. Předložené důkazy o “korespondenční volbě”
žalobce nasvědčují tomu, že vyhodnocení volby bylo vypracováno až v průběhu
soudního řízení. V důsledku toho dospěl odvolací soud k nesprávným právním
závěrům a “vynesl rozsudek v rozporu se skutkovým stavem a se zákonem”. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, a aby věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. N e j v y š š í s o u d jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno
ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti
kterému je i podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné,
přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první,
o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Proto zrušil rozhodnutí
soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 59 odst. 1 zák. práce výpověď nebo okamžité zrušení
pracovního poměru je zaměstnavatel povinen předem projednat s příslušným
odborovým orgánem. Podle § 59 odst. 2 zák. práce, jde-li o člena příslušného
odborového orgánu, který je oprávněn spolurozhodovat se zaměstnavatelem, v době
jeho funkčního období a v době jednoho roku po jeho skončení, je zaměstnavatel
povinen požádat příslušný odborový orgán o předchozí souhlas k opatření podle
předchozího odstavce. Za předchozí souhlas se považuje též, jestliže příslušný
odborový orgán písemně neodmítl udělit zaměstnavateli souhlas v době do 15 dnů
ode dne, kdy byl o něj zaměstnavatelem požádán. Podle ustanovení § 242 odst. 1
písm. a) zák. práce je neplatný právní úkon, který se svým obsahem nebo účelem
příčí zákonu nebo jej obchází nebo se jinak příčí zájmům společnosti. V posuzované věci bylo zjištěno (toto zjištění dovolatel nenapadá), že
žalovaný nepožádal příslušný odborový orgán (výbor odborové organizace) o
předchozí souhlas k oběma výpovědím, a že v Základní organizaci Odborového
svazu pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství P. L., a. s., závod v J., byla uspořádána v dubnu 1995 tzv. korespondenční volba
do výboru základní organizace, v níž byl jako kandidát na funkci člena výboru
navržen žalobce. Za tohoto skutkového stavu je pro posouzení věci vzhledem k námitkám
uplatněným v dovolání především významný jednoznačný závěr o tom, jak správně
uvádí odvolací soud, zda se žalobce stal na základě této volby členem
příslušného odborového orgánu, který je oprávněn spolurozhodovat se
zaměstnavatelem (jiné skutečnosti, na jejichž základě by se stal členem výboru
odborové organizace, žalobce netvrdí a jejich existence ani z obsahu spisu
nevyplývá). S názorem, že soudu přísluší přezkoumání platnosti (legitimity)
provedené volby, však dovolací soud nesouhlasí. Zakládání odborových organizací a členství v nich je výkonem práva
svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních
zájmů. Toto právo je spolu s ostatními hospodářskými, sociálními a kulturními
právy zaručováno v hlavě čtvrté Listiny základních práv a svobod, která byla
jako součást ústavního pořádku České republiky vyhlášena usnesením
předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb. Z povahy věci vyplývá, že
neodlučitelnou součástí vlastní realizace tohoto práva, jehož výsledkem je
založení sdružení (odborové organizace), je rovněž vybudování vnitřní
organizační struktury včetně vytvoření příslušných orgánů, jejichž
prostřednictvím organizace vyvíjejí svoji činnost. Orgány sdružení i způsob
jejich ustavování proto musí být i z tohoto důvodu uvedeny ve stanovách (srov. § 9a odst. 2, § 6 odst. 2 písm. d/ zákona č. 83/1990 Sb. ve znění pozdějších
změn a doplňků). Odborové organizace vznikají nezávisle na státu (srov. čl. 27 odst. 1,
větu první, Listiny). Na rozdíl od sdružení v obecném pojetí, která vznikají
registrací, je specifické postavení odborových organizací vyjádřeno taktéž
zjednodušením podmínek jejich vzniku.
Odborová organizace se stává právnickou
osobou dnem následujícím poté, kdy byl příslušnému ministerstvu doručen návrh
na evidenci odborové organizace (srov. § 9a odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., ve
znění pozdějších změn a doplňků). Výraz zvláštního postavení odborových
organizací lze spatřovat rovněž ve skutečnosti, že jsou vyňaty z řízení o
registraci sdružení a příslušná ustanovení, která umožňují ministerstvu za
stanovených podmínek registraci sdružení odmítnout (s možností podat proti
rozhodnutí ministerstva opravný prostředek k Nejvyššímu soudu) se na odborové
organizace nevztahují (srov. § 9a odst. 2 citovaného zákona). V posuzované věci Stanovy Odborového svazu pracovníků dřevozpracujících
odvětví, lesního a vodního hospodářství považují za základní článek struktury
(výstavby) odborového svazu základní organizace. Za nejvyšší orgán základní
organizace odborového svazu Stanovy označují členskou schůzi (tj. setkání všech
členů odborového svazu sdružených v základní organizaci odborového svazu), nebo
konferenci volených delegátů členů odborového svazu příslušné základní
organizace odborového svazu. Výboru základní organizace je přiznáváno postavení
výkonného voleného orgánu základní organizace odborového svazu. Odvolací soud vycházeje z právního názoru, že soudu přísluší posuzovat
“legitimitu” volby žalobce jako otázku předběžnou (prejudiciální), dospěl k
závěru, že volba žalobce za člena výboru odborové organizace “byla provedena v
souladu s volebním řádem ZO OS”. Při úvaze, zda byl žalobce platně zvolen za
člena výboru základní organizace odborového svazu, je však třeba mít na
zřeteli, že podle ustanovení § 2 odst. 3, věty druhé, zákona č. 83/1990 Sb., ve
znění pozdějších změn a doplňků, do postavení a činnosti sdružení (jimiž jsou i
odborové organizace) mohou státní orgány zasahovat jen v mezích zákona. Protože
zákon nepředpokládá možnost soudního přezkumu způsobu vytváření orgánů
odborových organizací, je ověření správnosti průběhu a výsledku volby do výboru
odborové organizace její vnitřní záležitostí, kterou vzhledem k výše uvedenému
soud není oprávněn přezkoumávat. Z těchto důvodů při posouzení, zda zaměstnanec
je (byl) členem příslušného odborového orgánu, který je oprávněn
spolurozhodovat se zaměstnavatelem (§ 59 odst. 2 zák. práce), soud vychází ze
stanoviska, které po uskutečněných volbách k jejich průběhu a výsledkům zaujal
k tomu příslušný orgán odborové organizace. Pro věc proto není podstatné, jak
byly po skutkové stránce volby organizovány a kolik hlasovacích lístků bylo
odevzdáno ve prospěch žalobce, ale skutečnost, zda volbu uznala a její výsledek
akceptovala jako nejvyšší orgán základní organizace členská schůze
(konference). Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný;
Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení § 243b odst. 1, část věty za
středníkem, o.s.ř., včetně výroků o náhradě mzdy a o nákladech řízení, které v
tomto případě mají akcesorickou povahu, zrušil. Protože důvody, pro které bylo
zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně
(§ 243b odst.