21 Cdo 1452/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a JUDr. Ljubomíra Drápala
v právní věci žalobce TECHNIA, a. s. se sídlem v Ostravě - Přívoze, Slovenská
č. 1085/1a, IČO 45192502, zastoupeného Mgr. Petrem Burečkem, advokátem se
sídlem v Ostravě, Jurečkova č. 643/20, proti žalovanému Global Financial
Restructuring Czech, s. r. o. se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Václavské
náměstí č. 846/1, IČO 27182452, zastoupenému Mgr. Martinem Žižkou, advokátem se
sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Václavské náměstí č. 846/1, o určení, že
nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 27 C 47/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 19. prosince 2013 č. j. 15 Co 851/2013-124, takto:
I. Rozsudek krajského soudu se ve výrocích o náhradě nákladů řízení mění takto:
Rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. března 2013 č. j. 27 C 47/2011-67
opravený usnesením ze dne 24. března 2014 č. j. 27 C 47/2011-147 a usnesením ze
dne 8. září 2014 č. j. 27 C 47/2011-159 se ve výroku o náhradě nákladů řízení
mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení
30.652,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra
Burečka, advokáta se sídlem v Ostravě, Jurečkova č. 643/20.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení
24.926,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra
Burečka, advokáta se sídlem v Ostravě, Jurečkova č. 643/20.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení 794,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina
Žižky, advokáta se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Václavské náměstí č. 846/1.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 3. 2013 č. j. 27 C 47/2011-67
opraveným usnesením ze dne 24. 3. 2014 č. j. 27 C 47/2011-147 a usnesením ze
dne 8. 9. 2014 č. j. 27 C 47/2011-159 vyhověl žalobě podané žalobcem (jeho
právním předchůdcem BRNOVA, a. s. se sídlem v Krnově, 9. května č. 11/528, IČO
25552821) u tohoto soudu dne 19. 12. 2011 a určil, že „zástavní právo k
zajištění pohledávky věřitele Global Financial Restructuring Czech, s. r. o.,
se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, IČO 27182452, vůči
společnosti SOFIN a. s. ,v likvidaci’, posledně se sídlem Ostrava – Poruba,
Spartakovců č. 3, IČO 47673338, jež zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke
dni 17. 4. 2010, ve výši 10.000.000,- Kč s příslušenstvím ze Smlouvy o úvěru
reg. č. A 70266 ze dne 21. 3. 1996 uzavřené mezi Komerční bankou, a. s., IČO
45317054, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, jako věřitelem
a společností SOFIN a. s. jako dlužníkem, vzniklé na základě Zástavní smlouvy k
nemovitostem reg. č. Z 70266 ze dne 21. 3. 1996 uzavřené mezi Komerční bankou,
a. s. jako zástavním věřitelem, společností SOFIN a. s. jako zástavním
dlužníkem a společností TECHNIA, a. s., IČO 45192502, se sídlem Ostrava,
Přívoz, Slovenská 1085/1a, PSČ 702 00 (v té době se sídlem Ostrava, Jiráskovo
nám. 10, PSČ 701 30), jako zástavcem, váznoucí na těchto nemovitostech: pozemek
parc. č. st. 2617, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č.
st. 2618, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. st. 2619,
druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, budova bez čísla popisného nebo
evidenčního, způsob využití jiná stavba, postavená na výše uvedeném pozemku
parc. č. st. 2617, budova, část obce P., způsob využití jiná stavba, postavená
na výše uvedeném pozemku parc. č. st. 2618, budova bez čísla popisného nebo
evidenčního, způsob využití jiná stavba, postavená na výše uvedeném pozemku
parc. č. st. 2619, všechny zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním
úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrálním pracovištěm v Ostravě, na LV č.
672 pro okres Ostrava – město, obec Ostrava a k. ú. P., s právními účinky
vkladu práva ke dni 22. 3. 1996, neexistuje“; současně rozhodl, že žalovaný je
povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 55.652,- Kč k rukám advokáta
Mgr. Petra Burečka a že žalobce je povinen zaplatit „státu – ČR na účet
Okresního soudu v Ostravě“ soudní poplatek 5.000,- Kč. Ve věci samé dospěl soud
prvního stupně k závěru, že uvedené zástavní právo je promlčeno. Vzhledem k
tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, přiznal mu proti žalovanému náhradu
nákladů řízení, které spočívaly v soudním poplatku ve výši 30.000,- Kč, jenž
„měl být žalobcem zaplacen“, a v nákladech „právního“ zastoupení v částce
20.000,- Kč podle ustanovení § 5 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb., zvýšené o
daň z přidané hodnoty.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 12. 2013 č.
j. 15 Co 851/2013-124 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci
samé, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaný je povinen
zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 17.100,- Kč k rukám advokáta Mgr.
Petra Burečka, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě
nákladů odvolacího řízení 6.776,- Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Burečka.
Shodně se soudem prvního stupně shledal, že vzhledem k promlčení zajištěné
pohledávky je promlčeno i zástavní právo. Změnu rozsudku soudu prvního stupně
ve výroku o náhradě nákladů řízení odvolací soud odůvodnil tím, že vyhláška č.
484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) byla zrušena nálezem Ústavního
soudu ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/2012, a že je proto třeba výši
odměny advokáta stanovit podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Výši náhrady nákladů
řízení přiznané žalobci určil částkou 17.100,- Kč [soudní poplatek ve výši
5.000,- Kč, odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 2.100,- Kč (z tarifní
hodnoty 25.000,- Kč podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném
do 31. 12. 2012) a za 1 úkon ve výši 2.500,- Kč (z tarifní hodnoty 35.000,- Kč
podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013), 4
paušální náhrady hotových výdajů po 300,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši
2.100,- Kč]. Výši náhrady nákladů řízení vzniklých žalobci v odvolacím řízení
určil částkou 6.776,- Kč [odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 2.500,-
Kč (z tarifní hodnoty 35.000,- Kč podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve
znění účinném od 1. 1. 2013), 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300,- Kč a
daň z přidané hodnoty ve výši 1.176,- Kč].
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, kterým tento rozsudek
napadl ve výrocích o náhradě nákladů řízení. Nesouhlasí se závěrem odvolacího
soudu, že žaloba o určení „(ne)existence“ zástavního práva k nemovitým věcem je
ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. žalobou o určení
práva k věci penězi neocenitelné. Je toho názoru, že odvolací soud měl při
určování tarifní hodnoty vycházet z hodnoty nemovitostí zatížených zástavním
právem, popřípadě z hodnoty zajištěné pohledávky. Má za to, že předmětem řízení
o určení „(ne)existence“ zástavního práva k nemovitým věcem je určení práva
(zástavního práva) k věci (nemovité věci) „bezpochyby penězi ocenitelné“, že
proto nelze bez dalšího vycházet z tarifní hodnoty stanovené v případě věcí
nebo plnění, které nelze vyjádřit v penězích, a že povinností odvolacího soudu
bylo zkoumat, zda lze předmět právního úkonu, tedy nemovité věci zatížené
zástavním právem, případně zajištěnou pohledávku, ocenit, a v závislosti na tom
stanovit i výši náhrady nákladů řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud
změnil usnesení odvolacího soudu tak, že mu přizná na náhradě nákladů řízení u
soudu prvního stupně 261.520,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení
128.260,- Kč, nebo aby je v napadené části zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl
nebo aby je zamítl, neboť soudy nižších stupňů nepochybily, když určily tarifní
hodnotu věci podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 1. 2015 č. j. 27 C 47/2011-192
rozhodl, že v řízení bude namísto dosavadního žalobce BRNOVA, a. s., IČO
25552821, pokračováno se společností TECHNIA, a. s. se sídlem v Ostravě –
Přívozu, Slovenská č. 1085/1a, IČO 45192502, neboť BRNOVA, a. s. zanikla a dnem
23. 5. 2014 byla vymazána z obchodního rejstříku v důsledku fúze se společností
TECHNIA, a. s., která se stala jejím právním nástupcem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo
zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti
kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena [zda předmětem řízení o určení, že
nemovitost není zatížena zástavním právem, je věc, která je ocenitelná penězi],
přezkoumal rozsudek v napadených výrocích o náhradě nákladů řízení ve smyslu
ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je částečně opodstatněné.
Podle ustanovení § 151a odst. 1 části věty před středníkem zákona č. 40/1964
Sb. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 1996 zástavní právo slouží
k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného
a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci
zastavené.
Zástavní právo má - jak vyplývá z citovaného ustanovení - především funkci
zajišťovací; zabezpečuje pohledávku zástavního věřitele již od okamžiku svého
vzniku, vede (motivuje) dlužníka k tomu, aby pohledávku zástavního věřitele
dobrovolně splnil, a zástavnímu věřiteli poskytuje jistotu, že se bude moci
uspokojit ze zástavy, nebude-li jeho pohledávka řádně a včas splněna. Nebyla-li
pohledávka zástavního věřitele řádně a včas splněna, uplatní se uhrazovací
funkce zástavního práva; zástavní věřitel je oprávněn uspokojit se ze zástavy
(z výtěžku prodeje zástavy), aniž by musel spoléhat na to, že se domůže úhrady
své pohledávky z majetku dlužníka.
Zástavní právo je právem subsidiárním a akcesorickým. Subsidiarita zástavního
práva vyjadřuje, že jde o podpůrný zdroj uspokojení pohledávky zástavního
věřitele, který se uplatní jen tehdy, jestliže pohledávka nebyla dlužníkem
dobrovolně splněna a ani nezanikla jiným způsobem. Akcesorickým je zástavní
právo v první řadě proto, že vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také
pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit; jestliže pohledávka, která má být
zástavním právem zajištěna, ve skutečnosti platně nevznikla, není tu ani
zástavní právo, i kdyby byl jinak právní titul vzniku zástavního práva naplněn.
Akcesorita zástavního práva však nemá jen stránku právní, ale také svůj
ekonomický znak, spočívající v tom, že zástavní právo nemá svůj vlastní
hospodářský účel. Zástavní právo totiž nepůsobí samo o sobě (samostatně), ale
slouží - jak již uvedeno výše - k zajištění pohledávky a, nebyla-li pohledávka
řádně a včas splněna, k jejímu uhrazení. Získáním a ani působením zajišťovací
nebo uhrazovací funkce zástavního práva se majetek zástavního věřitele ve svém
výsledku nezvyšuje (nerozmnožuje), neboť se v majetkové sféře zástavního
věřitele může projevit pouze tak, že povede (může vést) k uspokojení jeho
zajištěné pohledávky; právní prostředek zajištění pohledávky je podle svého
účelu připoután k zajišťované pohledávce a již ze své podstaty (povahy) nemůže
mít za následek, že by mohl zástavnímu věřiteli přinést vyšší (další) hodnotu,
než kterou představuje (ekonomicky vzato) zajištěná pohledávka. Z hlediska
ekonomického akcesorita zástavního práva tedy vyjadřuje skutečnost, že
nedochází ke zvýšení (rozmnožení) majetku zástavního věřitele jen následkem
toho, že mu poskytuje nárok na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy (z
výtěžku prodeje zástavy), popřípadě že ze zástavy (z výtěžku prodeje zástavy)
došlo k uspokojení zástavního věřitele.
Protože zajištěním pohledávky pomocí zástavního práva se majetek zástavního
věřitele nezvyšuje (nerozmnožuje), nemá zástavní právo samo o sobě - jak z
uvedeného závěru bez pochybností vyplývá - jakoukoliv vlastní majetkovou
hodnotu. Právní význam má zástavní právo jen ve spojení se zajišťovanou
pohledávkou, a to jen v tom smyslu, v jakém ovlivňuje její „bonitu“ (srov.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1348/2005, který byl
uveřejněn pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007).
Předmětem řízení zahájeného žalobou o určení, že nemovitost není zatížena
zástavním právem, není zajištěná pohledávka ani zástava (zastavená nemovitost),
nýbrž určení, že tu zástavní právo není. Vzhledem k tomu, že zástavní právo
nemá samo o sobě žádnou vlastní majetkovou hodnotu, nelze takový předmět řízení
ocenit penězi.
Z uvedeného vyplývá, že právní názor, že předmětem řízení o určení, že
nemovitost není zatížena zástavním právem, není věc ocenitelná penězi, z něhož
odvolací soud vycházel při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení, je v
souladu se zákonem.
Rozhodnutí odvolacího soudu ve výrocích o náhradě nákladů řízení přesto není
správné.
Odvolací soud měl při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení žalobce, který
měl ve věci plný úspěch a který proto má – jak vyplývá z ustanovení § 142 odst.
1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. - vůči žalovanému právo na náhradu nákladů
potřebných k účelnému uplatňování práva, které mu vznikly v řízení u soudu
prvního stupně a v řízení odvolacím, přihlédnout k tomu, že výše odměny za
zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení
v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před
středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle
ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v
projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení
zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tj. podle ustanovení § 6 a
následujících vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů (srov. § 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Protože
vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby
odměny za zastupování účastníka advokátem stanovené paušálně pro řízení v
jednom stupni, byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb.
dnem 7. 5. 2013 zrušena, měl odvolací soud za této situace určit pro účely
náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s
přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti
(obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem; tomu odpovídá sazba ve výši
20.000,- Kč jak pro řízení u soudu prvního stupně, tak pro řízení odvolací.
Kromě takto stanovené odměny za zastupování advokátem spočívají náklady žalobce
v řízení u soudu prvního stupně v soudním poplatku ve výši 5.000,- Kč a ve 4
paušálních částkách náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a v odvolacím řízení ve
2 paušálních částkách náhrady výdajů ve výši 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že
zástupce žalobce, advokát Mgr. Petr Bureček, osvědčil, že je plátcem daně z
přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci za řízení vznikly, rovněž
náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 4.452,- Kč za řízení před soudem
prvního stupně a ve výši 4.326,- Kč za řízení odvolací (§ 137 odst. 3, § 151
odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Protože odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení nesprávně a protože
dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o této náhradě rozhodnout,
Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu ve výrocích o náhradě
nákladů řízení změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na
náhradě nákladů řízení 30.652,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení
24.926,- Kč [§ 243d písm. b) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c
odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce měl v
dovolacím řízení úspěch jen v rozsahu 9 %, a je proto povinen nahradit převážně
(v rozsahu 91 %) úspěšnému žalovanému 82 % nákladů potřebných k uplatňování
práva v dovolacím řízení. Tyto náklady spočívají v paušální sazbě odměny za
zastupování žalovaného advokátem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem
o. s. ř.) určené dovolacím soudem s přihlédnutím k povaze a okolnostem
projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) poskytnuté právní služby ve výši
500,- Kč, v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a v náhradě za daň z
přidané hodnoty ve výši 168,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o. s.
ř.), tj. celkem 968,- Kč, a z toho 82 % činí 794,- Kč.
Žalobce je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 794,- Kč
žalovanému zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v řízení zastupoval (§
149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu