21 Cdo 1455/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v
právní věci žalobce Ing. J. L., zastoupeného Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se
sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská č. 2269/36, proti žalovanému DIAMO,
státnímu podniku se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova č. 201, IČO 00002739,
odštěpnému závodu GEAM se sídlem Dolní Rožínka, o úpravu obsahu evidenčního
listu důchodového zabezpečení a potvrzení o skutečnostech rozhodných pro
posouzení vzniku nároku na mimořádný starobní důchod, vedené u Okresního soudu
ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 6/2007, o dovolání žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2010, č. j. 15 Co 37/2010-167, takto:
Usnesení krajského soudu se z r u š u j e a věc se vrací Krajskému soudu v
Brně k dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby
bylo žalovanému uloženo „upravit obsah evidenčního listu důchodového
zabezpečení žalobce a potvrzení žalovaného o skutečnostech rozhodných pro
posouzení vzniku nároku žalobce na mimořádný starobní důchod za období od 1. 4.
1981 do 31. 12. 1990 tak, že v evidenčním listu důchodového zabezpečení a v
potvrzení o skutečnostech rozhodných pro posouzení vzniku nároku žalobce na
mimořádný starobní důchod změní označení pracovní kategorie žalobce z I.A na
I.AA“. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že v průběhu řízení vedeného před
Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 33 Cad 87/2006, jehož předmětem je žalobcův
návrh na přezkoumání „rozhodnutí ČSSZ v Praze ze dne 28. 2. 2006, č. j.
501122025“, kterým byla zamítnuta jeho žádost o přiznáni starobního hornického
důchodu, zjistil, že doklady jeho zaměstnavatele (žalovaného), na základě
kterých byla žalobcova žádost o přiznání starobního hornického důchodu ČSSZ v
Praze posuzována, byly „upraveny v rozporu se skutečným stavem věci tak, aby
nemohl být zařazen do I.AA pracovní kategorie“.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou – poté, co Krajský soud v Brně usnesením ze
dne 27. 3. 2008, č. j. 15 Co 24/2008-65, změnil usnesení Okresního soudu ve
Žďáru nad Sázavou ze dne 19. 11. 2007, č. j. 7 C 6/2007-53, tak, že řízení se
nezastavuje - rozsudkem ze dne 2. 10. 2009, č. j. 7 C 6/2007-145, žalobu zamítl
a rozhodl, že „žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši
0,- Kč“. Po provedeném dokazování dovodil, že žalobce nevykonával a ani nemohl
vykonávat práci se stálým pracovištěm v podzemí. Vycházel přitom zejména z
toho, že žalobce jako řídící pracovník vykonával i takové práce, které nutně
musel vykonávat v kanceláři na povrchu (spisová činnost, porady a pod.), že
podle počtu sfáraných směn v předložených originálech, tzv. „cáchovnic“, se
jednalo o pracovníka tzv. střídavě fárajícího a nikoliv o pracovníka
vykonávajícího zaměstnání soustavně a v průběhu kalendářního měsíce převážně na
pracovištích v podzemí hlubinných dolů a že rozpor ve vyznačení počtu
kalendářních dnů v I.AA pracovní kategorii ze strany žalobce (na jednom
exempláři vyznačen počet v rozsahu 1426 a v druhém 2094) nic nevypovídá o tom,
zda v rozhodném období vykonával funkci spadající do kategorie I.AA nebo I.A,
neboť rozhodujícím kritériem je charakter a náplň vykonávané funkce.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. prosince 2010, č.
j. 15 Co 37/2010-167, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil;
zároveň rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena České správě
sociálního zabezpečení se sídlem v Praze, Křížová 25, a že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu
prvního stupně dovodil, že „není dána pravomoc soudu rozhodnout o takto
žalobcem uplatněném nároku“. Soudy totiž rozhodují spory a jiné právní věci,
které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů,
jen pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. V
otázkách důchodového zabezpečení (důchodového pojištění), je však dána pravomoc
České správy sociálního zabezpečení; to platí i ohledně skutečností uvedených v
zápisech do evidenčních listů důchodového zabezpečení (evidenčních listů
důchodového pojištění). V projednávané věci je tak podle odvolacího soudu „dána
pravomoc České správy sociálního zabezpečení řešit uvedené námitky žalobce v
rámci řízení o vyměření důchodu“.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že v dané věci je
dána pravomoc soudu, neboť se v řízení před obecným soudem domáhá plnění
specifikovaného v žalobě a nikoli přezkumu rozhodnutí vydaného orgánem veřejné
správy. Předmětem řízení je skutečnost, že žalovaný vystavil potvrzení, ve
kterém je nesprávně uvedena žalobcova pracovní kategorie. To má zásadní význam
pro posouzení jeho nároku na mimořádný starobní důchod, o kterém soudy v
občanském soudním řízení nerozhodují, nicméně základ této právní věci a konečně
i navrhované rozhodnutí je založeno a vychází z civilního práva. Vazba
projednávané věci na žalobcovy vztahy založené veřejným právem je jasná a
evidentní, avšak ani Česká správa sociálního zabezpečení, ani správní soud
nejsou nadány pravomocí uložit žalovanému povinnost upravit listiny
dokumentující výkon práce. Správnost předmětného evidenčního listu je zároveň
předpokladem správného rozhodnutí o žalobcově starobním důchodu. Navrhl, aby
dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu
řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť odvolací soud věc správně
posoudil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu bylo podáno osobou
oprávněnou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že
směřuje proti usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 1 písm.
a) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu bez
nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že
dovolání je opodstatněné.
V posuzované věci se žalobce domáhal, aby bylo žalovanému uloženo „upravit
obsah evidenčního listu důchodového zabezpečení žalobce a potvrzení žalovaného
o skutečnostech rozhodných pro posouzení vzniku nároku žalobce na mimořádný
starobní důchod za období od 1. 4. 1981 do 31. 12. 1990 tak, že v evidenčním
listu důchodového zabezpečení a v potvrzení o skutečnostech rozhodných pro
posouzení vzniku nároku žalobce na mimořádný starobní důchod změní označení
pracovní kategorie žalobce z I.A na I.AA“. Protože ze žaloby a z obsahu spisu
nepochybně vyplývá, že žalobce nemíní podávat žalobu proti pravomocnému
rozhodnutí správního orgánu ve smyslu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (takovou žalobu již podal a projednává ji Krajský soud v Brně pod sp.
zn. 33 Cad 87/2006), je pro posouzení věci především významné, zda je pro
rozhodnutí o tomto nároku uplatněném žalobou na plnění podle ustanovení § 80
písm. b) o. s. ř. (žalovanému má být uloženo upravit obsah listiny) dána
pravomoc soudu.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a
rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních,
rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů
podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a
nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle ustanovení § 7 odst. 3 o. s. ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy
v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
Podle ustanovení § 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení (dále též jen „ zákon č. 582/1991 Sb.“), Česká správa
sociálního zabezpečení
a) rozhoduje
1. o dávkách důchodového pojištění, pokud není v tomto zákoně stanoveno, že o
nich rozhoduje jiný orgán sociálního zabezpečení, a zařizuje výplaty těchto
dávek,
2. o povinnosti občana vrátit dávku důchodového pojištění poskytnutou neprávem
nebo v nesprávné výši, pokud je o této dávce oprávněna rozhodovat,
3. o povinnosti zaměstnavatele nahradit neprávem vyplacené částky na dávce
důchodového pojištění, pokud je o této dávce oprávněna rozhodovat,
4. o odvoláních ve věcech, v nichž v prvním stupni rozhodla okresní správa
sociálního zabezpečení,
5. o odstranění tvrdostí, které by se vyskytly při provádění sociálního
zabezpečení, pokud jí bylo v jednotlivých případech svěřeno,
6. o převodech důchodových práv podle § 105a zákona o důchodovém pojištění a
zařizuje tyto převody,
b) jedná před soudem v řízení o přezkoumání rozhodnutí ve věcech sociálního
zabezpečení,
c) plní úkoly při výplatě dávek sociálního zabezpečení do ciziny,
d) řídí a kontroluje činnost okresních správ sociálního zabezpečení,
e) zajišťuje plnění úkolů vyplývajících z práva Evropských společenství a
plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluv v oblasti důchodového
pojištění,
f) zajišťuje vydávání tiskopisů předepsaných podle tohoto zákona,
g) vede registr pojištěnců důchodového pojištění (dále jen "registr
pojištěnců"),
h) vyrozumívá okresní správu sociálního zabezpečení [§ 6 odst. 4 písm. s)] o
tom, že občan, který je dočasně práce neschopným, byl uznán invalidním na
základě soudního řízení o žalobě,
ch) zajišťuje podklady k posuzování zdravotního stavu v rozsahu vyplývajícím z
přímo použitelných předpisů Evropské unie a z mezinárodních smluv,
i) posuzuje zdravotní stav v rozsahu stanoveném tímto zákonem (§ 8 odst. 9).
Předmětem řízení v projednávané věci je uložení povinnosti žalovanému upravit
obsah evidenčního listu důchodového zabezpečení žalobce a potvrzení žalovaného
o skutečnostech rozhodných pro posouzení vzniku nároku žalobce na mimořádný
starobní důchod. I když je nepochybné (a žalobce i žalovaný to také tvrdí), že
úpravy uvedených listin se žalobce domáhá proto, aby podle upravených listin
bylo v řízení o přiznání starobního hornického důchodu žalobci rozhodnuto jinak
(žalobci příznivěji), rozhodnout o úpravě obsahu evidenčního listu důchodového
zabezpečení a potvrzení o skutečnostech rozhodných pro posouzení vzniku nároku
na mimořádný starobní důchod do pravomoci České správy sociálního zabezpečení
nespadá (srov. § 5 zákona č. 582/1991 Sb.). To nic nemění na správnosti závěru
odvolacího soudu, že v otázkách důchodového zabezpečení (důchodového pojištění)
je dána pravomoc České správy sociálního zabezpečení; toho se však v tomto
řízení žalobce nedožaduje. Zároveň však platí, že, není-li orgánu (odlišného od
soudu), který je povolán (má pravomoc) k projednání a rozhodnutí určité věci,
pak nemůže být povolán k ochraně práv a oprávněných zájmů účastníků sporu jiný
orgán než právě soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp.
zn. 20 Cdo 2498/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura ročník 2001 pod
pořadovým číslem 110).
Ve sporu mezi občanem a jeho zaměstnavatelem o správnost zápisu v evidenčním
listu důchodového pojištění rozhodují sice s účinností ode dne 1. 1. 2004
Okresní správy sociálního zabezpečení [srov. § 6 odst. 4 písm. a) bod 3. zákona
č. 582/1991 Sb.] – nikoli Česká správa sociálního zabezpečení - v projednávané
věci se však jedná o období od 1. 4. 1981 do 31. 12. 1990 (tedy před 1. 1.
2004) a navíc tato právní úprava nedopadá na spory o správnost potvrzení o
skutečnostech rozhodných pro posouzení vzniku nároku na mimořádný starobní
důchod, jako je tomu v projednávané věci. Na tom nic nemůže změnit ani
odvolacím soudem zmiňovaná skutečnost, že otázky správnosti zápisu do
evidenčních listů důchodového zabezpečení se řeší v rámci řízení u České správy
sociálního zabezpečení, případně pak v rámci správního soudnictví; přitom
připomíná nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1415/10. Přehlíží totiž, že v jím
zmiňovaných věcech se jednalo o přezkum správnosti rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení, kde se otázka správnosti zápisu do evidenčních listů
důchodového zabezpečení řešila jako předběžná, kdežto v této věci jde přímo o
žalobu na úpravu obsahu uvedených listin [o žalobu na splnění povinnosti ve
smyslu ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř.], nikoli o přezkum správnosti
správního rozhodnutí. Jde-li tedy v projednávané věci o spor vyplývající z
pracovněprávního vztahu mezi žalobcem a žalovaným a – jak výše uvedeno - podle
zákona jej neprojednávají a nerozhodují o něm jiné orgány (srov. § 7 odst. 1 o.
s. ř.), projednávají jej a rozhodují o něm v občanském soudním řízení soudy.
Nedostatek pravomoci soudů danou věc projednat a rozhodnout, je
neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který v každé fázi řízení vede k
jeho zastavení usnesením soudu a po právní moci postoupení věci příslušnému
orgánu (srov. § 104 odst. 1 o. s. ř.). Naproti tomu, nemá-li uplatněný nárok
oporu v hmotném právu (jako tomu může být v projednávané věci), projeví se to
(z procesního hlediska) tím, že soud žalobu zamítne.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud
České republiky je proto podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za
středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení
(§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2012
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu