21 Cdo 1428/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v
právní věci žalobce P. Z., proti žalovanému O., a.s., členu koncernu K. I.,
a.s., zastoupenému advokátem, o odškodnění nemoci z povolání, vedené u
Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 26 C 74/2001, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. ledna 2004, č.j. 16 Co
344/2003-117, takto :
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na náhradě za ztrátu na výdělku
po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1.12.1999 do 30.11.2001 částku
245.952,- Kč s 8,5 % úrokem z prodlení „od doručení opisu žaloby žalovanému“ a
aby mu z tohoto důvodu platil od 1.12.2001 do budoucna 10.707,- Kč měsíčně.
Žalobu zdůvodnil zejména tím, že ke dni 1.3.1984, kdy pracoval u žalovaného
(jeho právního předchůdce) jako razič, byla u něj zjištěna choroba z povolání
(onemocnění cév, nervů a kostí z vibrací) a současně zjištěno ohrožení chorobou
z povolání (zaprášení plic), v důsledku čehož byl převeden na práci pomocného
důlního dělníka a posléze od 23.3.1985 mu byl přiznán částečný invalidní
důchod, a že dne 9.8.1988 utrpěl při dopravní nehodě nepracovní úraz, pro který
se stal plně invalidním; jeho pracovní poměr u žalovaného (jeho právního
předchůdce) skončil ke dni 30.6.1989. Od 1.3.1984 do 31.3.1985 mu bylo
poskytováno „mzdové vyrovnání“ ve smyslu ustanovení § 195 odst. 1 zák. práce,
od 1.4.1985 mu vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku podle ustanovení §
195 zákoníku práce, žalovaný mu však tuto náhradu nevyplácel, neboť součet jeho
výdělku spolu s částečným invalidním důchodem překračoval limit stanovený
ustanovením § 195 odst. 2 zák. práce v tehdejším znění. Žalobce má zato, že i
po skončení pracovního poměru u žalovaného mu náleží náhrada za ztrátu na
výdělku po skončení pracovní neschopnosti z titulu choroby z povolání ve formě
„fixní renty“; tuto náhradu požaduje vzhledem k předpokládané námitce promlčení
jednotlivých splátek náhrady až od 1.12.1999 do budoucna.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 23.5.2003, č.j. 26 C
74/2001-86, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 27.8.2003, č.j. 26 C
74/2001-101, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému
na nákladech řízení 475,- Kč k rukám jeho „právního zástupce“ a že „po nabytí
právní moci tohoto rozsudku bude žalovanému vrácena z účtu Okresního soudu v
Karviné poskytnutá záloha na znalečné ve výši 2.525,- Kč“. Dospěl k závěru, že
žalobce se stal dlouhodobě nezpůsobilým k dosavadní práci pro následky
nepracovního úrazu ze dne 9.8.1988 a že nemoci z povolání, kterými žalobce
trpí, nejsou příčinou poškození zdraví žalobce vedoucí k jeho neschopnosti
pracovat v dole a tedy ztráty na výdělku; dovodil, že není dána příčinná
souvislost mezi nemocemi z povolání a vzniklou škodou.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26.1.2004, č.j. 16
Co 344/2003-117, rozsudek a „doplňující rozsudek“ soudu prvního stupně potvrdil
a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení. Odvolací soud, který se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu
prvního stupně, zdůraznil, že žalobci nárok na náhradu za ztrátu na výdělku
nikdy nevznikl; žalobce byl v roce 1984 pro nemoc z povolání převeden na méně
placenou práci, od 23.3.1985 mu byl přiznán částečný invalidní důchod a součet
jeho výdělků a částečného invalidního důchodu dosahoval (při zohlednění
zákonného limitu uvedeného v ustanovení § 195 odst. 2 zák. práce, v tehdy
platném znění) částky stejné či vyšší než byl jeho výdělek v době před
onemocněním chorobou z povolání. I kdyby žalobci do 30.6.1989 nárok na náhradu
za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vznikl, ke dni 30.6.1989
došlo u žalobce (tím, že dne 9.8.1988 utrpěl nepracovní úraz, v jehož důsledku
mu byl přiznán od 30.6.1989 plný invalidní důchod) ke změně poměrů ve smyslu
ustanovení § 202 odst.1 zák. práce, která měla za následek zánik i případně
existujícího nároku na náhradu za ztrátu na výdělku podle ustanovení § 195
zákoníku práce; zhoršení zdravotního stavu žalobce z obecných příčin samo o
sobě vylučuje jakoukoliv výdělečnou činnost žalobce.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání
věci dospěl k závěru, že meritornímu rozhodnutí o dovolání brání nedostatek
podmínky dovolacího řízení.
Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou
měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v
prvním stupni.
Podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat
jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.
Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného
zvláštními předpisy [tj. ve věcech uvedených v ustanovení § 3 zákona č.
358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších
předpisů].
Podle ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř. odstavec 1 neplatí,
a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání,
b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný
celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a anebo v § 21b, která má
právnické vzdělání.
Podle ustanovení § 241 odst. 3 o.s.ř. odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li
dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle § 26a, jedná-li jménem
státu za zastoupenou obec osoba uvedená v § 26a odst. 3, která má právnické
vzdělání.
Podle ustanovení § 241 odst. 4 o.s.ř. musí být dovolání sepsáno, s výjimkou
případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou
uvedenou v § 21, v § 21a, § 21b anebo v § 26a odst. 3, která má právnické
vzdělání.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto
opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby dovolatel, který je fyzickou
osobou, měl právnické vzdělání nebo, jestliže takového vzdělání nedosáhl, aby
byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc
(advokátem), popřípadě notářem, jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení § 3
zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění
pozdějších předpisů. V případě, že dovolatelem je právnická osoba, stát, obec
nebo vyšší územně samosprávný celek (kraj), uvedená okolnost má za následek, že
za něj musí jednat osoba uvedená v § 21 o.s.ř., v § 21a o.s.ř. nebo v § 21b
o.s.ř. anebo osoba uvedená v ustanovení § 26a odst. 3 o.s.ř., je-li dovolatelem
obec, kterou zastupuje stát podle § 26a o.s.ř., která má právnické vzdělání,
nebo že musí být při podání dovolání zastoupen advokátem, popřípadě, jde-li v
řízení o věc uvedenou v ustanovení § 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a
jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, notářem. Z
ustanovení § 241 odst. 4 o.s.ř. současně vyplývá, že dovolání musí být sepsáno
advokátem, notářem [jde-li v řízení o věc uvedenou v ustanovení § 3 zákona č.
358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších
předpisů] nebo osobou uvedenou v § 21 o.s.ř., v § 21a o.s.ř. v § 21b o.s.ř.
anebo v § 26a odst. 3 o.s.ř., která má právnické vzdělání, ledaže by byla
dovolatelem fyzická osoba, která dosáhla právnické vzdělání.
Ustanovení § 241 o.s.ř., které určuje tzv. povinné (nucené) zastoupení
dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího
řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (postupem uvedeným v ustanovení § 241b
odst.2 o.s.ř.), bez jejíhož splnění však nelze meritorně (věcně) rozhodnout o
dovolání.
V posuzované věci žalobce, který je fyzickou osobou, nebyl při podání dovolání
proti rozsudku odvolacího soudu zastoupen advokátem, dovolání nebylo advokátem
sepsáno a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by měl právnické vzdělání.
K odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení soud prvního stupně
usnesením ze dne 6.5.2004, č.j. 26 C 74/2001-131, žalobce ve smyslu ustanovení
§ 241b odst.1 a 2 o.s.ř. vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil
zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.1.2004, č.j. 16 Co 344/2003-117;
současně žalobce poučil o možnosti (a podmínkách) požádat Českou advokátní
komoru, aby mu advokáta určila, případně soud, aby mu pro podání dovolání byl
ustanoven zástupce z řad advokátů. K provedení těchto úkonů mu stanovil lhůtu
15 dnů ode dne doručení usnesení a zároveň ho upozornil, že nebude-li ve
stanovené lhůtě předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané
dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví; usnesení bylo žalobci doručeno
dne 14.5.2004. Přestože stanovená lhůta uplynula dnem 31.5.2004, žalobce výzvě
soudu dosud nevyhověl a nedostatek povinného (nuceného) zastoupení neodstranil.
Vzhledem k tomu, že žalobce přes výzvu soudu neodstranil nedostatek podmínky
dovolacího řízení podle ustanovení § 241 o.s.ř., ačkoliv byl o důsledcích své
nečinnosti poučen, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalobce -
aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení § 241b a § 104
odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s
ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v
dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2004
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu