Nejvyšší soud Usnesení občanské

21 Cdo 1492/2007

ze dne 2007-12-20
ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1492.2007.1

21 Cdo 1492/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní

věci žalobců a) O. G., b) J. H., c) J. S., proti žalované S. – M. Z., spol. s

r.o., o žalobě pro zmatečnost, podané žalobci proti usnesení Okresního soudu v

Šumperku ze dne 22. listopadu 2002, č. j. 9 C 240/2000 – 26, vedené u Okresního

soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 145/2003, o dovolání žalobců proti usnesení

Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 2004, č.j. 40 Co 1193/2004-28, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Původní žalobce O. S., zemřelý, předložil Okresnímu soudu v Šumperku dne

1.7.2003 podání označené jako „žaloba pro zmatečnost“.

Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 28.6.2004, č.j. 9 C 145/2003-19,

podání žalobce odmítl a rozhodl, že žalobce „není povinen hradit žalované

náklady řízení“. Vycházel ze závěru, že žalobce, „ani přes výzvu soudu podle §

43 odst. 1 o.s.ř., neodstranil vady podání, které brání jeho věcnému vyřízení“.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29.10.2004, č.j. 40

Co 1193/2004-28, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z

účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Dospěl k závěru, že

podání žalobce „nesplňuje náležitosti řádné žaloby pro zmatečnost“; že z něj

„je pouze zřejmé, kterému soudu je určeno, kdo jej činí a proti komu směřuje“ a

že „ostatní náležitosti postrádá, případně jsou nesrozumitelné nebo neúplné“.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 23.10.2006, č.j. 9 C 145/2003-134,

opraveným usnesením ze dne 10.11.2006, č.j. 9 C 145/2003-136, rozhodl, že „soud

bude v řízení pokračovat namísto původního žalobce O. S., zemřelého, s jeho

procesními nástupci a) O. G., b) J. H., c) J. S.“.

Podáními doručenými soudu prvního stupně dne 6.9.2006 [žalobkyně a)], dne

28.2.2007 [žalobce b)] a dne 22.3.2007 [žalobce c)] vzali žalobci dovolání

proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu zpět.

Protože dovolání bylo všemi žalobci vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České

republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5

věty druhé o.s.ř. dovolací řízení zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b

odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobci s

ohledem na výsledek řízení nemají právo na náhradu nákladů a žalované v

dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. prosince 2007

JUDr. Roman F i a l a, v. r.

předseda senátu